Re: Je skutečnost stejná?
od Petra » sob 01. úno 2014 10:22:18
Jana píše:
Takže ještě můžeme prozkoumat tu hru.
Je tady tvořivá hravost časoprostoru, kdy se mění tvar, forma, z něčeho se stává něco jiného, mění to polohu a objevuje se pohyb. Tohle je Božská hra, ve které Bůh stvořil Svět a řekl, že všechno, co stvořil je dobré.
O člověku párkrát pochyboval a chtěl ho dokonce zlikvidovat.
První Mojžíšova 6/5-7
I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy a nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."
I Hospodin se může trápit ve svém srdci, jen Jani je neustále blažená.
Re: Je skutečnost stejná?
od Návštěvník » sob 01. úno 2014 10:24:57
Jana píše:
Ne, příkladem otloukánka může být ten had, na kterého se všechen původ zla svedl.
Příkladem otloukánka může být i bičovaný Ježíš, přibíjený na kříž pro lidskou nevědomost, skrz kterou si člověk může nalhávat, že ví, i když neví.
1.měl had z ráje děti?
2.jaký je rozdíl mezi judaistickým bohem a křesťanským bohem ? Zatím jsem nenašla žádný rozdíl, věří obě ve stejného boha...ale třeba se mýlím. Dodnes nevím, proč se mezi sebou všelijaká náboženství tolik perou a navzájem haní.
Re: Je skutečnost stejná?
od Jana » sob 01. úno 2014 10:33:51
Petra píše:
Jana píše:
Takže ještě můžeme prozkoumat tu hru.
Je tady tvořivá hravost časoprostoru, kdy se mění tvar, forma, z něčeho se stává něco jiného, mění to polohu a objevuje se pohyb. Tohle je Božská hra, ve které Bůh stvořil Svět a řekl, že všechno, co stvořil je dobré.
O člověku párkrát pochyboval a chtěl ho dokonce zlikvidovat.
První Mojžíšova 6/5-7
I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy a nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."
I Hospodin se může trápit ve svém srdci, jen Jani je neustále blažená.
To je Starý zákon, zákon o tělesném původu, ale ten se skrz Krista mění v zákon nepomíjejícího života:
»Židům 7:12 Avšak mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona.
Židům 7:13 A ten, na nějž se to slovo vztahuje, pocházel z jiného pokolení, z něhož nikdo nekonal službu u oltáře.
Židům 7:14 Je dobře známo, že náš Pán pocházel z Judy, a u Mojžíše není zmínky o kněžích z tohoto pokolení.
Židům 7:15 To vše je ještě zřejmější, když podobně jako Melchisedech je ustanoven jiný kněz
Židům 7:16 ne podle zákona o tělesném původu, nýbrž na základě svého nepomíjejícího života,
Židům 7:17 jak se o něm svědčí: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.´
Židům 7:18 Tím se ovšem ruší předchozí příkaz jako neúčinný a neužitečný -
Židům 7:19 zákon totiž nic nepřivedl k dokonalosti - avšak na jeho místo přichází lepší naděje, jejíž mocí přistupujeme až k Bohu.«
Vědomí Krista není jiné, než věčné, nijak neomezené, na věky blažené, je tím nekonečným štěstím pravého Já, o kterém mluví N. Maharadž.
Nicméně moje tělo včetně nervové soustavy může být klidně přetížené Systémem a pak se z něj může vykřesat jakýkoliv nedokonalý projev jako z jakéhokoliv jiného těla. Jenže nejsme toto konkrétní tělo, i když jsme i to tělo.
Re: Je skutečnost stejná?
od Návštěvník » sob 01. úno 2014 10:50:13
malpan píše:
Návštěvník píše:
To je krásný příklad, jak se dá rozcupovat na cimprcampr každé podobenství. Třeba to indické, že Bůh je jako zlato, ze kterého jsou vytvořené všechny nádoby nejrůznějších tvarů - všechno, co existuje.
Stačí se začít ptát, kde zůstal zlatník a jeho nástroje, a co jeho ponk - a taky musí chodit někam na oběd a na záchod...
buď se chci dopátrat, co je mi sdělováno, nebo pochybuju už od startu - to je obecný přístup k podobenstvím. Ta potřebují ochotu posluchače investovat energii do pochopení. Ne každý chápe stejně a ne každý je stejně ochotný - proto je tolik výkladů třeba pro bibli...
K pochopení smyslu podobenství je kromě ochoty dopátrat se jeho smyslu nutná i schopnost vnímat obecné souvislosti jevů a abstrahovat z nich to, na co podobenství poukazuje. Jinak člověk nepochopí ani přísloví, protože i ta bývají různými druhy podobenství, na příklad: "Dvakrát měř, jednou řež". ("To bych se moc neohřál, kdybych řezal jen jednou, jedno poleno za pár minut shoří!")
http://cs.wikipedia.org/wiki/Podobenstv%C3%AD
Podobenství je forma alegorie. Spočívá ve vyjádření obecné myšlenky, životní moudrosti, mravního ponaučení apod. na základě podobného výjevu či příběhu.
Podobenství v náboženství a spirituálních naukách[editovat zdroj]
Řadu podobenství můžeme najít v Bibli, velice známá jsou Ježíšova podobenství z Nového zákona, avšak podobenství se nacházejí snad ve všech náboženstvích obecně (viz zenové hádanky, hinduistická či indiánská vyobrazení božstev nebo podle některých různých výkladů i biblické či jiné stvoření světa). Zde tato podobenství však často neplní pouze funkci přirovnání, jenž má pomoci k rychlejšímu pochopení věci ale spíše naopak, může býti chápáno jako samostatné duchovní cvičení, díky kterému se nakonec do významu sděleného ponoříme více, než když by nám byla dána ihned jasná a konkrétní formulace sdělení i za předpokladu, že bychom toto pochopili. Podobenství může v tomto případě naše pochopení věci dosti zpomalit či nám v něm i zabránit avšak právě i díky němu můžeme dané informaci hlouběji duchovně porozumět a ztotožnit se s ní.
Re: Je skutečnost stejná?
od Návštěvník » sob 01. úno 2014 16:59:24
Jarda Malej píše:
Čípak to asi byla vůle, že byli kontaminováni.?.
Kontaminován přirozeně nikdo nebyl, jedná se tu pouze o jednu z řady chybných spekulací.
Chyba byla v personálním oddělení Pánaboha, protože včas nezabránilo kontaminaci nových pokusných objektů služebně starším objektem jménem Had. Objekt Had mělo dávno před započetím dalšího pokusu přeřadit na jiné pracoviště, nebo ho mělo raději rovnou vypustit za bránu Ráje, k ostatním vytvořeným zvířatům, dřív, než Had kontaminoval vědomí dvou dosud nedotčených objektů jmény Adam a Eva.
A protože PánBůh vůbec nedohlížel na práci svých jednotlivých oddělení a zasahoval jen v opravdu kritických momentech, měla vyšší instance z toho vyvodit důsledky a na místo šéfa Ráje okamžitě vybrat někoho jiného, schopnějšího.
Re: Je skutečnost stejná?
od Návštěvník » sob 01. úno 2014 17:37:02
Návštěvník píše:
A nemohla by to být jen chyba v personální mysli? I ona se za ty věky rozměnila ve spousty oddělení. Od pekelného sklepení až po božskou věžičku.
Jsem pro výměnu šéfa Ráje. Až bude dosazený nový šéf, tak si s personálním jistě poradí a nasadí přísný režim na všech pracovištích.
Nelze se na nic vymlouvat, že jako že šéf netušil, co se mu v Ráji děje, protože už z titulu své funkce byl Vševědoucí a tudíž musel vědět, že se Had chystá sabotovat nový projekt. Takže šéf musel vědět, co se mu tam děje a přesto vůbec nezasáhl a Hada v čas nevyhodil, když už personální oddělení na to kašlalo.
Pokusné objekty vůbec za nic nemohou. byly jen bezmocnými důvěřivými obětmi vnitropodnikového puče, takže neměli být z Ráje vyhnáni.
Jestliže bylo shledáno, že po požití jablka Poznání jsou nyní rovni Bohu a vědí, co je dobré a zlé, měla být funkce nového šéfa dána Adamovi s tím, že Eva by mu dělala sekretářku a tím by byl zaručen hladký chod Ráje, byli by na to dva, když se ukázalo, že Jeden na to nestačí, a okamžitě dodat Adamovi a Evě každému po jablku ze stroma Života, aby se mohli nových funkcí v Ráji okamžitě chopit.
Re: Motivace našeho pravého Já a motivace osobního já - ega
od Návštěvník » pon 10. úno 2014 22:16:07
Kdo úmyslně živí dobro, živí neúmyslně i zlo.
Takové formulce mohou připadat leckomu hrozivé, ale jejich pravdivost lze těžko teoreticky i prakticky popřít. Postoj k dobru a ke zlu je v naším kultuře silně ovlivněn křesťanstvím a jeho teologií. A platí to i pro kruhy, které si myslí, že religiozitě nepodléhají.
Nechceme z biblických výjevů odvozovat nějakou teorii, jde jen o to, že jsou vhodné k dokonalému pochopení vážných mytologických problémů.
Biblické obrazy prostě vytvářejí naše kulturní zázemí, a proto nás mohou dovést k vysvětlení nedorozumění vznikajícího z toho, že zatímco ostatní náboženství se v pojetí dobra a zla shodují, křesťanská teologie se odštěpila a podává jiný výklad. Pro náš problém je rozhodující podání prvotního hříchu ve Starém zákoně. Vzpomínáme si, že v druhé kapitole knihy Genesis se vypráví o tom, jak byl do Edenu uveden první člověk - Adam a jak tu kromě všech možných projevů říše přírody rostly dva zvláštní stromy: strom života a strom poznání dobrého a zlého. Pro další pochopení si musíme uvědomit, že Adam není muž, ale dvojpohlavní bytost - androgyn. Je to celistvý člověk, který nepodléhá polaritě, protože se ještě nerozdělil v protikladný pár, ještě je zajedno se vším. Tento stav kosmického vědomí je nazván rájem. Člověk Adam tedy dosud žije v jednotě vědomí, ale téma polarity je už nastolena dvěma stromy. Téma štěpení probleskuje Knihou zrodu od samého počátku, neboť nové vzniká vždy oddělováním a rozdvojováním. A tak už prvá zpráva o stvoření hovoří o polarizaci: světlo-tma, voda-země, Slunce-Měsíc. I o člověku se dozvídáme, že byl stvořen jako „muž a žena". V průběhu vyprávění se pak téma polarity stále zhušťuje. A pak dochází k tomu, že si Adam přeje, aby se jedna z částí jeho bytosti oddělila a stala formálně samostatnou. Takový krok už nut ně vyžaduje jistou ztrátu vědomí, což náš příběh opisuje odkazem, že Adam upadl do spánku. Bůh v něm odebírá celému a zdravému člověku Adamovi jedno žebro a dělá z něj cosi samostatného. Slovo, které Luther přeložil jako „žebro", zní v hebrejském originále Iselah, tj. strana. Je příbuzné se slovem tsel = stín. Celý, zdravý člověk je tedy rozložen do dvou formálně odlišitelných aspektů nazvaných muž a žena. Do jeho vědomí však toto rozštěpení ještě zcela nezasáhlo, oba si rozdíl ještě neuvědomují, neboť jsou dosud v jednotě ráje. Formální rozdělení je však předpokladem pro našeptávání hada slibujícího ženě, té přijímající složce člověka, že požití ovoce ze stromu poznání ji obdaří schopností rozlišovat dobré a zlé, tedy schopností poznání.
Had svůj slib dodrží. Lidé vnímají polaritu, rozlišují dobro a zlo, muže a ženu. Tímto krokem ztrácejí jednotu (kosmické vědomí) a získávají polaritu (poznávací schopnost). Musí ovšem opustit ráj, zahradu jednoty, a zřítit se do polárního světa materiálních forem. Toto je historie prvotního pádu. Takto padá člověk z jednoty do polarity.
Mytologie všech národů a dob znají ústřední téma lidského bytí a odívají je do různých šatů. Pád člověka spočívá v jeho odpadnutí od jednoty. Pád a odpadnutí mají tentýž slovní základ. (V němčině Siinde a Sonderung, tj. hřích a oddělení.) V řečtině je pravý význam slova hřích ještě zřetelnější. Hamartéma znamená hřích a příbuzné slovo hamartanein nezasáhnout cíl, minout bod, hřešit. Hřích tedy znamená neschopnost zasáhnout bod, protože bod žádný rozměr nemá. Polaritní vědomí nedokáže bod -jednotu zasáhnout - a to je ten hřích. Žít v hříchu je jen jiným označením pro formulaci žít v polaritě.
Tím se i křesťanský pojem „dědičného hříchu" stává srozumitelnějším. Člověk je obdařen polaritním vědomím, je tedy hříšný. Polarita nás nutí projít cestou protikladů, až se všechno naučíme a všechno dosáhneme, abychom se opět „stali dokonalými, jako je dokonalý Otec na nebesích". Pouť polaritou ovšem přivolává vinu. „Dědičný hřích" jasně ukazuje, že hřích nemá nic společného s konkrétním lidským jednáním. Tento poznatek má vrcholný význam, neboť církev v průběhu času smysl dědičného hříchu překroutila a namluvila nám, že hřích znamená konat zlo a dá se odstranit dobrým a správným jednáním. Hřích ale není jedním pólem polarity, je to polarita sama.
Pro křesťanství se teologické nepochopení hříchu stalo osudným. Stálá snaha věřících nedopouštět se hříchu a vyhýbat se zlému vedla k potlačování oblastí kvalifikovaných jako zlé, a tím k vytvoření silného stínu. Tento stín je zodpovědný za to, že se z křesťanství stalo jedno z nejméně snášenlivých náboženství, že rozpoutalo hony na čarodějnice, inkvizici a vyvražďování lidí. Neprožitý pól se vždycky prosadí a přemůže ušlechtilé duše právě tehdy, kdy s tím nepočítají.
Polarizace mezi dobrem a zlem jako protiklady vedla v křesťanství k vytvoření opozice Boha a ďábla jako reprezentantů dobrého a zlého, což není pro ostatní náboženství typické, z ďábla je činěn odpůrce Boha a Bůh je nepozorovaně vtahován do polarity - a tím ztrácí svou spásnou i léčivou sílu.
Bůh je jednotou, která v sobě spojuje všechny protiklady bez rozlišení, tedy dobro i zlo. Pravé náboženství nikdy nechtělo udělat z tohoto světa ráj, ale učilo, jak z něho vyjít do jednoty.
Sandókai, jeden ze základních textů zenu, říká:
Světlo a tma stojí proti sobě.
Jedno však závisí na druhém
jako krok pravé nohy na kroku levé.
Jiná náboženství neměla a nemají s tímto tématem takové problémy. V hinduistické božské trojici Bráhma-Višnu-Šiva připadá role ničitele Šivovi a ten představuje antagonistickou sílu k Bráhmovi, Stvořiteli. Takové podání ulehčuje pochopení nutné hry sil. O Buddhovi se vypráví tato historka: Přišel k němu mladý muž s přáním stát se jeho žákem. Buddha se ho zeptal: „Už jsi někdy kradl?" Mladík odpověděl: „Nikdy." Buddha odvětil: „Tedy jdi a kraď, a až se to naučíš, můžeš za mnou opět přijít."
V Šindžinmei, v jednom z nejstarších a nejdůležitěj ších textů zenového buddhismu, čteme ve 22. verši: „Zůstane-li v nás i ta nejmenší představa o správném a falešném, zahyne náš duch ve zmatku." Pochybnost, která rozkládá polarity do protikladů, je zlem, ale přesto nutnou oklikou k rozumovému úsudku. K poznání potřebujeme vždy dva póly, nesmíme však uvíznout v jejich prolikladnosti, ale musíme využít napětí mezi nimi jako impulz a energii na cestě k jednotě.
Hřích neodstraníme tím, že se budeme snažit konat dobro, takové počínání se musí zaplatit potlačením protipólu. Takový pokus skončí nezdarem. Cesta k jednotě však vyžaduje víc než pouhý útěk a pohled stranou. Žádá od nás, abychom objevovali polaritu stále vědoměji, aniž se lekneme překonávání konfliktnosti lidského bytí, abychom byli schopni slučovat v sobě protiklady. Nevyhýbat se, nýbrž vykupovat se prožíváním - tak zní požadavek.
Jako vědomé označujeme ty vlastnosti a aspekty, které leží ve světle lidského vědomí a které proto můžeme vidět. Stín je pak místem, které není světlem vědomí prosvíceno, a je tudíž nevědomé. Temné aspekty však vzbuzují obavy a strach jen potud, pokud leží v temnotě. Stačí pouhé nahlédnutí do obsahu stínu, vnesení světla, aby se z nevědomého stalo vědomé. Něco pozorovat, to je kouzelná formule pro cestu sebepoznání. Pozorování proměňuje kvalitu pozorovaného, protože přináší světlo, tj. vědomí, do tmy.
Lidé pořád chtějí měnit nějaké věci a těžko chápou, že jediné, co se od nás žádá, je schopnost pozorování. Nejvyšším cílem člověka - říkejme mu třeba moudrost či osvícení - je všechno pozorovat a poznávat takové, jaké to je. V tom je pravé sebepoznání. Pokud nás ještě něco ruší, a pokud to považujeme za potřebné změnit, sebepoznání jsme dosud nedosáhli.
Musíme se naučit pozorovat věci a události tohoto světa, aniž by nás naše ego hned nabádalo k odmítnutí či souhlasu. Musíme pozorovat svět s klidnou pokorou jako mnohostranné hry klamu.
Nejvnitrnější zákon pak představuje povinnost najít svůj střed, najít a realizovat své skutečné Já, být zajedno se vším, co je. Nástroj sjednocení protikladů se jmenuje láska. Principem lásky je sebeotevření a vpouštění toho, co zatím bylo vně. Láska usiluje o jedinost, touží splynout, ne se oddělovat. Láska je klíčem ke smiřování protikladů, je přitakáním bez omezujících podmínek.
Dokud si láska vybírá, není to opravdová láska.
http://www.novebohatstvi.cz/2013/07/kdo ... lne-i.html
Re: Dobro a zlo
od Návštěvník » úte 11. úno 2014 14:32:15
A jednou se "přestane jíst ovoce ze stromu dobrého a zlého" = přestane se posuzovat, jestli je všechno dobré nebo zlé - a prostě je to, co je, protože to úplně stačí.
Bůh spatřil Evu a Adama v houští, jak se tam ukrývají a poznal, že snědli jablko ze stromu poznání dobrého a zlého.
Bůh poznal, že to bylo špatné konání (jelikož se těmi jablky cpal on a nyní mu jedno chybělo), jelikož jsou lidé nyní rovni Bohům a proto vyhodil tu mládež z Ráje.
Proč si Bůh nepřál, aby lidi dospěli k poznání dobrého a zlého, aby byli takoví, jako je on, jaké měl vlastně s nimi úmysly?
Chtěl jen pěstovat mluvící zvířátka pro pobavení andělského sboru?
Kdo ví, co měl ten Bůh vlastně za lubem, ale nic hezkého to asi nebylo, jinak by se tak nenaštval, že se mu jeho dílo pokazilo...
Re: Dobro a zlo
od Návštěvník » úte 11. úno 2014 14:58:54
Návštěvník píše:
Jo, i tohle se může stát, když někdo moudrý napíše podobenství a po staletích ho lidi začnou brát doslova To pak můžou nastat docela humorný situace Kdoví, možná opravdu dost křesťanů věří, že Bůh je něco jako šéf, který si dělá, co ho napadne a nasere se, když to co On chce mu někdo pokazí
Co je mi do podobenství, starého bůhví kolik tisíc let,
ten moudrý mudrc to měl napsat tak, jak se to doopravdy stalo,
a ne tak, jak se to rozhodně nestalo,
pak by to bylo opravdu moudré sdělení,
vhodné i pro čtenáře za pár tisíc let poté....
Ale to by asi z vyprávění zmizela všechna jabka i s hadem, včetně rajské zahrady s Bohem i s archanděly...
irulan píše:Re: Dobro a zlo
od Návštěvník » úte 11. úno 2014 14:58:54
Návštěvník píše:
Jo, i tohle se může stát, když někdo moudrý napíše podobenství a po staletích ho lidi začnou brát doslova To pak můžou nastat docela humorný situace Kdoví, možná opravdu dost křesťanů věří, že Bůh je něco jako šéf, který si dělá, co ho napadne a nasere se, když to co On chce mu někdo pokazí
Co je mi do podobenství, starého bůhví kolik tisíc let,
ten moudrý mudrc to měl napsat tak, jak se to doopravdy stalo,
a ne tak, jak se to rozhodně nestalo,
pak by to bylo opravdu moudré sdělení,
vhodné i pro čtenáře za pár tisíc let poté....
Ale to by asi z vyprávění zmizela všechna jabka i s hadem, včetně rajské zahrady s Bohem i s archanděly...
Jo a taky by me zajímalo proč bůh sam o sobe mluví jako o bohu žárlivém. A vubec proc se Bible bere nekriticky jako "písmo svaté"?
irulan píše::DRe: Dobro a zlo
od Návštěvník » úte 11. úno 2014 14:32:15
A jednou se "přestane jíst ovoce ze stromu dobrého a zlého" = přestane se posuzovat, jestli je všechno dobré nebo zlé - a prostě je to, co je, protože to úplně stačí.
Bůh spatřil Evu a Adama v houští, jak se tam ukrývají a poznal, že snědli jablko ze stromu poznání dobrého a zlého.
Bůh poznal, že to bylo špatné konání (jelikož se těmi jablky cpal on a nyní mu jedno chybělo), jelikož jsou lidé nyní rovni Bohům a proto vyhodil tu mládež z Ráje.
Proč si Bůh nepřál, aby lidi dospěli k poznání dobrého a zlého, aby byli takoví, jako je on, jaké měl vlastně s nimi úmysly?
Chtěl jen pěstovat mluvící zvířátka pro pobavení andělského sboru?
Kdo ví, co měl ten Bůh vlastně za lubem, ale nic hezkého to asi nebylo, jinak by se tak nenaštval, že se mu jeho dílo pokazilo...
Petra píše:První Mojžíšova 2/ 16-17A Hospodin Bůh člověku přikázal:" Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."__________To je logické, neboť poznáním dobrého a zlého začíná člověk rozlišovat život a smrt. Předtím bylo to, co je a najednou je poznání života a smrti.Nemohla jsem nikdy pochopit, proč něco tak nebezpečného Bůh do své zahrady postavil. Bůh používá "poznání dobrého a zlého" k udržování rovnováhy, harmonie.To člověk nedokáže. Chce pro sebe své "dobro" a přivádí tím všechno z rovnováhy, vzniká zlo.
Návštěvník píše:Petra píše:První Mojžíšova 2/ 16-17A Hospodin Bůh člověku přikázal:" Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."__________To je logické, neboť poznáním dobrého a zlého začíná člověk rozlišovat život a smrt. Předtím bylo to, co je a najednou je poznání života a smrti.Nemohla jsem nikdy pochopit, proč něco tak nebezpečného Bůh do své zahrady postavil. Bůh používá "poznání dobrého a zlého" k udržování rovnováhy, harmonie.To člověk nedokáže. Chce pro sebe své "dobro" a přivádí tím všechno z rovnováhy, vzniká zlo.
Bůh je tedy smrtelný, neboť ví, co je dobro a zlo?
Petra píše:Má k dispozici strom života.
U Boha je život a smrt v rovnováze.
První Mojžíšova 3
Vyhnání ze zahrady
Bůh zabraňuje neposlušným jíst ze stromu života,
a tak chrání člověka před naprostou zkázou.
Návštěvník píše:Petra píše:Má k dispozici strom života.
U Boha je život a smrt v rovnováze.
První Mojžíšova 3
Vyhnání ze zahrady
Bůh zabraňuje neposlušným jíst ze stromu života,
a tak chrání člověka před naprostou zkázou.
Bůh už zkáze podlehl, protože jedl i ze stromu života?
Návštěvník píše:
"Jedna z prvních slovních hříček v Bibli je hned na jejích prvních stránkách, kdy Hospodin tvoří ženu z mužova žebra. Muž se potom probudí z narkózy, z toho hlubokého spánku a říká 'tohle je kost z mých kostí, tělo z mého těla' a v kralickém překladu se píše, ,bude se nazývat mužatkou, neboť jest vzata z muže'. Ekumenický překlad ji nazývá muženou.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků