Jana píše:Linda píše:K čemu sbírat všechny popisy Sebe-poznání, když řada Probuzených říká, že slovy to popsat nelze ? Že se dá o TOM nanejvýš mlčet? Že se to poznává jedině v tichosti, protože zkušenost čistého Bytí je nesdělitelná?
Není praktičtější pokoušet se zjistit, co všechno znemožňuje žít TO vědomě?
Podvědomí je mocná čarodějka, Lidu.
Jakmile se v mysli objeví informace: "znemožňuje žít TO vědomě" , tak podvědomí znemožňuje žít TO vědomě, určitě si hned nějaký způsob najde a řekla bych, že těch znemožnění může být nekonečné množství, nemá smysl je řešit.
Přirozeně - je to jediná možnost pro toho, koho nezajímá, jak rozpoznat, s čím se nevědomky ztotožňujeme, čím v sobě neustále spouštíme potřebu sebeobrany, kterou se vyčleňujeme z Celku. A tudíž dál necháváme na svém podvědomí, aby řídilo všechny naše reakce. Stejně jako to dělá každý nevědomý člověk.
Jana píše:Je to asi takové, jako když si řekneš, že nesmíš myslet na medvěda, určitě se myšlenka na medvěda objeví.
Je to asi takové, když matka okřikne dítě: "Pozor, upadneš" a ono sebou v momentě plácne na zem. Znáš to maminčino: "Co jsem říkala ?"
Nebo třeba když někdo pomyslí na veřejnosti, jen abych se neznemožnil a v tu ránu je všechna přirozenost ta tam a znemožňuje se.
Nezaklínejte se do žádných znemožnění. Nehledejte, jak to nejde, věnujte pozornost tomu, jak to jde.
Chápu, podle Tebe nevědomí nefunguje na principu "příčina - důsledek", považuješ ho za pouhou autosugesci.
Jenže ono je naprosto reálným úložištěm energií. Ignorovat to je stejné jako říct si, že věci, které jíme, mohou obsahovat nekonečné množství toho, co poškozuje tělo, a proto nemá smysl to řešit. "Je to asi takové, jako když si řekneš, že nesmíš myslet na medvěda, určitě se myšlenka na medvěda objeví". Proto budeme se svou rodinou dál jíst a pít cokoliv, na co máme chuť, bez ohledu na to, jestli voda kterou pijeme pochází z řeky, kam ústí odpady ze septiků, a neomyté ovoce, na kterém si pochutnáváme, trháme na stromech u hlavních silnic, kudy denně projedou stovky aut, které zaplavují stromy zplodinami ze svých motorů.
Rozpoznávat příčiny a důsledky od autosugescí se učíme pomalu, buď cestou zkouška - omyl, anebo se dobrovolně učíme rozpoznávat, co k čemu vede. Neignorovat důsledky, protože momentálně nevidíme jejich příčiny.
Do té doby každý jedná tak, jak mu to vyhovuje