Cely zivot nedelam nic jineho nez hledam. hmmm. je to tak nejak normalni, jak to tak vidim kolem sebe.
To co ted pozoruju je ... redukce ... cilu a sirky zaberu. Pomalu to odpadava. Jedno po druhym a jak je toho min a min tak se vyjasnuje jak to vlastne cely asi je.
For je v tom ... a to je to co je tak trochu zavadejici ... ze spousta toho co se pise o hledani a nalezani ... se porad vaze na nejakou osobu ... ja.
cely tenhle svet je zalozeny na ja ... teda ten svet co je ve vsech tech hlavach ... navzajem si to zivime a utvrzujeme se v tom ... ze je tady nejake ... ja ...
... co se ...
... muze vylepsit
... zmenit.
... zmizet.
... umrit.
... znovusezrodit.
... najit svou vlastni podstatu.
... objevit sve prave ja.
... bla ... bla ... bla.
No ... zni to jako pravda ... ale ukazuje se ze jeto cely nesmysl ... ktery me i vsechny kolem udrzuje v iluzi ... toho ze ... ja ... je ... existuje ... a muze neceho dosahnout.
Takze pak i me prohlaseni ... umiram ... je jen hra ... oddalujici nevyhnutne ... uvideni ze vse co je v hlave ... do posledni myslenky je iluze ... vcetne myslenky ... ja jsem.
Cely ten paradox je ... ze ja nemuzu pro to nic udelat ... i kdyz se stale objevuji myslenky ... jak na to.
Ale objevuji se sami od sebe ...
... nelze je zastavit
... nelze je prijmout
... nelze je popohnat
... nelze je odmitnout
ja s tim nic neudelam at uz si myslim a delam co chci.
deje se to samo od sebe.
nicmene je zde stale silny navyk to nevzdavat a neco s tim udelat.
a ten se porad objevuje. sam od sebe.
neni to zadna uleva ... videt tu kupu kecu ve svy hlave a kolem sebe.
ale s tou frustraci je to tak nejak cely jeste vic videt.
presne jak jsem to napsal ... za mnou kupa kecu ... predemnou ... nic.
a ja stojim mezi tim ... a to je cely ten problem .... to ... ja.
ja ... co neco dela ... trapi se ... raduje se ... bere si osobne ... chce umrit a vlastne ne ...
no ano ... pud sebezachovy ... ten nejsilnejsi pud ... ja ... nechci ... umrit!!!!
zbytek sou kecy ... jakkoliv duchovni.
priznat si to je fajn a vlastne k nicemu ... jen dalsi hra ... myslenky ... ja jsem ... nekdo ... nejaky ... nekde ...
ja umiram ... jsou stejny kecy ... jako ... ja jsem v pohode.
zaver?
zadny ...
neni co udelat ... neni kam jit ani dojit ... neni co zmenit.
na konci je totalni prdel ... nic ... frustrace.
po cele te ceste labyrintem vsech tech duchovnich i neduchovnich sracek
drzim se ritniho otvoru a furt jeste v cosi verim ... ja ... verim v myslenku...
... ze
... ja jsem nekdo.
nejde se te myslenky pustit ... ona proste je ... v my hlave ... proste ... tam je ...
nedal jsem ji tam ... nemuzu ji odtud vymazat ani vyhnat.
cely to vypada tak ... ze se to musi proste stat ... samo od sebe.
kdy? ... nevim.
jak? ... nevim.
proc? ... nevim.
nemam to ve svy moci .... nemam na to zadny vliv.
muzu jen pozorovat a zazivat co se deje ...
... jak zhave uhliky tohohle dobre ziveneho ohne pomalu vyhasinaji.
Ne proto ze bych neprikladal ... ale proto ... ze se neobjevuji dalsi polinka.
Jen pozoruji jak se to cely deje ... cely ...
myslenky o ztotozneni ... neztotozneni ... polinka ... uhliky.
U.G. to popsal pekne ...
"Nejde o to cítit to, nejde o to vědět to; nikdy to nebudete vědět. Není absolutně žádný způsob, jak byste si toho vy sami mohli být vědomi; začne se to projevovat samo."
U.G. i Cesar vlastne nemluvi o nicem ... protoze neni o cem ... problem je v tom ze my co jim naslouchame ... neco porad hledame.
toz tak ...