armin píše:A co je tvoje životní zkušenost. To by bylo zajímavé.
Nějakého Balsekara si může vygůgklit každý, koho to zajímá,
ale co ty, co tvoje životní zkušenost?
Jak to vidíš ty, ke konci tvého života.
To by bylo zajímavé, skutečné, neumělé, přínosné pro ostatní, kteří mají uši k slyšení.
Vidíš to nějak sama o sobě, bez všech Balsekarů atd.?
Jako třeba paní Tomášovou, jak to měla možnost upřímně slyšet mezi čtyřma očima - poznat moje žena.
"Šedá všechna teorie, zelený strom života "
Mě kdysi zamlada oslovil Paul Brunton. Po vytrvalé, asi půlroční
meditaci na Bezčasé Já, která se dá dělat každou chvíli v pauzách mezi aktivitami, tehdy najednou nastalo vnímání všeho prázdným nekonečným Vědomím a pokračovalo to během všeho co se dělo až do usnutí. Jenže druhý den ráno tu znovu bylo osobní já – a to se teď vnímalo ve srovnání se stavem pouhé čiré Existence jako něco naprosto nesnesitelného. Tou zkušeností se navíc asi spustilo karmické čištění ze všech z předchozích inkarnací, od té doby se v jednom kuse valily do vědomí intenzivní emoční reakce na cokoliv, co se dělo. Nuda to tedy nebyla.
Naštěstí jsem po několika létech objevila Tomášovy, a tak jsem neskončila v Bohnicích... Jejich - tedy především Mílino někdy i dost razantní - nakopávání směrem k neustálé bdělosti se ukázalo jako cesta, umožňující postupné zpracovávání všech těch pořád znovu se aktivujících podvědomých reakcí. Naštěstí jsem během doby objevila i co o podvědomí a jeho aktivitách zjistili neurologové a psychologové - a začalo to všechno dávat smysl.
Není ovšem nic snadnějšího než po zkušenosti neduality uvíznout na nějaké představě, třeba že toho všeho negativního a neskutečného se musíme za každou cenu zbavit (= pilné osobní já), nebo naopak může nastat neustálé utvrzování se v představě, že žádné osobní já neexistuje.
Mě tehdy schramstla ta první varianta, a tak zkušenost neduality se stala - jak jinak - jediným smysluplným a žádoucím cílem pro osobní já, které bylo ochotné udělat naprosto cokoliv, jen aby tu ten stav nad protiklady byl pořád. To je ovšem past, stejně jako zavrhování iluze jako něčeho neexistujícího, a může vydržet hoooodně dlouho... Když se v ní v tom nejlepším úmyslu (jak jinak) uvízne, může pak trvat i mnoho desetiletí, než díky Milosti spadnou tyhle klapky z očí.
Už víc než dvacet let mi taky hodně pomáhá, že můžu překládat různé advaitové Mistry, aktivuje se tím neduální vnímání docela přirozeně a spontánně; zřejmě to souvisí s napojením na energetické pole dotyčného autora - potvrzují to i zjištění
Dr. Davida Hawkinse.
No a tak... konečně... i díky všemu tomu trápení nakonec došlo k úlevnému pochopení, že cokoliv, co ve vědomí vyvstává, jsou Jeho tvary, tvary Milovaného všetvořícího Bytí... bez sebemenší snahy něco "duchovního" udělat, aby...
Od té doby je tu ochota přijímat je ... a ty jednotlivé aktivující se mentální tvary Vědomí (v pozitivních i negativních formách) se možná i proto při úplném vnitřním ztichnutí, třeba večer před usnutím, tu a tam překvapivě přímo uvidí jako aktivity nekonečné, prázdné, všetvořící vesmírné Energie. Přesto ale během dne dál dochází občas ke zjištění, že některé podvědomé sklony se dál aktivují bez uvědomění si jejich vyvstání.
Holt je to, jak to je