Návštěvník píše:rafael píše:..v tom tichu a lásce ti bude dobře, bude tam to blaho ticha..a mysl se začně oddělovat od tvého JÁ , postupně jen pouze tím že si udržíš svou lásku v tichu.. ...
to je právě ten průser, že mysl vytváří iluzornost toho, že se odděluje od Já
takže jestliže otočení pozornosti ke zdroji mysli by vedlo k tomu, že se mysl začne od tvého Já ODDĚLOVAT, místo toho, aby Já mysl naopak transcendovalo jako součást sebe sama, tak se všechno ještě podstatěn zhorší a rozhodně to mysl podstatně více rozbouří, místo aby spočinula v klidu a míru, tj. ve svém vlastním zdroji
mně teda skutečně udivuje, co se tady dočítám
"Oddělování od mysli" je stav, kdy mizí připoutanost k mysli a tím mizí i projekce přemítající mysli a objevuje se čisté Vědomí, kdy mysl je prázdná.
Pro toho, kdo takovou zkušenost nezaregistroval, je to něco nepředstavitelného, že mysl jako by tady vůbec žádná nebyla, je tady jen čisté Vědomí bez myšlenek a přitom mysl funguje normálně.
Je to asi tak jako když se baví dva, jeden se dívá ze Země ke Slunci a vidí samé mraky a diskutuje s někým, kdo je nad mraky a dívá se ke Slunci. Tedy ten nad mraky se oddělil od zatažené oblohy, od mysli plné myšlenek, a vidí, že je úplně jasno, žádná myšlenka, která by zacláněla světlu, tady není, a ten pod mraky mu něco takového nevěří.
Naráží se tady na jednu věc. Vzdát se strachu, pustit se osobní mysli. Opustit tu hlavu plnou myšlenek starostí, trápení, vzpomínek, znalostí, vzdát se té osobní databáze, ve které už všechno tak pěkně vím a skočit do propasti nemyšlení a nebrat si nic sebou, ani svou totožnost ne.
Snad všichni znají ten bezstarostný stav relaxace, uvolněnosti, bezstarostnosti, nicnedělání, nicneřešení. Havaj. Pohoda, klídek...
Jenže tenhle stav jako by si nikdo nemohl dopřávat trvale, protože to vypadá nebezpečně. A přeci to možné je.
Je možné nechat při úplné uvolněnosti a bezstarostnosti sklouznout pocit já z hlavy vlastnící databázi osobních vědomostí a znalostí (ega) do ticha v srdci, do spojení s Božským já. Tohle spojení stabilizuje láska. Láska udržuje proměňuje pocit já ve Vědomí Já. Tohle poznání je, jako když se čerstvě zamiluješ.
Poprvé, kdy lidská bytost zakusí, jaké to je, být připojen k Já, je když se zamiluje..
Proto dovol si milovat, ne nic vnějšího, ale miluj vědomě přímo ve svém srdci.
A teď k tomu nejdůležitějšímu. V srdci máš to spojení s univerzální myslí, Božskou myslí, v tomhle spojení funguje vhled a intuice. Je to mnohem výhodnější nástroj, než je osobní mysl v hlavě.
Tedy při vědomém spojení s Božským Já v srdci, se všechna řešení jakoby objevují lehce a sama, jako by tady byla trvalá dovolená, relax, klídek a přeci se vše řeší nejlíp, jak je právě možné, protože tomu řešení nezaclání ego...
Opustit tedy mysl v hlavě, vzdát se svého osobního já výměnou za život Já, není rizikem, ale výhodou.
Ne, že už nikdy neuděláš žádnou chybu, můžeš se i mýlit, ale ten život z centra Zdroje je prostě Boží.