Návštěvník píše: Představ si nějakou katastrofu, kdy Ti hrozí nevyhnutelný zánik. Uvědomuj si přicházející smrt. Smiř se s ní. Vědomě ji přijímej. Už vůbec nic nebude.
A teď si uvědom, že JSI.
Jsi
Jano, k tomu aby si člověk uvědomoval základní vjem bytí mu žádný představy, ani katastrofikcé, nepomůžou
je to základní vjem člověka, když si uvědomí sebe sama
Maharadž doporučuje se k tomuto základnímu vjemu bytí obracet pozorností co nejčastěji a uctívat ho jako božství které v sobě nosí a to tak dlouho, dokud samovolně nevyhasne (nebude transcendována) základní touha všeho projeveného BÝT samotných Absolutnem (nebo-li nedojde ke spálení příčinného těla)
Proč to doporučuje ?
"Tento zrozený princip obsahuje vše; všechny tyto čtyři druhy řeči a vše ostatní je v něm obsaženo. Nejenom to, ale i úplný vesmír, vše, co se zjevuje, je obsaženo v tomto zrozeném principu. V důsledku toho kladu tak velký důraz na nalezení tohoto principu. Jen Díky tomuto principu je tu vše ostatní, je tu svět, lidé a vše. Veškeré poznání světa je obsaženo v tomto principu.
"láska já jsem", je jemnější než prostor - je bezprostorová, protože vnímá prostor, a je i jemnější, než čas, protože vnímá čas. Přesto je celým světem. Je menší, než to nejmenší z vesmíru, a větší než to největší, protože obepíná celý vesmír. Přesto je středem vesmíru.
Kvůli vaší existenci, kvůli tomu, že víte, že jste, také víte, že je tu svět. A toto poznání obsahuje celou věc, váš úplný svět zakoušení.Takže toto vědomí, díky kterému zakoušíte svět je velmi důležité. Pouze velmi výjimečně se podaří někomu realizovat fakt, že úplný vesmírný projev tryská z jeho semene – vědomí. Spočíváte-li v poznání "já jsem", v pocitu bytí, tak se vám přirozeně zjeví pozoruhodné zjištění, které bychom mohli popsat jako prožitek toho, že z vašeho vlastního semene bytí je projektován celý projevený vesmír včetně vašeho těla.
V hlubokém spánku se vědomí ukládá do stavu vnitřního klidu, není si vědomo sebe sama. Ve stavu snění se rozhýbe nepatrná tečka vědomí, a i když spící jedinec není ještě plně probuzen, ve zlomku vteřiny se v této tečce vědomí vytvoří celý svět, s horami a údolími, řekami a jezery, městy a vesnicemi, s budovami a lidmi různých věkových kategorií, včetně samotné snící postavy. A nejdůležitější na tom je to, že ten, kdo sní, nemá možnost ovlivnit činnost vysněných postav! (pozn. včetně té postavy, s kterou došlo ke ztotožnění a která se vydává za konatele!). Jinými slovy, ve zlomku vteřiny je vytvořen snový svět, jenž je vykonstruován ze vzpomínek a představivosti, a to pouze díky jedinému pohybu nepatrné tečky vědomí. Představte si tu mimořádnou sílu vědomí, když pouhá tečka vědomí může obsáhnout a vytvořit celý vesmír. Jakmile se snící probudí, jeho snový svět a snové postavy zmizí.
Jak ve snovém stavu, tak i v bdělém jsou světy tvořeny z jediného atomu vědomí . Světy se tvoří spontánně, sami od sebe, nebo chcete-li z moci bytí, živé síly, která je vždy s "já jsem". Vyjádření těchto dvou stavů vychází z jednoho principu tvoření, jehož jedinou příčinou je "já jsem". Mistr je oba nazývá jedním snovým stavem; pro něj je bdělý a snový stav nevědomého stále pouze jedním stavem snění, ( hluboký spánek je druhým stavem vědomí).
Vědomí "já jsem" a životní síla jsou jedním.
Pokud jsou vědomí a životní síla přítomny, pak tu existuje svět. Svět je stvořením těchto dvou – vědomí a životní síly. Vjem "jáství" (vědomí neboli podstata bytí), tak i životní síla, existují společně jako jedna složka ( podobně jako cukr a sladkost).
Bytí je na začátku před zjevením světa a i po konci duchovního světa. "Já jsem" může být bez světa, ale svět včetně osob se bez "já jsem" nemůže ani jevit.
Mysl je jazykem životní síly, vezmeme- li v úvahu spojení mezi myslí a životní silou. Když tu není žádná životní síla, není tu také žádná mysl. Slova prány označují mysl. Jak by zde potom mohla být mysl bez životní síly? Díky této práně tu je mysl. V důsledku přítomnosti mysli tu jsou Védy. Takže nakonec zdrojem všech svatých písem je tato životní síla.
Pokud však snížíte a degradujete tento životní princip k pouhému ztotožnění se s tělem, není tomuto životnímu principu dán status, jež by mu umožnil odkrýt podstata sebe sama. Závisí to jen a jen na vás. Pokud budu ztotožňovat tento životní princip se svým tělem, bude vše dělat podle potřeb těla. Ale pokud jej pozdvihnu k božskému statusu a budu s ním tak zacházet, pak tento životní princip odkryje sama sebe a dá mi potřebné duchovní poznání.
Jakmile je tato životní síla s plnou láskou opětována, je tímto procesem očišťována a rozpuštěna se světlem atman.
Životní síla je činným principem a to, co člověku dává vnímat, je vědomí. Když vědomí a životní síla splynou, stabilizují se v brahma –randře, všechny myšlenky ustanou.
Nejsme tělem, ale životní silou a vědomím, což je naší přirozeností. Sjednocení s touto životní silou není v žádném případě odlišné od lásky k této životní síle, tj. od snahy o společenství s životní silou. Toto sjednocení je láskou. Životní síla, láska a vědomí jsou v podstatě jedním a tím samým.
Spočívání v poznání "já jsem" čili sattva advaita je vaším opravdovým náboženstvím.
Ti, kdo opravdu chápou, budou spočívat sami v sobě.
Být sjednocen s poznáním "já jsem" znamená advaitová oddanost.
Víte, že "jste", beze slov.Milujete "já jsem". Odevzdejte tomu celé srdce i mysl a nemyslete na nic jiného. Tento stav, pokud je nenucený a přirozený, je tím nejvyšším. V něm je sama láska milujícím i milovaným.
Vaše Vědomí vám poskytne poznání sebe sama jen pokud se stanete jeho důvěrným přítelem.
Když Vědomí pozná, čím ve skutečnosti je, vytratí se !."