vostalpetr píše:
Ale tvůj nápad hodit očkem je mě tedy podezřele známý z duchovní literatury...
PS. A někdy vznikne nápad i bez potřeby. Prostě jen tak... třeba při tvoření něčeho
Je to uvolněný stav, kdy se objevují nápady a něco vzniká, netušíš, co...
Jana píše:
A může tady být i při tom povídání si o tom, jak to všechno je.
vostalpetr píše:a na tom si moje já úporně trvá....
vostalpetr píše:V prvním případě tedy potřeba nachystat večeři vyvolala řadu nápadů, a ten optimální se pak zrealizoval bez ulpění na něm. Byla tu ochota kdykoliv od něj upustit a vybrat něco příhodnějšího, nebo i zkusit zaimprovizovat, když už příprava běží a ukáže se, že by se něco dalo udělat i jinak. V druhém případě se nápadu chytla spekulující mysl a ulpěla na něm.
Asi jde tedy hlavně o tu úpornost, trvání na svých představách, které naše reakce víc nebo míň podbarvuje. Ono se to u sebe těžko rozpoznává, právě kvůli tomu neuvědomovaném ulpění.
Ale to stále o "já" a jeho improvizacích
Já říkám bez "já" a bez vůle
Vy mluvíte o improvizacích a já říkám bez "já"
a na tom si moje já úporně trvá....
Nemám nic proti improvizacím,
ale když není já, nejsou ani improvizace,
i když já mám improvizace rád, ale jsou to improvizace já...
Jana píše:Návštěvník píše:Jana píše:
A může tady být i při tom povídání si o tom, jak to všechno je.
Jani, ty pořád jen vykládáš o tom, jak to máš. Nezdá se, že by to někoho zajímalo.
No, mě je celkem jedno, jestli to zajímá zrovna Tebe,
Linda píše:Řekla bych, že...
Jano, šetři silama Představy si každý z nás může dělat o čemkoliv, jak je mu libo. Mě by asi nenapadlo komentovat, co se dělo třeba u Maharišiho, ale každá máme zřejmě jiné priority
Potřebu agitovat na webu ve prospěch vlastních představ o Lásce a o tom, co by druzí měli udělat, aby byli taky tak láskyplní, opravdu nemám a jako projev Lásky k bližním to nevnímám. Ale dokud v Tobě vzbuzuje rozhořčení, že to někdo může vnímat jinak než Ty, a máš potřebu ho přesvědčovat, že se mýlí, nezbývá Ti než pokračovat v tom dál. Tak už to holt chodí
Víc k tomu už nemám. Pokud s tím máš ještě nějaký další problém, budeš se muset obrátit na někoho jiného, nebo si to vyřešit sama.
Měj se
Ta naše improvizace je sice chvilkový stav bez ega, proto je asi tak příjemná,
Jana píše:Návštěvník píše:
No, mě je celkem jedno, jestli to zajímá zrovna Tebe,
Tobě je jedno, jestli to vůbec někoho zajímá.
Tohle je zajímavá otázka,
vostalpetr píše:Ta naše improvizace je sice chvilkový stav bez ega, proto je asi tak příjemná, jenže jen to jen pauza, kdy je ego mimo hru, tak jako ve spánku.
No to je to, na co jsem upozornoval...
On i Schopenhauer tuto "uměleckou činnost " staví poměrně na vysokou úroven, kdy se zbavíme vůle,
at už jako autoři či jako diváci jenž sledují umělecké dílo,
ale říká že to je jen dočasná úleva od ztotožnění s vůlí (egem)
Ta naše improvizace je sice chvilkový stav bez ega...
Návštěvník píše:Tohle si uvědomovat je podmíněno tím, že budeme chtít si to uvědomovat.
Nebudemeli chtít si to uvědomovat, veškerá moudrá slova nám k užitku nejsou.
A jsme zpátky u vůle.
Návštěvník píše:... třeba pilotovi v letadle při přistávání, nebo řidiči autobusu v husté dopravě, nebo chirurgovi když zrovna operuje pacientovi mozek .....
Návštěvník píše:Pak tu ještě máme možnost čekání, až to dorazí samo od sebe, bez našeho vědomého očekávání, bez připravenosti na to, že by to mohlo dorazit.
Když se to objeví nečekaně, třeba pilotovi v letadle při přistávání, nebo řidiči autobusu v husté dopravě, nebo chirurgovi když zrovna operuje pacientovi mozek .....asi by výsledky nebyly moc uspokojivé. Proto nám mistři doporučují, aby jsme při čekání na to si udělali volno od jiných aktivit, zajistili si klid, sedli si nebo si lehli a čekali a čekali...nebo rovnou podnikli nějaké ty kroky, aby se čekání zkrátilo. Neboli abychom vědomě udělali sami první kroky, aby se to k nám mohlo snadněji přiblížit...a bylo s radosti očekávané...
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Pak tu ještě máme možnost čekání, až to dorazí samo od sebe, bez našeho vědomého očekávání, bez připravenosti na to, že by to mohlo dorazit.
Když se to objeví nečekaně, třeba pilotovi v letadle při přistávání, nebo řidiči autobusu v husté dopravě, nebo chirurgovi když zrovna operuje pacientovi mozek .....asi by výsledky nebyly moc uspokojivé. Proto nám mistři doporučují, aby jsme při čekání na to si udělali volno od jiných aktivit, zajistili si klid, sedli si nebo si lehli a čekali a čekali...nebo rovnou podnikli nějaké ty kroky, aby se čekání zkrátilo. Neboli abychom vědomě udělali sami první kroky, aby se to k nám mohlo snadněji přiblížit...a bylo s radosti očekávané...
Napadá mi to podobenství o rybách, jak dvě ryby plavou a dají se spolu do řeči:
"Poslyš, slyšela jsi už, že existuje nějaká voda?"
"Jo, tuhle jsem něco o tom zaslechla. Ale prej je to jen pro vyvolený."
"Mě to moc nezajímá, kdoví, co to je, mohlo by to bejt i nebezpečný"
Linda píše:
Když při jízdě svým vozem vybírám zatáčku a všimnu si, že jsem dostatečně neotočil volantem, neřeknu si „Ty můj bože, vždyť vletím do příkopu a bude po mně!“ Prostě otočím volantem o trochu víc. To je to, o čem mluvíte?
RB: Naprosto správně. Ona korigující činnost je instinktivní a intuitivní. Právě rušivé představy přemítající mysli mohou způsobit nehodu....
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků