Jana píše:Díváte-li se na někoho a jste s ním bez posuzování - není ani krásný, ani ošklivý, ani dobrý, ani zlý, ani hříšný, ani svatý - když neposuzujete, ale prostě se jen bez posuzování díváte do jeho očí, dojde náhle ke spojení, ke splynutí energií. Tohle splynutí je nádherné. Jeho krása je naprosto jiná než všechny krásy, které jste kdy poznali. Znáte krásu dané formy, ale tohle je krása bez formy. Znáte krásu těla, ale tohle je krása duše. Znáta krásu okraje, ale tohle je krása středu. A trvá věčně...OSHO
Pro poznání skutečné věčné krásy je třeba minout dualitu, posuzování krásného a ošklivého, dělení na dobré a zlé
a objevit to
spojení bez posuzování, kde vše je Jedním.
Mám jinou zkušenost. To, o čem píše Osho, jsem nikdy nezažil. Třeba měl jiné spojence. Nebo jiné děje v něm.
Mé zkušenosti z jakéhosi ponoření v pohledu (skrze pohled) jsou jako otevírání cestičky, nejdříve jsem ve zřítelnici někoho jako v předsíni, ale při důvěře se otevírá vzadu za předsíní jakási chodba z měkkého materiálu, s nerovnými stěnami a jdu dále. Také ten druhý do mne.
Ale jsou tři druhy dívání. Ženy dokáží jít hodně do hloubi, ale končí to zvědavostí, ne dále.
Jednu takovou dobrou známou jsem měl (odešla) a ta se při každém setkání zadívala mně do hloubi, četla tam mé osudy a pokyvovala hlavou. také mi říkala moudra o mně, která vyčetla, až jednou jsem se podivil. Jednoho dne jsem pochopil, že ona čte ve mně ne proto, aby pochopila duši a něco řekla mně o mně, ale čte si tam jako když čteme pro sebe obrázkový časopis. Plnila si přání své zvědavosti. Příště jsem ji už nenechával, aby si nasytila zvědavost. Přestalo mne bavit nechat se okukovat.
Děti mají pohled jasný jako louka ozářená sluncem, nejdou daleko dovnitř, brzo se usmějí a věnují se zase něčemu dalšímu (a ani se nehodí, abych já šel daleko, dítě je psychicky měké).
Muže obvykle nenapadne, aby vůbec šli pod povrch zřítelnice, často mluví k projednávané věci a pohled těká jinam, okolo, ale rozumíme si, když myslíme na předmět hovoru. Do mne se nedívají.
Pamatuji se ale na jeden rozhovor s rabínem, mluvili jsme o rozvíjení nitra a on mne opravdu v nitru přes jeho pohled navštívil a jeho cesta ke mně byla velmi laskavá.