Jarda Malej píše:Někde jsi psal, ze jediný schopny diskuze byl Lama, tož co s tim?
Co ..s čím?
Se zdejším diskutováním?
Na tomhle vlákně například, by stačilo obrátit svojí pozornost
k Matce Meeře a pokud možno s úctou či láskou si o ní povídat.
Podobně by to mohlo chodit na vláknech s dalšími tématy
..a to by asi mohlo asi stačit.
No jejda, aha...
To se stává, ze se spontánní rozhovor přesune od jednoho tématu k jiným. Je to přirozený a spontánní, akce a reakce jak jsi psal.... a hranice původního tématu se rozšiřují. Je na tom něco neuctivyho?
Můžeš se vrátit k původnímu.
Rafael se muze treba i naštvat a promazat to, kdyz bude chtít.
Asi ti trosku začínám rozumět. Tvoje stesky vycházejí z
tvé predstavy spravne diskuze. Ja tu představu tedy chápu jako disciplinovanou omantinelovanou, držící se stále pevne tématu. Křeč a svazanost, způsobena tim, jak se hlidas, abys neuhnul jinam. Šířku nastavení mantinelu pak volí kdo?
Ono to rozskatulkovani a čistota vypadá prehledne, uklizene a "na úrovni", ale stane se to časem mrtvolou, archivem bez zivota. Viz Posvátný háj na JZ.
Na Janině Poradne se mi vždycky líbilo, ze dává svobodu všem projevům. (Můžeš si tu nakonec zřídit i ten Posvátný háj). Ona sice vystupuje se svým viděním světa, ale zaroven te nechá projevit se s tim tvým.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)