Moderátor: rafael
rafael píše:napiš mi proč si myslíš že umíráme..??
Jana píše:irulan píše:No co, vsechno, co se zrodilo, zase zanikne.
Jestli je neco vecne, toť otázka, ale asi vznik ani zánik se toho dotýkat nebude, leda nejaka věčnost vzniku a zaniku
Jako já-individualita jsem se zrodila a taky umřu. Nebo ne?
Co konkrétně jsi jako individualita ?
Pokud se považuješ za tělo, hmotu, tak platí zákon o zachování hmoty.
Pokud se považuješ za energii, tak platí zákon o zachování energie.
rafael píše:napiš mi proč si myslíš že umíráme..??
miroslav píše:rafael píše:umíráme proto, že máme ego..
Jak bychom mohli mít ego? Něco, co ve skutečnosti neexistuje?
A pokud bychom ego MĚLI, kdo by byl ten, kdo to ego MÁ?
Ty snad máš nějaké ego?
.Petra píše:miroslav píše:rafael píše:umíráme proto, že máme ego..
Jak bychom mohli mít ego? Něco, co ve skutečnosti neexistuje?
A pokud bychom ego MĚLI, kdo by byl ten, kdo to ego MÁ?
Ty snad máš nějaké ego?
irulan píše:Jako já-individualita jsem se zrodila a taky umřu. Nebo ne?
Jana píše:Něco jako vlna na moři ?
Jana píše:Ne
Jana píše:
Individuální projev tady je, ale Ty nikdy nejsi tou individualitou, která se narodí a zemře.
Ty brány smrti se tak jeví jako průchod odnikud nikam. Nikde to nekončí.
Pořád jsem na stejném místě, pořád jsem totéž.
Právě se nádherně rozpršelo.
irulan píše:Jana píše:
Individuální projev tady je, ale Ty nikdy nejsi tou individualitou, která se narodí a zemře.
Ty brány smrti se tak jeví jako průchod odnikud nikam. Nikde to nekončí.
Pořád jsem na stejném místě, pořád jsem totéž.
Právě se nádherně rozpršelo.
A proc bys nikdy neměla byt individualitou? Proc i sen by nemel byt skutečný, kdyz jsi ho opravdu v tu chvíli prožívala? Protože ti řekli, ze jsi v tu chvíli spala, nebo sis to vydedukovala po probuzení. I ta vlna je v tu chvíli skutečná i kdyz se zrodila a pak zanikla.
.Petra píše:irulan píše:Jana píše:
Individuální projev tady je, ale Ty nikdy nejsi tou individualitou, která se narodí a zemře.
Ty brány smrti se tak jeví jako průchod odnikud nikam. Nikde to nekončí.
Pořád jsem na stejném místě, pořád jsem totéž.
Právě se nádherně rozpršelo.
A proc bys nikdy neměla byt individualitou? Proc i sen by nemel byt skutečný, kdyz jsi ho opravdu v tu chvíli prožívala? Protože ti řekli, ze jsi v tu chvíli spala, nebo sis to vydedukovala po probuzení. I ta vlna je v tu chvíli skutečná i kdyz se zrodila a pak zanikla.
Samozřejmě, že je skutečná, vždyt je Já.
Všechno je Já.
Jana píše:Budeme-li do morku kostí pravdiví, není možné se nesejít ve stejném Poznání.
.Petra píše:Jana píše:Budeme-li do morku kostí pravdiví,
Jana píše:irulan píše:A proc bys nikdy neměla byt individualitou? Proc i sen by nemel byt skutečný, kdyz jsi ho opravdu v tu chvíli prožívala?
Protože když se ráno probudíš a vzpomínáš si na ten sen, tak je Ti jasné, že to není skutečnost. Nikdo Tě nedokáže přesvědčit o tom, že to, co se Ti v tom snu zdálo, bylo skutečností, ale i když tady je jakýkoliv sen, pořád tady JSI.Protože ti řekli, ze jsi v tu chvíli spala, nebo sis to vydedukovala po probuzení. I ta vlna je v tu chvíli skutečná i kdyz se zrodila a pak zanikla.
To co je opravdu skutečné, je to, co zůstává i v tom snu a i po probuzení stejné, ale v záplavě prožívání toho snu to může zůstat nepostřehnutelné, protože tím, že je to stejné, je to samozřejmé a může to unikat pozornosti.Pro toho, kdo ji žije, je skutečná, pro toho, kdo si toho nevšímá, snad ani neni. Troufala bych si na hypotézu, ze nezamerenim pozornosti na nic taky neni nic, co by bylo vnímáno (ani láska, blazenost, vlastni vedomi). A ze pozorností k jevům si ty jevy zaroven vytvaris. Ja ti verím, ze skutecne prožívas lasku a blazenost atd.... a je to způsobené pozorností k tomu. Ta pozornost = individualita, neeliminuje se, ale potvrzuje.
Díky za důvěru, že mi věříš, ale tohle je k ničemu. Nevěř mi, zkoumej to sama a vydávej svědectví jen o tom, ćo sama poznáváš jako nejhlubší pravdu, ne o tom, čemu jen věříš.
Budeme-li do morku kostí pravdiví, není možné se nesejít ve stejném Poznání.
Pro mě je jedním z nejzdařilejších popisů toho, co poznávám jako naši pravou skutečnost, jako naše pravé Já, tohle:... Bylo to jasné, samovolné, blažené, vědomé bytí, jedno jediné bez druhého, naprosto beztvaré, ničím neomezené. Nebyl zde žádný pozorovatel který by něco pozoroval, bylo zde jen Já.
Celou zkušeností prolínala jasné záře, světlo. Avšak toto světlo nebylo něčím odděleným od Já, bylo to Já, bylo jeho součástí podobně jako vědomí, bytí, blaženost.
Byl to klid,nikoli však temná prázdnota. Nic nemůže být živější. Nikdy předtím jsem neměl tak jasné vědomí a intenzita bytí nebyla nikdy taková, jako zde. Vědomí bdělého stavu je šerou tmou ve srovnání s vědomím Já.
Byla i zde blaženost, lépe řečeno štěstí, nikoli extatické vzrušení mysli při styku s žádaným objektem. I čistý cit lásky je příliš hrubý oproti jemné blaženosti bytí.. Nebyla to radost z něčeho, ani se zde nikdo neradoval, neboť zde nebyl pozorovatel ani pozorované. Radost neměla důvod nebo příčinu než sebe samu – čisté bytí, od něhož ji nebylo možno oddělit. Tryskala z čistého, všeho oproštěného bytí, jehož byla podstatou.. Byla svým zdrojem i svědkem, vše v jednom.
Čas i prostor neexistoval, jen vědomí zářilo samo v sobě blaženstvím, tiché, neproměnné a samojediné. Protože zde nebyl čas, byla zde naprostá jistota věčnosti.
Podstatným znakem celé zkušenosti byla její naprostá samozřejmost a samovolnost. Nebyl žádný nový stav, žádná nová zkušenost, byl to starý známý domov. Nebylo třeba zjišťovat, zda se jedná o Já, bylo naprosto jasné, že jsem Já. Bylo to tak PROSTÉ A SAMOZŘEJMÉ, že mysli, která se vždy chopí hodnocení každého duchovního prožitku trvalo několik dní, než si uvědomila, že šlo o prožitek Já. Pro mysl, která věnuje tolik času zevním fenoménům, jako jsou mystické sny, různé vize a pocity v těle, nebyl prožitek prostého bytí Já pro svoji samozřejmost ničím výjimečným. Mysl neměla o čem spekulovat či co posuzovat.
V prožitku Já zkušenost i zakoušející tvořili nerozbornou jednotu, nebyl zde ani subjekt ani objekt, ale pouze jednota, která se uvědomovala jako blažené jsoucno. Vylíčit krásu toho stavu je nemožné, avšak lze neomylně říci, že já jsem Já, že jsem, který jsem. A že toto je můj domov a má přirozenost, neboť při srovnání přirozenosti ega s přirozeností Já, je zřejmé a jasné, že mou přirozeností je Já.
Není třeba nijak pochybovat o tom, že by někdo své Já během jeho prožitku nepoznal, každý zná velmi dobře své Já…………http://inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=3582&p=15820&sid=51d36edca8937bfb12ac3ee4ecfcdacc#p15820
Tohle je to, o čem mluvil Ježíš jako o Božím království.Tohle je ta krása, která tady ve skutečnosti stále je. Tohle je ta dokonalost, kterou Ty ve skutečnosti jsi.
Je to to, kam se vrací každý, když usíná jeho tělo a mysl hlubokým spánkem beze snů, je to to, kam se vracíme, když se rozpadne naše tělo a mysl, tedy když se stane to, čemu říkáme "smrt".
Ale stejně tak jako ve spánku těla a mysli jsou sny, tak stejně po smrti těla tady nemusí být vědomé Boží království. Je možné prožívat opravdové peklo. Nepíšu o tom proto, že bych tím chtěla strašit, ale protože tady tahle zkušenost je.
Návštěvník píše:irulan píše:Jako já-individualita jsem se zrodila a taky umřu. Nebo ne?
jo
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků