Jani zdroj není někde a jinde ne všechno vychází a vrací se do něj a díky jemu je vše umožněno
takže pokud je POZORNOST zaměřená pouze k osobě, tak vědomí je zúžené jen k tomu a neuvědomuje si i tu "boží" přitomnost
stejně jako když je POZORNOST zaměřená pouze k "boží" přítomnosti, neuvědomuje si oblast projevu (například v samadhí), pak není umožněno praktické fungování ve světě
ale člověk je součástí obého, proto první krokem je odvrácení pozornosti od oblasti projevu přímo ke zdroji ze kterého projev vychází, aby bylo uvědoměno i to co před tím bylo nebylo vnímáno. když nastanou příhodné podmínky, tak dojde k odevzdání si síle zdroje a pozornost se uvolní - doslova rozprostře tak, že je uvědomováno obojí říkává se tomu pohraniční soustředění, ale toto soustředění je automatické, není to soustředění někoho na něco - dá se to přirovnat k tomu, že člověk stojí jednou nohou ve světě a druhou nohou v "boží" přítomnosti
a to je stav probuzených lidí
jsou schopni naprosto efektivně fungovat v praktickém životě a přitom jsou si vědomi i své nesmrtelné podstaty, používají mysl tam kde je to potřeba, jejich osobnost se rozvíjí svým naprosto originálním způsobem, protože není zatížená frustrací z potřeby "být a mít", tedy je tu překročení základního přírodního zákona - přežít a zabezpečit se
kvality božského jimi protékají do projeveného světa a inspirují ostatní tím že tu jsou a tím, že se osobitě projevují
proto každý z probuzených lidí se vyzařuje svým vlastním originálním způsobem ... někteří ani veřejně nevystupují
Maharadž mluvil jinak než Balsekar a Mahariši, přestože sdělovat to samé ... stejně tak Šrí Brahmám, nebo Gáia a Marta Jansen se vyjadřují po svém, i když je to pořád stejná linie
mluví stále dokola o tom samém - oddělená osoba od zdroje je představa v mysli, která byla předána dítěti výchovou a vlivem společnosti, neexistuje nic jako je osobní vina nebo osobní zásluha, protože vše co se děje a probíhá je přirozený proces probíhají v rámci kauzality a fungující podle zákona akce a reakce ... a činí tak síla vycházející z neprojeveného zdroje. ta síla není od zdroje oddělená, stejně jako není oddělena sladkost od cukru. projev a zdroj jsou jednou jedinou a celistvou skutečností a člověk má v sobě schopnost si toto uvědomit, narozdíl od zvířat nebo rostlin a ostatních tvorů. člověk ve svém lidství je jen nepatrnou součástí projevu, stejně jako mravenec nebo zrnko písku na poušti a bude procházet tím čím má projít, člověk ve své podstatě - stejně jako mravenec nebo zrnku písku je sám zdroj.
klíčem je POZORNOST