Boje vznikají z emoce strachu a hněvu (známé schéma "útěk nebo útok") a obsahují odpor proti tomu, co se snaží zničit, a taky lpění na tom, aby se podařilo soupeře odrovnat. Dokud je CELÁ pozornost strhovaná jen snahou vyhnout se bolestným pocitům tím, že utečeme, nebo zaútočíme, pokračuje to dál a dál a dál...
Mooji o nervozitě, úzkosti a strachu: Nesnažte se s tím nic dělat.
Dokonce i když se to zdá být tak silné, nepřekonatelné, a tělo se třese strachem, jak se to některým lidem při tomto stavu děje, to samo o sobě není problém.
Problém, pokud zde nějaký je, nastává, když se takto cítíte a začnete si to nějak vykládat, interpretovat: že to, jak se cítíte, znamená, že je s vámi něco v nepořádku. Ten pocit sám o sobě je jedna věc a obvykle, jakmile se dostaví, začnou se na něj nabalovat další pocity a začne jakási vlna interpretace ("interpretační pohyb"): "Ah, kdybych byl volný, necítil bych se takhle, chci, aby to skončilo..."
Je to právě energie z této interpretace, která je vám tak nepříjemná.
To je to, co se obvykle děje...
Všechno je naprosto v pořádku. Můžete se cítit velice nervózní a přitom být absolutně volní. Nikde není psáno, že nemůžete na chvíli cítit smutek či úzkost. Nemluvím teď o obvyklém, habituálním strachu, který je zakoušen, když nehrozí žádné potencionální nebezpečí, ale spíš, když jste vystaveni něčemu, co vám je nepříjemné. Nebo když něco začnete rychle vnímat jako něco, čemu musíte čelit (s čím jste konfrontováni)... Nebo si představujete, že přijde určité nepohodlí, spojené s touto situací... To pak vyvolává všechny zmiňované typy reakcí.
Co bych vám poradil, je pouze to pozorovat.
Vím, že zde je něco, co "říká" - "Ne, nechci to jen pozorovat, chci se toho zbavit..." Ale začněme právě takto: Jen si říct – je to v pořádku, že tenhle pocit "přišel" – nechte ho přijít... stejně tak také odejde, sám...
A také je v pořádku dát svolení k tomu být 100% úzkostný. Někdy cítíte trochu úzkosti, něco se již pokouší "uklidnit" tuto úzkost, ale já říkám, ne, nechte ji tam, buďte 100% úzkostní. Ale nepodílejte se na hodnocení, jen zůstaňte jako prostor, ve kterém tato úzkost je ("hraje"). To je nejúčinnější... Víc než bojování, braní prášků, odříkávání manter... pouze přijetí – ano, je to v pořádku, je tu pocit nervozity... někdy je tu jasný důvod, nějaké vysvětlení, nějaké zprávy uvnitř tohoto pocitu... a v tom momentě můžete...je to už nějak...můžete vidět jeho příčinu... Někdy se to stane téměř spontánně...
Je v pořádku říci sám sobě: Je to ok se takhle cítit, v tomto momentě.
Zkuste to. Zkuste... Je v pořádku, že je tu tento pocit , vy jste ho nevytvořili... prostě "se stal".
"Uvnitř" vás je prostor, který nereaguje na nic... Ale reakce v těle jsou v tomto prostoru pociťovány.
Může se to stát komukoliv... Pocity nervozity, může přijít úzkost...
Ale vy to zvládnete... Za prvé - neztotožňováním se s tím.
Pokud budete pokračovat s vykládáním "tohle znamená tohle ...a proč nemůžu...", potom budete žít život "koukáním z podpostele" či něco takového. Ale když "tam" ten pocit necháte...teď je na to skvělý moment... Proto se vás ptám, jak se cítíte právě teď. Říkáte, že máte tyto pocity... a já vám říkám – přijměte je... právě teď je v pořádku být zcela nervózní... mnoho lidí na vašem místě by se cítilo také nervózní.
Říkáte – "Ano, ale já se cítím být mnohem víc nervózní než oni".
Můžete to využít. Protože to pak znamená, že pokud to nemůžete zakrýt, musíte s tím nějak "poprat". Takže když to nemůžete zakrýt, myslím, že vám nezbývá než s tím "ven"...musí to ven... Protože pokud se naučíte, jak to skrývat, nikdy nezjistíte, jak to překonat.
Myslím, že někdy je v pořádku říci: "Podívej, když jsem v situacích, jako jsou tyto, vždycky se cítím tak nervózní." A lidé se cítí uvolnění...dokonce vás mají rádi za to, že jste to řekli... a vy se tak také cítíte lépe...dobře...
Někteří lidé, poznal jsem takové, v momentě, kdy o sobě začnou mluvit, rozpláčou se. A nemohou si pomoci... říkají "Promiňte, já nejsem smutný, ale prostě se mi chce moc plakat." A nemusí to nutně trvat dlouho, ale potřebuje to vaše svolení.
A to svolení je – "je to v pořádku. Je to v pořádku, jak to je."
Když to připustíte, okamžitě začnete "přestavovat" tuto sílu...
http://www.amara.org/en/videos/2Pw0c4Gx ... 55/326052/