Návštěvník píše:Návštěvník píše:A co tvá mysl, je už zticha, nebo má stále hlad?
V Tichu uslyšíš.....
Ale v kraválu nee
V tom kraválu co děláš tvé ticho neuslyším..
Moderátor: rafael
Návštěvník píše:Návštěvník píše:A co tvá mysl, je už zticha, nebo má stále hlad?
V Tichu uslyšíš.....
Ale v kraválu nee
Návštěvník píše:Jak poznám, koho je ten neklid, co je v mé mysli?
Obrácením pozornosti správným směrem
miroslav píše:Jana píše:Tak jako ego nehořelo láskou, tak se ani iluze nestávala pravdou.
Výsledek vypadá spíš že to proběhlo bez těch "ne" a "ani"
Jana píše:Jana píše:Životu.Je život žitý ve hmotě opravdu nutný?[/
Já nevím. Nemám pocit, že žiju v hmotě. Je ve mně projekce světa prostřednictvím smylů. Nemůžu říct, že svět není skutečný, ta projekce vypadá naprosto věrohodně , ale skutečnost si stále uvědomuju jako to věčné, neměnné, z tohohle pohledu svět skutečný není. Možná by to projevené stálo za to prozkoumat dál, tohle zatím není úplně jasné.
Jana píše:
Pokud v někom jiném vidíš něco jiného, než poznáváš v sobě, není to způsobeno nekvalitní ( ) psychosomatickou jednotkou někoho jiného, ale je to způsobeno tím, že Ty se díváš na druhého skrz filtr osobní mysli.
Pavla píše:Takové projevy na sobě ale musí poznávat každý sám za sebe, sebeupřímně si je přiznat...
Zajímá mě ten proces jako takový: pochopení, že záleží především na důvodech, proč něco děláme, samo vede k hlubší všímavosti. Je tak možné začít si u sebe uvědomovat i to, co zatím unikalo pozornosti - nevědomé důvody, které rozhodují, jaké vzniknou reakce na to, co se děje, na vlastní jednání i na to, jak reaguje okolí. V buddhismu se tomu říká rozvíjení pozornosti - bdělosti k mysli a nad myslí. To umožňuje postupné odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli, které se neobjevují jako myšlenky, ale jen jako nezřetelné pocity na pozadí jednotlivých myšlenek.
Tenhle postup mi přijde docela užitečný vzhledem k tomu, že si uvědomujeme jen malou část obsahů vlastní mysli. V minulosti se odborníci shodovali, že si je uvědomujeme asi jen z 10% a že ve zbývajících cca 90% je to naše nevědomí, které určí, jak zareagujeme. Dr. Radkin Honzák ale nedávno konstatoval, že aktivní působení nevědomí v běžném životě je zřejmě ještě mnohem rozlehlejší a mnohem častější.
Aha, pro mě je to ulpívání pozornosti na rozdílech mezi osobami, ulpíváním na iluzi dvojnosti, tedy něčím, co namísto, aby umožnilo prostup skrz mysl k čistému Vědomí, naopak myšlenky zahušťuje a zneprůhledňuje skutečnost.
Považuješ odpoutávání vědomí od nevědomého sebeztotožňování s obsahy mysli za ulpívání na rozdílnostech a na iluzi dvojnosti?
viewtopic.php?f=205&t=3516&start=10#p77682
Jana píše:Pavla píše:asi se nedá mluvit o trvale spáleném egu, pokud čas od času vystrčí ego růžky a naše vnímání všeho ostatního jako Nás samotných je zastřeno nějakým projevem třeba sebeobrany nebo nelásky.....
Takové projevy na sobě ale musí poznávat každý sám za sebe, sebeupřímně si je přiznat...
Je možné se na totéž dívat ze dvou úhlů pohledu.
Z pohledu ztotožnění s iluzí a pak osvobozování se od iluze je věčným nikdy nekončícím bojem, kdy je tendence iluzi ega vylepšovat do nekonečna s marnou nadějí, že se z ní stane jednou pravé Já.
A nebo se na to dívat z pohledu pravého Já, jako na Boží hru, božskou zábavu, ve které o nic nejde.
Tomášovi radili dobře: "Vyměňte si s Bohem místo."
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků