vostalpetr píše:Duchovno se nedá naučit ani učit.
No já bych s tím souhlasil,
ovšem Ramana učil pomocí té otázky duchovno,
vždyt říkal, že máš hledat ego, a to tak dlouho, dokud nezjistíš že neexistuje
((šikovným lidem jako např. Jana pak stačí na to ego hodit jedním okem a už pak vidí, že ego neexistuje))
Debility ala Goro a Jana nejsou tedy neznámou novinkou,
vždyt to třeba ten Ramana opravdu takto učil,
v poněkud přiblblém přesvědčení, že duchovno lze učit a se i naučit....
O sebedotazování pak říkal, že to je cesta od A až k Z,
přičemž jinde zase říká, že sebedotazování končí v sebeodevzdání...
Pokud bych měl takovýmto způsobem někomu vysvětlovat cestu z Prahy do Kolína,
tak by asi nejspíš skončil budto v Aši, v lepším případě pak v Liberci
převzetí či získání informace(í) - vědění
získání, osvojení návyku, nebo dovednosti- zvládání činností, kumšt, odbornost praktická, takto zautomatizovaná naučená činnost se posléze stává rutinou.
Atmavičarou nelze nic získat, není žádnou formou přidávání něčeho(vědomosti, dovednosti) k výchozímu stavu. Jde pouze o změnu perspektivy vnímání, která nemůže být naučena, pouze za určitých podmínek nastane sama od sebe. Sebedotazování je pouze principem jednobodovosti mysli, stejně jako láska, odevzdání. Zda jednobodovost mysli bude, nebo nebude prohloubena až k samadhi nelze žádným způsobem ovlivnit, predikovat, osobně do toho zasahovat. Kdyby se to dalo naučit, stačilo by pár let tréninku atmavičary a důsledkem by byla realizace Já, což se takto neděje. Nemusíš ji trénovat a nikdy o ní slyšet a může spontánně nastat a naopak tomu můžeš "chodit naproti" a stane se leda hovno.
"O sebedotazování pak říkal, že to je cesta od A až k Z,
přičemž jinde zase říká, že sebedotazování končí v sebeodevzdání..."
můžou vést k domění, že jde o náké učení či vysvětlení principielně shodné jako v případě popisu cesty z Prahy do Kolína.