Co je osvícení - H.W.L.Púndža

Co je osvícení - H.W.L.Púndža

Nový příspěvekod konec zvonec » pon 16. pro 2013 10:27:03

Co je osvícení

"Co je to osvícení?
Když se vrátíte ke svému Já, nazýváme to osvícením, uvědoměním, osvobozením, volností. Když poznáte Já, víte vše.
V tomto probuzení odhalíte, že je ve vás celý vesmír. Všechny vesmíry jsou ve vašem nitru a vy jste vesmírem. Toto je nejzazší pochopení. Víte-li toto. víte vše. Nevíte-li to, nevíte nic, bez ohledu na to, kolik informací jste nashromáždil.
Bez tohoto poznání jste nevědomý. Když jste poznal Absolutno, jste vším... Bez počátku, středu, konce, bez zrození nebo smrti. Zde končí všechny obavy.
Osvícení je mimo čas. Není to probuzení, spánek ani snění. Zkoumejte touhu "chci být volný“. Z jakého stavu vychází. Je to transcendentální slav, který přichází odnikud."

z knihy ... H.W.L.Púndža - Procitni a chechtej se

Obrázek
konec zvonec
 
Příspěvky: 711
Registrován: úte 31. črc 2012 11:42:28

Re: Co je osvícení - H.W.L.Púndža

Nový příspěvekod konec zvonec » pon 16. pro 2013 10:27:50

konec zvonec
 
Příspěvky: 711
Registrován: úte 31. črc 2012 11:42:28

Re: Co je osvícení - H.W.L.Púndža

Nový příspěvekod Sy_ » pon 16. pro 2013 12:41:10

Starej dobrej Papaji.

Hrozně mi připomíná Oogwaye z KungFu Pandy a má i úplně stejnou filosofii, nemám pochyb že sloužil jako předloha
Uživatelský avatar
Sy_
 
Příspěvky: 72
Registrován: ned 06. říj 2013 12:31:27

Re: Co je osvícení - H.W.L.Púndža

Nový příspěvekod konec zvonec » pon 16. pro 2013 15:45:08

co je osvícení
H.W.L.Púndža
Co je to osvícení?

Když se vrátíte ke svému Já, nazýváme to osvícením, uvědoměním, osvobozením, volností. Když poznáte Já, víte vše.
V tomto probuzení odhalíte, že je ve vás celý vesmír. Všechny vesmíry jsou ve vašem nitru a vy jste vesmírem.
Toto je nejzazší pochopení. Víte-li toto. víte vše. Nevíte-li to, nevíte nic, bez ohledu na to, kolik informací jste nashromáždil.
Bez tohoto poznání jste nevědomý. Když jste poznal Absolutno, jste vším... Bez počátku, středu, konce, bez zrození nebo smrti. Zde končí všechny obavy.
Osvícení je mimo čas. Není to probuzení, spánek ani snění. Zkoumejte touhu "chci být volný“. Z jakého stavu vychází. Je to transcendentální slav, který přichází odnikud.
Jak mám uklidnit mysl?
Tradice předpisuje dva způsoby. Jedním je dotazování, které je vhodné jen pro nemnohé, dobře připravené lidi. Druhým způsobem je jóga. Jóga je koncentrace, meditace a cvičení.
Abyste mohl provádět zkoumání, musíte být schopen rozlišit skutečné a neskutečné. To je docela rozumné. Vezměte to, co je skutečné, a přimkněte se k tomu, nebo odmítněte neskutečné, klamné.
Studium, zbožné poutě ani koupání v posvátných vodách vám nepomůžou. Umět papouškovat sútry a posvátná písma není k ničemu. Nepomohou dary, odříkání ani milosrdenství.
Nejdůležitějším požadavkem je planoucí touha po osvobození. Samotná tato touha postačí. Máte-li planoucí touhu po svobodě, satsang se dostaví.
Co je to satsang? Satsang znamená přebývat v klidu. Kdykoli se mysl pohne, vraťte ji zpět do jejího zdroje. Nejste-li schopen dokázat to sám, najděte si dokonalého učitele.
Při volbě učitele se nesmíte dopustit omylu. Je to smlouva mezi vaším lidským životem a osvícením. Nemařte svůj lidský život s někým, kdo není schopen dát vám to pravé.
Jste-li ke svobodě připoután v tomto úseku svého života, v tomto roce, měsíci, dnešního dne, nyní - pak musíte volit. Nejlepší volbou je dotazování, které mysl okamžitě utiší.
Meditace musí být trvalá. Musíte být soustředěn na skutečnost pravého Já. Jen Já je pravdou, vše ostatní je klam. Musíte vše opustit! Nakonec musíte opustit i studium jakékoli knihy. Otevřte svou vlastní knihu a zůstaňte tichý. Kolik ze šesti miliard lidí na světě touží po svobodě? Je možné, že zeměkoule nezplodí ani jediného osvíceného člověka v jedné zemi. Abychom spatřili osvíceného muže, hledíme 2 535 let nazpět. Nalézáme onoho prince a denně znovu opakujeme jeho jméno.
Když se probudil, spal se svou ženou, královnou a se svým synem. Měl palác, slony, koně, poklady, armády a tanečnice. Ve svém paláci neviděl tento mladý muž žádné utrpení. Kde vznikla jeho touha po svobodě ?
Probudil se o půlnoci. Po jednom svém boku viděl krásku země, svou manželku, po druhém boku svého syna, dar manželského života. Tento muž se probudil uprostřed mezi nimi.
Nevylučujte z toho sám sebe, když posloucháte! Vy sám jste Buddha. Vy jste člověk. Onen princ možná měl větší odpovědnost, než máte vy. Jeho povinnosti byly ohromné, mnohem větší než vaše. A přece našel čas na touhu po svobodě.
Poté, co nalezl čas, ukazuje nám nyní tento člověk světlo. Není mrtev. Vzpomínáme na něj denně. Kdo by neznal Buddhu? Jeho jméno září ve všech zemích. Vy sám jste Buddha! Nepodceňujte se! Máte totéž světlo, tutéž moudrost a totéž vědomí, které měl on.
Chcete-li to odložit, můžete přejít do jiného zrození. Máte-li nesplněné touhy, musíte se narodit z dalšího lůna. Chcete-li s tím skoncovat, splňte všechny své touhy okamžitě. Jak byste se mohl znovu narodit, když už žádné nezbývají ?

Jediná cesta z tohoto kruhu vede přes okamžité splnění všech přání. Vaše snahy dosud vedly jinými cestami. Splnil jste jedno své přání, a objevilo se jiné. Znovu jste je splnil, a znovu přišlo další. Zeptejte se králů, vládců tohoto světa a zjistíte, že i oni mají touhy a obavy. Ptejte se obchodníka. Také on má přání a obavy. Dělník, kněz, voják - každý má nesplněná přání. Jednoduchý způsob jak svá přání splnit, je použít ohně. Potřebujete oheň, abyste spálil skladiště tužeb, nahromaděných ve vaší mysli. Budou okamžitě spáleny jedinou touhou: touhou po osvobození!
V osvícení jsou všechny touhy spáleny na popel. Už nikdy se pak nemusíte vracet do žádného lůna. Jinak budete těkat z místa na místo, z lůna do lůna.
Nevyžaduje to žádný čas. Mějte jen to jediné přání ... Bude to fungovat, protože taková touha se nezachytí na žádných předmětech. Tužby po předmětech, chtění toho, co nemáte, může nějaký čas zabrat. Avšak tato touha - poznat své vlastní Já - vás nemůže odvést daleko od svého naplnění.
Tato touha bude splněna okamžitě, protože vytoužený objekt je subjektem! Je to subjekt, jenž se snaží o návrat k subjektu. Vědomí touží z nitra vědomí o návrat k vědomí. Kolik času potřebujete na návrat domů, jste-li doma?
Z toho vyplývá, že jsme všichni osvícení a že musíme opustit představu, že osvícení nejsme. Je to správné?
Část z toho jste pochopil. "Nejsem osvícený" je představa. "Jsem osvícený" je rovněž představou. Chápete? Zbavte se obou těchto představ, co potom uvidíte?
(Tazatel je chvilku tichý.)
Aha. Ten úsměv na vaší tváři není osvícený ani připoutaný. Usmívejte se a zůstaňte tichý. Jaká myšlenka je ve vaší mysli, když se usmíváte? Když odmítnete pouto a volnost, je tu smích. Nyní pokračujte bez zřetele na toto pouto nebo osvícení.
Seděl jsem zde několik dní a kladl jsem otázky, ale vy jste se na mne vždycky podíval, a já nevěděl, co se děje. Je to jako byste mluvil cizí řečí. Nerozumím ani slovu z toho, co říkáte. Měl bych se to snažit chápat ?
Můžete se snažit, chcete-li. Kdo by vás měl zastavit? I myšlenka na vynaložení úsilí musí vzejít ze zdroje. Ale musíte se stát člověkem, než toto úsilí vynaložíte?
Ne, já jsem člověk.
Tak. Proč se tedy snažit být koněm? (Smích)
Já však nerozumím slovům, která říkáte. Jako teď, když se na mne díváte, se něco děje a já tomu nerozumím.
Nemusíte rozumět. Budu mluvit dál, dokud nepochopíte.
Dovršení vašeho pochopení bude koncem mé řeči. Vzdejte se tedy chápání a já se vzdám hovoru. Pochopení nepomůže. Přejde z ucha přímo do paměti. Chápání může být dobré, ale ne pro svobodu. Pro svobodu nepotřebujete ani slovo. Svoboda je bez poskvrny.
Říkáte, že v šedesátých letech k vám přišla jen hrstka lidí, kteří realizovali konečnou svobodu. Co to znamená pro nás?
Nevymazal jsem vás ze svého seznamu. (Smích)
Jestliže je svět snem, proč tolik lidí věří, že je skutečný ?
Nikdo nepochybuje o skutečnosti světa. Lidé vidí strom a hory a jsou si jisti, že to vše existuje. Jen tehdy, je-li tato jistota zpochybněna, pochybují i o snu. Probuďte se a po-znejte, že to byl sen. Jak procitnout? Pomocí satsangu. Satsangem je hovor o svobodě. Satsang vám umožní uvědomit si, že se můžete vzdát všech snů těla a všech těchto souvislostí. Je velmi, velmi málo těch, kdo si procitnutí skutečně zvolí.
Buddha se probudil. Spal se svou krásnou manželkou a probudil se. Na jedné straně krásná žena, na druhé syn, palác, sloni - a on si zvolil cosi jiného.
Procitl i jiný král. Ležel na střeše svého paláce se dvěma královnami - s jednou po každém boku - v noci, když byl úplněk. Hleděl na krásu měsíce, když tu kolem přeletěli dva bílí ptáci. Náhle procitl a podíval se na svou situaci. Král ve svém paláci s královnou po každém boku. Měl maximum toho, co svět může člověku nabídnout. Jaký šťastný člověk! Pak tiše vstal a odešel do lesa, aby žil ve volnosti.
Tu a tam podobné příběhy o procitnutí najdete. Když se probudíte, budete vědět, že toto byl jen snový stav. Když sníte, nevíte o tom a vše se zdá skutečné. Rozlišení nakonec vzejde z otázky: "Odkud jsem přišel? Kdo jsem já?" Pomocí takového rozlišení realizujete povahu tohoto snu.
Co je to osvícení?
Já toto slovo nepoužívám.
Realizovaný ?
Nic. Nestávejte se ničím. I osvícení znamená něčím se stávat. Buďte, čím jste. Nedávejte si nálepky. Nevtiskujte si žádnou značku. Značky jsou pro zvířata. Jakou značku může mít Já, jež nemá ŽÁDNÉ JMÉNO a ŽÁDNÝ TVAR? Co je zdrojem slova "osvícení"? Je to slovo, nebo ne? Co bylo jeho kořenem, než se stalo slovem?
Je to myšlenka.
Ano, a před myšlenkou bylo ticho. První je tedy ticho, pak myšlenka a potom slova. Osvícení a pouto jsou slova. Všechna slova jsou z říše mysli a vy se otevíráte tomu, co je za myslí. Než vznikla myšlenka, existovalo něco jiného, a toto něco jiného je vaše Já. Já je vždy Já, neznačkujte to. Já je Já a nepotřebuje vaše úsilí, metodu ani pomoc, aby se realizovalo. Je vždy realizované. Vy je naopak maskujete. Tato kamufláž musí být odstraněna.
Co je ve skutečnosti ta maska? Je to myšlenka "já jsem to a to". Musí být odstraněna a když zmizí, zazáří samotné Já. Svítí na sebe svým vlastním světlem. K odstranění kamufláže nepotřebujete žádné cvičení. Zůstaňte jen na okamžik tichý, pak vše zmizí a jste doma.
Když poslouchám tato slova ve vaší přítomnosti, něco se děje.
Ano, děje se. Díky klidu, tichu a míru. Absolutnímu tichu. Když je mysl tichá, nazývá se Přítomností a tato Přítomnost je velmi nakažlivá. Každý, kdo se dostane do oblasti jejího působení, je jí ovlivněn. Nejdůležitější je tichost mysli, nikoli slova, nikoli myšlenky. Abyste se učil, nepotřebujete slova. Jen zůstaňte tichý.
Toto učení žádná slova nepotřebuje. JEN UTIŠTE MYSL. Protože však nikdo není tichý, učení nefungují. Existují miliony knih, ale nefunguje nic, protože mysl, která je za těmito spisy, není tichá. Účinné jsou některé sútry, protože byly napsány s tichou myslí.
Slovo vzniká z ticha. Proto mluvte tichem, poslouchejte tichem. K nabytí svobody žádná slova nepotřebujete. Svoboda je předávána v tichu.
‹ Procitni a chechtej se
http://extranea.ifanda.cz/procitni-chec ... e-osviceni
konec zvonec
 
Příspěvky: 711
Registrován: úte 31. črc 2012 11:42:28

Re: Co je osvícení - H.W.L.Púndža

Nový příspěvekod konec zvonec » pon 16. pro 2013 15:49:51

beh za osvicenim ... velmi vtipne!!

konec zvonec
 
Příspěvky: 711
Registrován: úte 31. črc 2012 11:42:28

Re: Co je osvícení - H.W.L.Púndža

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 07. led 2018 17:02:32

Postata mysli a vásan


Existuje jenom vědomí. Když se toto chápání snaží samo sebe pochopit, stává se myslí. Mezi chápáním a myslí není rozdíl. Mysl znamená činnost. Jaká je vaše mysl, taková je vaše činnost. Jaké je vaše chápání, taková je vaše mysl. Jaká je vaše mysl, taková je vaše činnost.

Tato činnost vytváří pět smyslů. Jsou tvořeny předměty a ty se nazývají vesmírem. Vesmír je výsledkem chápání, které kdysi vzniklo, aby pochopilo vědomí. Vědomí, které nemůže být objektivizováno, se stává objektem. Mysl se stává subjektem, který objekty vnímá.

Cokoli vidíme, cokoli chápeme, je jenom nevědomost. Protože toto chápání vzniká, vytváří mysl a mysl se stává Já jsem. Já jsem musí něco chápat a konat. Činnost pramenící z Já jsem je nepochopením, protože vědomí nemůže být pochopeno, vnímáno nebo vymyšleno. Nemá nikoho dalšího jako pozorovatele. Je samozářící, vždy přítomné, vševcí. Kdo by mohl být jeho pozorovatelem?

Chápání je objektivizovalo a ono se samo stalo subjektem. Každý subjekt vyžaduje tvorbu. Taková tvorba je výsledkem nevědomosti. Cokoli v této nevědomosti pochopíte, víte nebo vnímáte, je nevědomost.

Tvorba zmizí okamžitěejně jako vznikla. "Já" je mysl a předměty jsou vesmír. Vyslovte "já", a je tu vesmírnt, přítomnost a budoucnost - a jejich nekonečné opakí. To je sansára.

Zaměňujete provaz za hada. Když jste poznal provaz, had zmizel. Proč? Protože jste ho pokládal za hada omylem. Rozpoznání provazu způsobilo, že had okamžitě zmizel.

Vznik "já" je od počátku první nevědomostí. Odvraťte se od sansáry, odvraťte se od předmětů, činnosti, mysli a smy Vraťte se k "já", k první činnosti chápání.

Samotné vědomí chtělo pochopit a vzniklo jako vlna na oceánu. Tato vlna, tato sansára zanikne, když proces tohoto chápání zastavíme. Současně s tímto rozhodnutím skončit opusťte i první pochopení toho, odkud vzniká "já jsem", jež je myslí, egem, předměty a sansárou.

Už nic nechápejte. Jak? Zůstaňte tichý. Zůstat tichý znamená zůstat bez činnosti. To je vaše přirozenost. Tato cesta není žádnou cestou! Činnost je způsobena neklidem mysli. Není-li mysl rozrušena, není oceán zčeřen. Není na něm ani vlnka. Vědomí je jen vědomí. Je absolutní, dokonalou bezmezností. Nemůžete to pochopit ani popsat. Je to vědomí, Existence, Blaho. Je již zde. Co je vidět, je vidět díky tomuto světlu, této kráse. Slunce svítí díky tomuto světlu. Když se od jediné svíce zapálí sto dalších, pak svíce sice mohou být různé, ale světlo zůstává totéž. Jak se liší plamen první svíčky od plamene té poslední? Většina z vás však naneštěstí nehledí na plamen, místo toho počítáme svíčky. Vidíte tolik jednotlivých věcí a nevidíte plamen.

Vědomí je prvotním plamenem. Prostřednictvím vědomí vidíte všechno jako v zrcadle. I malé zrcadlo může odrážet hory, lesy a oblohu. Hledíte-li do zrcadla, které je ve vás, můžete vidět cokoli.

Všechno, co vidíte, je vaše snová projekce. Kdykoli něco spatřujete, sníte! Bdíte tehdy, když nevidíte nic.

Mnohost je sen. Můžete se probudit okamžitě. Jak? Nečeřte svou mysl. Nedovolte, aby vznikla vlna "já jsem". Tak jak vznikla, může i zmizet.

Nyní jste v zajetí tohoto dlouhého snu, který je příčinou utrpení a napětí. Sem tam se někdo rozhodne: "Dost!" A zde začíná touha: "Chci být volný". Tato touha se neliší od samotného vědomí nebo svobody. "Já jsem" se znovu roští do svobody, ze které vzešlo.

Vytržení mysli začíná tehdy, když nevzniká myšlenka. Proto musí nastat nevznikání. Čím byla vlna, dokud byla skryta v oceánu?

Hleďte proto na vlnu, která nevznikla. Na prostor bez vln. Dívejte se na ni, než vznikne, a uštípněte samotné její poupě. Chci na vás, abyste vlně nedovolil vzniknout. Než vlna vznikne, je to myšlenka, která nevznikla. Myšlenka musí vznikat... potom vzniká... a pak přijde trápení, je to tak? Zmizí a po ní přijde jiná. To je proces života. Když toto realizujete, zastavíte vzruchy mysli.

Nyní prostě přivítejte myšlenku, která nevznikla. Znamená to koukat se na peleš, ze které vycházejí loupežníci, aby se vloupali do vašeho domu a kradli v něm. Vyvolejte novou myšlenku, pozvěte myšlenku, která nevznikla.

(Ticho)

Nyní pozvěte myšlenku. Nechte ji přijít. To je zastavení vlaku mysli. To je bdění. To je pozornost. Musí se to stát vaším zvykem. Tento zvyk je přirozený. Je to také přirozené blaho. Nic vás to nestojí.

Jakmile dovolíte, aby vznikla myšlenka, máte problémy. Potom je tento koloběh problémů nekonečný. Nejste-li bdělí myšlenka vznikne a tento vznik se nazývá sansárou. Chápete?

A když myšlenku hledáte? Nirvána. Je to prosté. Hledejte ji - a kde je sansára? (Smích) Kde je sansára, když tohle víte? Nevíte-li to, je tu nekonečná sansára.

Když se jí chcete zbavit, chcete svobodu. Udělejte to. Je v tom určité tajemství. Když to uděláte, poznáte je. A až je poznáte, pak budeme jeden druhého učit. Sdělím-li vám je dřív, než je odhalíte sám, nebudete možná souhlasit.

Nejprve to udělejte a sdělte mi tajemství. Zůstávejte ponořeni v myšlenkách, které nevznikly a pozorujte, co se děje.

Jsem lupičském doupěti. Je to samé světlo a činnost.

Ano, dobře. Jděte tedy dál. Jděte dál dovnitř Je to skutečně překrásný tanec. Je to báseň. Mluvím o blahu. Vše je propojenotí, poznání, blaho, vědomínčí pospolu. Prostě to udělejte a dívejte se kolem.

Doupě se stalo vlnou.

Velmi dobře. Velmi dobře. Jděte dál. Ještě dál.

Tam nic není !

To je ono. Nyní jste to našel. Zůstaňte tu.

Cítím se tak nehodný jako lhář, protože jsem měl tolik zkušeností a moje mysl se stále vrací.

Viděl jste mysl, skutečně? Je to duch. Ve skutečnosti neexistuje. Jakmile po něčem zatoužíte, začne vás tento duch mysli sužovat. Kde je mysl, když se zbavíte touhy?

Kde je touha, tam je i trápení. Bez mysli můžete žít docela dobře. Bez mysli jste moudrý, s myslí hloupý. Nemějte touhu po ničem a stanete se vládcem tohoto království.

Vy jste mír, krása a láska. Odmítněte na chvíli mysl a dívejte se.

Když vyjdete večer na silnici a spatříte hada, dostanete strach. Vezmete klacek a uhodíte ho. Nehýbá se a vy vidíte, že je to provaz. Strach je pryč a klacek zahodíte.

Položíte-li mysli otázku "kdo jsi?", zmizí. Hleďte na hada mysli a zjistěte, zda je živý. Myšlenky vám překážejí, abyste viděl svou vlastní tvář. Nedovolte vzniknout žádné myšlence a odhalte, kdo jste.

Několik posledních dnů se mi stále vracel sen o pádu. Padám z velké výšky, padám do moře a s hrůzou se probo. Souvisí to s tím, co se tu odehrává?

To jsou snové vásany, touhy a tendence podvědomé mysli. Meditace, pochopení nebo sebedotazování je rozvíří. Na dně jezera je kal, a přece vypadá jako čisté. Co se stane, když kal zvíříte? Má jej zvířit toto sebedotazování. Když je kal rozvířen, objeví se a potom zmizí. Aby mohl zmizet, musí se nejprve objevit.

Zjistíte tedy, že tu je něco, o čem jste nevěděl. Když meditujete, víří se snová nečistota, která ležela ve vašem podvědomí. Nikdy dřív jste si jí nebyl vědom. Ležela tam a čekala, aby se později, pomalu a až nastane čas, stala vaším novým vtělením.

Nyní je rozrušena meditací, tichem mysli a objevuje se. To, co se objevuje, musí také zmizet. Nyní můžete nečistotu spatřit. Zbavte se jí.

Jinak se chováte tak jako všichni ostatní. Nikdo se o to nestará. Jmenuje se to cyklus zrodů a smrtí. Když nebudete tyto snové tendence (vásany) vířit, dovolíte jim, aby se usadily na dně. Pak budete dál a dál hromadit nové tužby. Tento cyklus pak bude nekonečný.

V příštím životě se nejprve objeví touhy uložené na dně. U dna se pak budou ukládat touhy nové. To je koloběh životů a smrtí.

Musíte se tázat "kdo jsem?" a toto dotazování stráví a spálí vše, co mu leží v cestě.

Díky čistotě mysli budoucnost nepřijde, neboť zde není zakalené dno. Vše bylo rozvířeno a spáleno. Potrvá přítot. Pokud víte, kdo jste, nejste v přítomnosti konatelem. Proto nezanechá působení činnosti žádné stopy. Co spatříte mezi minulostí a budoucností bez vazeb s nimi?

Nyní.

Ano. Mysl vás vždy vede k minulosti, minulým potěšením a zvyklostem, a tak přežvykujete staré zvyky. Najít svou tvář nyní je to jediné, co je nové. Je to odvaha. Zůstanete-li zde, překročil jste oceán. Vaše práce je skončena.

Minulý týden byl velmi těžký. Byl jsem zkoušen a nebylo to snadné.

Ano, velmi dobře. Miliony let jste spal a byl jste olupován. Nestěžoval jste si, že je to zlé, tak jako si nestěžuje opilec ležící v příkopu. Když však jste obklopen čistotou, všimnete si každé skvrny a nelíbí se vám to. Opilec leží kdekoli a je spokojen.

Objevují se všechny sny, pohřbené v mysli. Objevují se všechny tendence, aby vás opustily. Jinak jen přidáváte prach k prachu. Donekonečna sbíráte tužby.

Nyní jste s touhami skoncoval. Když to dovolí okolnosti, musí se objevit naplněné skladiště. Tendence se objevují, aby zmizely, protože jim nedáváte možnost hrát nějakou roli. Už jste zadán někde jinde. To je ta "obtížná doba", o které mluvíte.

Když nebudete toužit po svobodě, žádné těžké časy nepřijdou. Budete žít tak, jak žije skoro šest miliard lidí. Jeden člověk si však vybral těžký život. Byl to princ a žil před 2 000 lety. Co mu doopravdy prospělo, těžký život nebo život snadný? On snadný život opustil. Obrátil se zády k rodině i ke svému království a odešel vstříc těžkému živ Vzal do ruky žebráckou hůl, svlékl své královské roucho a zvolil si těžký život. Jeden z miliard je stále v lidské paměti... a vy si stěžujete po jediném týdnu.

Hleďte k Já, k átmanu, a jste v bezpečí. Kdo vás může zlomit, hledíte-li k Já? Čiňte to bez přestání čtyřiadvacet hodin denně.

Jestliže milujete, musí to trvat čtyřiadvacet hodin denně. Neřeknete přece: "Třicet hodin denně tě budu milovat a na jednu hodinu půjdu do vykřičené čtvrti."

Když mluvíte o těžké době, musel jste se obrátit zády a jít někam jinam. To je váš domov. Jak se můžete mít doma zle? Kdo by nebyl doma šťastný?

Mluvili jsme o extázi, míru, lásce a štěstí. Nenajdete je nikde na celé tváři země. Můžete konat poutě, chodit do chrámů, navštěvovat údolí nebo vystupovat na hory. Mír nemají ani bohové. Hledají jej na špatném místě. Hledají v betonových cihlách! Ať půjdete jakýmkoli směrem, nikde nespatříte mír, štěstí ani lásku. Přestaňte s tím! Nemařte čas! Zůstaňte, kde jste! To je dharma, která vám pomůže. Všechno ostatní je adharma, smysly a těla. Zůstaňte, kde jste a vypátrejte, kde je mír! Je ze všeho nejblíže. Blíž než vaše vlastní oko. Pětatřicet milionů let vás mysl klamala, mé drahé děti. Byli jste šizeni. Teď to skončete! Dívejte se a poznejte, kdo jste. Okamžitě naleznete svobodu a toto utrpeníopýtání od lůna k lůnuamžitě ustane. Jedinou cestou je hledět dovnitř. Prožitky jste prožili a mír vám nedaly. Nikde, kde není ten, kdo prožívá, nejsou prožitky. Proto zmizte! Prožívané, prožitek, prožívající... nechte je, ať zmizí teď hned. Došli jste k tomu, co nelze poznat smysly. Nyní musíte oklamat samotnou mysl, která tolik let klamala vás. Nyní přišel váš čas.

Ptejte se mysli: "Kdo jsi ? Ty jsi mne klamala. Nyní jsem rozeznal toho zloděje očima, ušima, nosem, jazykem a hm. Nyní jsem poznal, kdo je ten, který způsobuje utrpení. Nyní tě už nebudu poslouchat. Udělám to sám."

Zrušte vztahy s myslí a potom zůstanete sám. Vaše mysl vás obtěžovala. Obtěžovali vás vaši kněží. Znepokojovala vás vaše církev a společnost. Řekněte si: dost! Nyní zůstaňte sám a hledejte. Dívejte se kolem. Po nějakou dobu se nedotýkejte nikoho a ničeho, co jste znal, viděl, slyšel nebo čeho jste se dotýkal.

Klamala vás většina náboženství. Většina náboženství ubohé lidi klame. "Dělej toto, a já tě pošlu do nebe." Neposlouchejte nikoho z těchto lidí. Zjistěte, kde je nebe. Nebe přijde k vám dolů.

Zůstaňte sám. Nedovolte, aby se vás kdokoli dotkl. Budete-li mysl ignorovat, opustí vás. Odejdou vaše žádosti, opustí vás vaše pocity, vaše touhy, vaše představy. Všechno odejde.

A co se stane? Je-li odmítnuto vše, co je známo, je před vámi neznámé. Jestliže se vzdáte žádostí a tužeb po známém, bude to, co zbude, neznámé. Stal jste se neznámým a noříte se do neznáma, protože oba jste totéž.

Doposud vás trápilo vaše ztotožnění se se známým. "Toto jsem já a toto je mé." Možná, že z neznámého vstoupíte do prázdnoty a z prázdnoty uvidíte, že celá tato projekce je vaším hřištěm.

K nikomu nebudete cítit zášť. Je to království lásky. Ať se podíváte na cokoli, spatříte lásku. Dřív jste lidi znal, nyní je budete milovat. Budete milovat jejich Já a oni budou milovat vás. To je zvláštnost života. Budete se z tohoto života radovat. Tato planeta se stane nebem. Všechno, co uvidíte, bude krása. Uslyšíte hudbu svého vlastního Já. Ať uslyšíte cokoli, bude to hudba vašeho vlastního Já, vašeho vnitřního světla. Ať budete hovořit o čemkoli, budete vyslovovat sútry, moudrost. To se musí stát právě v tomto okamžiku. Vůbec o tom nepochybujte. Pochybnost by vám nepomohla.

Je to báseň vašeho vlastního Já. Není tu nikdo, kdo by vás klamal nebo na kom byste závisel. Miloval jste tedy pomíjivé věci. Každý je pomíjivý a každý čelí smrti. Jak můžete milovat tělo? Jak můžete milovat něco, co není věčné, trvalé, co není láskou, přebýváním, trvalostí, samotnou větí?

Zjistěte, kdo je váš přítel. Co je vám blíž než věčnost? Je to vaše vlastní podstata. Je to vaše vlastní matka. Když na ni zapomínáte, jdete společně s ostatními. Jdete si někam pro kopanec.

Proto s tím na jediný okamžik přestaňte a všechno vám bude dáno. Když se vrátíte do své země, je vaší povinností všem pomáhat. Jakmile jste jednou něco dostal, víte, že máte lásku: viděl jste pravdu tváří v tvář. Buďte zobrazením pra ne reprezentantem člověka pro člověka. Lidem poslouží jen pravda. Jděte od dveří ke dveřím a dávejte lidem lásku. Řekněte jim, že jste šťasten, plný míru a lásky. Jsou to všechno vaši příbuzní, vaše vlastní Já.

A nejenom lidské bytosti. Ve zvířatech a stromech i ve skalách spatříte tentýž život. Můžete ke skalám i mluvit. Kamkoli pohlédnete, hleďte s láskou a skály, stromy, zvířata i lidské bytosti vám odpoví.

Nejdříve se rozplyňte ve skutečnosti, v pravdě. Stanete se pak přitažlivým a každý k vám bude váben. Budete tak krásný, protože nebudete nic žádat. Krása po ničem netouží. Vnitřní světlo se rozzáří a vykoná svou práci. Nejste to vy, kdo koná a není to ani nikdo jiný.

Vede vás vnitřní světlo, vnitřní moudrost. Vy toto světlo nevidíte, a tak mu nevěříte. Stane-li se něco velkého nebo něco dobrého, řeknete: "To jsem udělal já!" A když jdou věci špatně, viníte Boha. To je pýcha.

Je to velmi jednoduchá záležitost. Neodkládejte ji. Můžete to udělat teď a tady.


http://ifanda.cz/knihy/procitni-chechte ... sli-vasan/
Návštěvník
 

Re: Co je osvícení - H.W.L.Púndža

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 15. kvě 2018 5:28:51

Meditace je láska k vašemu vlastnímu Já.

z knihy ... H.W.L.Púndža - Procitni a chechtej se
Návštěvník
 

Re: Co je osvícení - H.W.L.Púndža

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 09. říj 2018 15:21:30

Co jste získal setkáním s Ramanou Maháršim .....

Co jste získal setkáním s Ramanou Maháršim, když už jste byl naplněn láskou k Bohu?

Vičáru (sebedotazování). To jsem nikdy neznal. Nyní o ní mluvím proto, že jsem realizoval. Můj mistr o tom mluvíval a díky jeho milosti jsem získal zkušenost. Tuto zkušenost mi předal můj mistr.

Byl jsem podroben, ale něco chybělo. Ještě stále existovala nesnesitelná oddělenost. Tančíval jsem s Kršnou, ale ne čtyřiadvacet hodin denně. Občas tu byla oddělenost a to moc bolelo. Chtěl jsem, aby byl můj stav stabilizován po celých čtyřiadvacet hodin denně. Do té doby jsem učitele neměl.

Když jsem hledal gurua, prošel jsem celou Indii. Ptával, jsem se: "Viděl jste Boha? A jestliže ano, umožníte to i mně? Jaké jsou vaše požadavky? Budu vám sloužit celý zbytek tohoto života." Každý odpověděl: "Musíte cvičit."
Já jsem to však odmítl. Řekl jsem, že když půjdu na trh, uvidím, co chci, a zaplatím za to. Tak by to mělo být. Jsem ochoten platit, ale dáte vy mně to, co chci? Proč bych měl cvičit?

Říkali, že jsem blázen. Žáci těchto guruů vstávali a říkali: "Jsme tu už čtyřicet let. Narostly nám šedé brady, a přece jsme ještě nenašli cestu. Tak tu zůstaň a cvič."
Ale proto já nepřišel. Když guru spatřil Boha, proč by mi ho nemohl ukázat? Všude jsem chodil a hledal bez úspěchu. Tak jsem se zklamaný vrátil domů. Můj otec byl celý pryč z toho, že jsem nepracoval.

Jednoho dne, když jsem seděl v domě, přišel ke mně jeden sádhu pro almužnu.
Řekl jsem: "Svámídží, můžete se se mnou naobědvat. Cestoval jste po celé Indii, můžete mi říci o někom, kdo viděl Boha?"
"Ó ano," odpověděl, "znám takového člověka." A dal mi adresu Ramany Maháršiho, který žil v Tiruvannamalai, jižně od Madrásu. Vydal jsem se za ním. Neměl jsem peníze a otec mi žádné nedal, protože se už staral o mou rodinu, manželku a děti. Půjčovat si peníze jsem se moc styděl. Pomáhal jsem lidem, ale od nikoho jsem si peníze nevzal......

Měl jsem přítele, který obchodoval s cukrovím. V dětství jsme spolu pěstovali gymnastiku. Ten mne pozval, abych si přišel pro mléko. Na jeho stole ležely staré noviny a já se zadíval na inzertní sloupek.

Uviděl jsem inzerát, který hledal pro práci v Madrásu důstojníka na odpočinku. Hned jsem odpověděl, dostal peníze i jízdenku a měsíc času na to, abych se dostavil.
Odjel jsem z Paňdžábu do Madrásu a pak do Ramanášrámu Slezl jsem z volského potahu, byl jsem přivítán a bylo mi řečeno, že světec je v hale. Šel jsem tam a uviděl, že to je týž sádhu, který mi dal adresu.

Moc jsem se rozzlobil a ani jsem nevešel do haly. Myslel jsem, že je to ten člověk, který sám sebe vychvaloval. Chtěl jsem jít zpět na stanici. Venku za mnou přišel člověk, který v ášramu žil a zeptal se: "Nejste ze severu? Proč tu nějaký čas nezůstanete, když jste absolvoval takovou cestu?"

Odpověděl jsem: "Ne. Ten člověk je podvodník. Dal mi svou vlastní adresu, a proto ho nechci ani vidět, ani zde zůstat."

Ten muž mi řekl: "Ne, to se mýlíte. Nehnul se odsud padesát let. Přišel sem jako chlapec. Musel se vám zjevil pomocí svých zvláštních sil." ....... číst dál

Ačkoliv jsem nesouhlasil, trval na svém, vzal má zavazadla a přidělil mi pokoj. Vtom zazněl zvon svolávající k obědu. Mahárši obědval v jídelně a já jasně viděl, že to je táž osoba, se kterou jsem se setkal v Paňdžábu. Rozhodl jsem se, že s ním promluvím.

Po obědě všichni odešli a on se vrátil zpět do haly. Nevěděl jsem, že k němu po obědě nikdo nechodí. Šel jsem za ním, ale služba mne zastavila, protože to byl čas, kdy Mahárši odpočíval. Mahárši mne však uviděl a pokynul mi, abych přišel.

Zeptal jsem se ho, zda to nebyl on, kdo mne před patnácti dny v Paňdžábu navštívil, Mahárši však zůstal tichý.

Řekl jsem: "Nerozumím tichu, mluvte, prosím." Nepromluvil, ale ani pak jsem s ním nebyl šťasten. Nebyl jsem šťasten v tomto tichu, které jsem nikdy dřív neslyšel.
Pomyslel jsem si však, že to je pěkné místo. Velmi přitažlivé, velmi svaté. Když už jsem zde, půjdu se podívat na druhou stranu hory. Plahočil jsem se čtyři míle od ášramu a hledal svého Kršnu.

, Pak přišel čas, abych se vrátil do Madrásu a věnoval se své práci. Šel jsem se rozloučit s Maháršim. Řekl mi: "Vy jste nepřišel, abyste mne navštívil."

"Ne," odpověděl jsem, "byl jsem na druhé straně hory a teď odcházím do Madrásu."

"Co jste dělal?" zeptal se.

Odpověděl jsem pyšně: "Hrál jsem si se svým Kršnou."

"Velmi dobře," řekl, "a viděl jste Kršnu?"

"Ano," řekl jsem nadutě.

"Vidíte jej nyní"

"Ne, teď ne. Viděl jsem ho, když jsem měl vizi. Nyní ne."

Mahárši pokračoval: "Tak Kršna se objevoval a mizel? To, co se objevilo, zmizelo. Vidoucí je stále tady. To, co se objevuje a mizí, nemůže být Bůh. Zjistěte, kdo je vidoucí."

Poprvé jsem uslyšel: "Zjistěte, kdo je vidoucí."

Díky mistrovi jsem získal zkušenost. Zkušenost, která tu již byla. Když milujeme Boha, považujeme ho za objekt. On je však subjektem. Musíte se tedy odevzdat subjektu. Objekt je ego.

Vnořte se do subjektu tak, že žádný objekt nezbude. Bůh bude mluvit, Bůh bude chodit, Bůh bude hledět. Spatřil jsem vidoucího. Realizoval jsem vidoucího díky svému mistrovi a padl jsem před ním do prachu.

Vrátil jsem se do Madrásu, abych se ujal svých povinností. O všech svátcích, sobotách a nedělích jsem se vracel do Tiruvannamalai, abych byl s ním. Bylo to tak blízko, jen čtyři hodiny. Všechno bylo skvělé - v ášramu stejně jako v úřadě. Poznání a oddanost pak pracovaly společně. Když budete vědět, budete Boha milovat. Jestliže boha milujete, jenom tehdy budete vědět. Vičára a bhakti jsou tedy jedno a totéž.
Nemluvím o bhakti proto, že na to lidé nejsou připraveni. V egu je srdce prodáno někomu jinému. Co se tedy má odevzdat? Co dát? Čím máte milovat, když je srdce prodáno někomu jinému?
Návštěvník
 


Zpět na Poonja (Púndža, Papadží)

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků