Motivace v mozku

Moderátor: Pelvan

Pravidla fóra
Příspěvky, které nebudou k tématu, budou smazány.

Motivace v mozku

Nový příspěvekod nop » stř 20. lis 2013 22:17:36

Motivace
http://ales-kalina.cz/
http://ales-kalina.cz/osobni-rust/7-tip ... -motivace/

7 tipů pro získání a udržení motivace.
Všichni se občas dostáváme do situací, kdy nám chybí motivace. Máme pocit, že nás nic nebaví, že nic nemá cenu, že život se nikam neposouvá a že všechno, co jsme doposud udělali, bylo k ničemu a zbytečné. Nevím, jak vám, ale mě se tyto myšlenky občas honí hlavou.
Snažil jsem se proto vymyslet nějaký osobní motivační program, který by sedl na míru přímo mně a dokázal
mi pomoci právě v době, kdy mě mozek zahlcuje nesmyslnými myšlenkami o ničem.

Pravidlo 1: měj pouze jeden hlavní cíl. Jsem člověkem, který má rád hodně věcí k činění a poněvadž se bojím nudy, je mi nejlépe, když mám nabitější program a k dispozici více cílů z různých oblastí pěkně vedle sebe. Můžete být tímto způsobem velmi efektivní, ale jsou zde i úskalí. Stávalo se mi, že mě myšlenky na cíle, co kdy a jak stihnu, tak zahltily, až jsem nevěděl, kam dřív skočit. Mozek mi nabízel tolik různých variant, jak nejlépe využít čas, až jsem ztratil motivaci dělat cokoliv a upadl do hlubokého spánku.
Proto jsem se rozhodl mít jeden hlavní cíl a na něm intenzívně pracovat. Pak mohu mít i další podružnější, ale vždy ten hlavní musí být denně splněn.

Pravidlo číslo 2: najdi si inspirátora. Nestačilo mi pouze mít svůj dobře promyšlený hlavní cíl. Zjistil jsem, že mi velmi pomáhá i pohled na někoho, kdo jej již extra úspěšně dosáhl. Obklopil jsem se proto zkušenostmi tohoto člověka, četl jsem jeho názory a sledoval jeho videa.
Mozek umí zemdlívat, ztrácet přehled a musí být trénován, aby neupadal do bažin nicnedělání a stěžování si. Samotný cíl se může ztrácet v dálce. Pohled na úspěšného v oblasti mého cíle mi dodává hodně sil a inspirace vstát ráno z postele.

Pravidlo číslo 3: rozhorli se. Mozek potřebuje potravu a horlivost je pro něj přímo jadernou energií. Napojte se od inspirátora a pak nabitou energii zvětšete do svého prostředí. Promítejte si v hlavě, jaké to bude, když se vám podaří dosáhnout svůj cíl. Snažte se přivést své horlení na maximum a po dobu jedné minuty jej udržet.

Pravidlo číslo 4: přemýšlej o svém cíli denně. Lidský mozek je kupodivu nastavený tak, že má tendenci přemýšlet nad tím, co nejde a hledat úlevy. Napište si svůj hlavní cíl na papír a pověste si jej na počítač nebo na lednici. Nemá cenu se pustit do realizace cíle ten samý den, kdy jste se pro něj rozhodli. Dejte si svůj termín začátku a k tomuto dni upřete svoji pozornost.

Pravidlo číslo 5: Najdi si podporovatele. Zůstávat se svým cílem sám nepřináší ty nejlepší výsledky. Povězte o svém cíli někomu a zavažte se před ním k jeho splnění. Pamatuji si, jak jsem se snažil přestat jíst v noci. Nedařilo se mi to několik let. Pak jsem ke svému cíli přizval přítelkyni a poprosil ji o podporu. Dnes už v noci nejím.

Pravidlo 6: začni z mála. Snad každý má tendenci svůj cíl začít plnit velkoryse. Nedělejte to. Brzy ochabnete. Začněte opravdu malými krůčky. Chcete začít chodit do posilovny? Začněte třeba 10 minutami cvičení. Nepřetěžujte se. Nedávejte si obrovské úkoly a netrestejte se za jejich neplnění. Tímto způsobem vám motivace rychle pohasne.
Začněte malými krůčky, 10 minut cvičení za týden. A pak si přidejte třeba minutu a pak další. Je mnohem lepší začínat pomaleji a vytrvat, než po měsíci intenzivní dřiny odpadnout.
Skoro tři roky jsem věděl, že bych měl napsat knihu, přitom jsem nebyl s to začít psát. Když jsem si celou porci psaní rozdělil do malých kapitol a rozhodl se psát každý den jednu hodinu, daří se mi plnit úkoly a posunovat se k cíli.

Pravidlo 7: zaměňuj negativní myšlenky pozitivními. Uvědomte si, že mozek je jenom stroj. Generuje různé myšlenky a my mu nemůžeme všechno hned uvěřit. Pokud si dáte svůj cíl a rozhodnete se k němu dojít, zjistíte, že častokrát vám mozek nebude pomáhat, ale bude vás od něj zrazovat. Máte-li jít cvičit, najednou vám jdou myšlenky o jídle, televizi a dalších nicotnostech, které se v daný moment zdají extrémně důležité.
Vytvořil jsem si v hlavě speciální oblast, kterou nazývám žumpa. Tam všechny rušící myšlenky okamžitě směřuji a zakázal jsem si nad nimi přemýšlet, ať mají příznak jakkoliv důležitý.
*
Autor: Aleš Kalina ( http://ales-kalina.cz/about/ )
(o sobě: Jsem kouč, který životy lidí kolem sebe bere jako svůj vlastní, i řečník, který pochopil sílu slova a dobré rady v životě lidí. Vím, že každý člověk má nárok na příjemný život a nikdo není odsouzen k prázdnotě a nepříjemným myšlenkám.)
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod nop » čtv 21. lis 2013 22:32:14

PS: tohle mě pobavilo obzvlášť:
Jsem kouč, který životy lidí kolem sebe bere jako svůj vlastní,


3. Cena

1. Blok 1: platí si uchazeč sám (popřípadě někdo jiný za něj)
2. Blok 2: 20.000 Kč
3. Blok 3 a 4: zdarma pro kouče podle bodu 1.2.1. a 2000 /hod pro kouče podle bodu 1.2.2.

Co by nakonec člověk sám pro sebe za ty prachy neudělal. :)

Omlouvám se, že jsem zde vyvěsil neúplné informace a nedočetl jsem to až do konce.
Pilný býti a zbrklý býti jsou dvě protivy.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 22. lis 2013 8:07:42

Vytvořil jsem si v hlavě speciální oblast, kterou nazývám žumpa.

Za 20 000 Kč si nechat vytvořit v hlavě žumpu, no nekup to.
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod nop » pát 22. lis 2013 8:30:25

Návštěvník píše:
Vytvořil jsem si v hlavě speciální oblast, kterou nazývám žumpa.

Za 20 000 Kč si nechat vytvořit v hlavě žumpu, no nekup to.

Doufám při tom zkráceném citování, že je jasné všem, že to ne Nop si dal vytvořit žumpu, ale guru Aleš Kalina, kterého Nop pouze opsal.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 22. lis 2013 9:33:38

Nevím proč, ale vždycky když mi oči přeletí po nadpisu Motivace v mozku, oči čtou Motivace v rozkroku.
Typická mužská záležitost.
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod nop » pát 22. lis 2013 10:01:13

Návštěvník píše:Nevím proč, ale vždycky když mi oči přeletí po nadpisu Motivace v mozku, oči čtou Motivace v rozkroku.
Typická mužská záležitost.

Nahráváš názoru žen, že mysl muže se zdržuje v rozkroku.
To je chyba. Zdržuje se v pivnici.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Výhodná investice

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. pro 2015 9:35:07

Výhodná investice

Tak jako z finančního hlediska tak i z pohledu univerzálního je v případě, že chcete něco získat (vydělat) musíte nejdřív investovat. Investovat rozuměj dát, vložit, uložit s určitým, tvůrčím záměrem. Když investuji peníze, vizualizuji si výnos z nich. Mám představu, jak se mi investované peníze zúročí. Věřím v to. Na hmotné úrovni to funguje.

Stejně to funguje i na nehmotné úrovni. Tzn. pokud potřebujeme změnu ve svém životě (je rozdíl mezi „chtít“ a „skutečně potřebovat“), pokud potřebujeme od života něco získat, nestačí si jenom přát, vizualizovat atp. Je potřeba investovat energii. Doporučuji investovat tvůrčí energií lásky.

Důležitý je záměr. Proč změnu chceme. Co od ní očekáváme. Pokud budeme chtít někomu záměrně ublížit, dopouštíme se černé magie. Dovolím si říct, že i pokud budeme chtít někomu pomoci, dopouštíme se tak černé (nebo bílé? Nevím.) magie, neboť, co nás opravňuje posuzovat, co dotyčný člověk skutečně potřebuje. Jak víme, že mu naopak svojí dobře myšlenou pomocí neublížíme. To vše samozřejmě z univerzálního hlediska. Už jsem to tu kdysi zmiňoval. Pro zjednodušení – koupím hladovému rohlík, aby se najedl ale on se na něm udusí.

Vraťme se ale k tvůrčímu záměru. Investice energie do lásky, ne strachu. Když např. žena, kterou nebaví její zaměstnání a ve skutečnosti by chtěla být učitelkou v mateřské školce, protože má ráda děti, jediné co pro svůj sen dělá je, že vzdychá nad kávou s kamarádkami a stěžuje si, že ji to v práci nebaví, nedá se očekávat, že k její vytoužené změně dojde nějak brzy.

Když ale začne brát hodiny klavíru, aby mohla s dětmi zpívat, začne hlídat děti kamarádek či známých, vymýšlet různé dětské hry, psát pohádky pro děti… když investuje svoji energii s určitým záměrem, tak nemůže minout. Dělá, co ji baví, dělá co miluje. S takovou investicí jí univerzum může nabídnout ještě lepší možnost než učitelka v mateřské škole. Žena může založit vlastní školku. Pouze díky dobrým referencím mezi jejími známými. Možná, že kdyby jejím záměrem byl jenom zisk nebo útěk ze současného zaměstnání, mohly by ji odradit zákonné podmínky pro založení podnikání v tomto oboru, ale když bude cítit zájem ze strany rodičů o její služby, počáteční komplikace překoná snázeji.

Prostě dělejte, co vás baví. Co vás naplňuje, co vás nabíjí energií. Uvědomte si, na co se těšíte. To, na co se netěšíte odstraňte. Dělejte to proto, protože vás to baví. Neblokujte proud energie pokřivenými záměry („tohle teď slušně vynáší, tady bych se mohl napakovat“) a život vám ukáže, co všechno dokážete.

Jsme stvořitelé. Jsme tvůrci, pokud používáme tvůrčí energii. Lásku.
Jsme ničitelé, pokud používáme ničivou energii. Strach.

Je nadmíru důležité rozlišovat naše motivace. Proč dělám všechny různé věci, které dělám.
Dělám je proto, abych se zalíbil? Dělám je proto, aby z toho něco káplo? Dělám je proto, protože mám strach, že mě ostatní nepřijmou takového jaký jsem?

Nebo to všechno dělám protože to miluji. Neočekávám ovace ani tantiémy. Konám pouze pro tu činnost samotnou.

Můžeme téměř cokoliv. Je to na nás. Je to na tobě.
http://probuzeni.blogspot.cz/2013_09_01_archive.html
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. pro 2015 12:53:28

Jsme stvořitelé.
Jsme ničitelé.

Šiva tančí...

:)
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 12. čer 2016 12:51:19

Myslíte zabržděně nebo růstovitě?

Výzkumy ukazují, že máme tendenci podléhat jednomu ze dvou typů myšlení. První vede k depresivním tendencím a neúspěchu. Druhý naopak ke spokojenosti a daleko lepším výsledkům. Studie ukazují, že to, jak bude náš život vypadat, je z velké části v našich hlavách. Změníme-li myšlení ze „zabrzděného“ na „růstové“, náš život se výrazně promění k lepšímu.

Zabrzděné myšlení (Fixed mindset) .............. Růstové myšlení (Growth mindset)

Vyhýbá se výzvám................................................................... Přijímá výzvy, těší se na ně.

Když potká překážku, snadno se vzdává..........................................Tváří v tvář překážkám vytrvá.

Úsilí vnímá jako neplodné nebo špatné...........................................Úsilí vnímá jako cestu k mistrovství.

Nepřijímá negativní zpětnou vazbu................................................Kritiku bere tak, že ho posouvá a učí.

Cítí se špatně, když vidí úspěch ostatních........................................V úspěchu ostatních vidí inspiraci.


Vyjádřeno graficky:

Obrázek


Vrozenost nebo naučitelnost?

Dwecková ve svém výzkumu vzala 128 dětí v rozmezí 10-11 let a rozdělila je na dvě skupiny. Nechala je řešit matematické problémy a pak dětem v první skupině řekla: „Daří se ti, musíš být hodně chytrý.“ Druhé skupině řekla: „Daří se ti, určitě jsi se hodně snažil.“ V další části výzkumu jim dala řešit těžší problémy, dokonce tak těžké, že je skoro nikdo nevyřešil. Do třetice dostaly děti opět lehké zadání. Výsledek byl takový, že ve třetím testu děti chválené za intelekt (něco daného = fixed) skončily o téměř 25 % hůře než děti chválené za snahu (něco změnitelného = growth).

Lidé mající zabrzděné myšlení (fixed mindset) věří, že jsou karty rozdány. Že jejich intelekt a schopnosti jsou dané. Věří například, že pokud jsou introverti, budou vždy introverti. Na druhou stranu růstově přemýšlející lidé (growth mindset) věří tomu, že jsou věci změnitelné. Aktuální výzkumy lidského mozku ukazují, že pravdu má spíše druhá skupina. Mozek je neuroplastický – můžeme ho posilovat podobně jako naše svaly. Vlastnosti jako kreativita, síla vůle, odvaha, pečlivost či komunikativnost nejsou vrozené, ale spíše naučitelné.

Výzkumy Martina Seligmana dokonce dokazují, že i optimismus a pesimismus nejsou věci vrozené, ale naučitelné. To, jak si vysvětlujeme naše selhání, takzvaný vysvětlovací styl, zásadně ovlivňuje také riziko depresí. Pokud selže pozitivně laděný člověk, řekne si, že příště se mu bude dařit. Pokud selže negativně laděný člověk, říká si, že tak to bude vždy. Přesně opačně reagují obě skupiny na úspěch. Pokud pozitivní člověk uspěje, říká si, že tak to bude vždy. Pokud uspěje negativní člověk, řekne si, že příště to zase zkazí. Změníme-li náš vysvětlovací styl ohledně selhání, výrazně snížíme riziko depresí a zvýšíme naši životní spokojenost.

Pokud věříte, že to půjde, i když věříte, že to nepůjde, tak v obou případech máte pravdu. – Henry Ford

Obrázek

Sebenaplňující proroctví

Velký problém přináší dělení lidí do škatulek a různých typologií. Ať už jde o dělení na choleriky, sangviniky, introverty, extroverty či berany a blížence. Pokud někomu řeknete, že je „nějaký“, často to vezme jako nezměnitelný fakt (fixed). A díky takovému nastavení mysli se to opravdu stane pravdou. Objeví se takzvané sebenaplňující proroctví.

V jednom výzkumu učitelé ve škole dostali tipy na obzvlášť šikovné děti, které ale byly úplně průměrní a normální žáci. Za rok se těmto dětem výrazně zlepšil prospěch a to jen díky očekávání učitelů. Ze skrytých záznamů experimentátoři zjistili, že se učitelé chovali k vybraným dětem jinak – častěji je vyvolávali, více je chválili apod.

Podobný výzkum dělali s krysami. Účastníci experimentu měli naučit chodit krysy bludištěm. Dozvěděli se, že zvířata pochází ze dvou různých populací – „chytré“ a „hloupé“. V reálu byly krysy rovnoměrně rozděleny do dvou smíšených skupin, což ale studenti nevěděli. Krysy, které pokládali za chytré, se naučily projít bludištěm mnohem rychleji, protože s nimi studenti komunikovali mnohem intenzivněji než s těmi, které považovali za hloupé.

Neodsoudil vás také takto někdo v dětství? Neřekl vám někdo, že nejste na matematiku, že nejste třeba na sport, že jste nerozhodní či že jste například stydlivý? Možná jste takoví nebyli, ale někdo vás takovými udělal. Změňte si zpět své myšlení ze zabrzděného na růstové. Odbrzděte se.

Zdroj: GrowJob
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Pelvan » ned 12. čer 2016 18:41:13

Ahoj

Ze své vlastní zkušenosti mohu napsat, že to jde, se někam posunout od psychické negace směrem k pozitivnějšímu vnímání světa.
To, co by mne před rokem rozčílilo do běla mne dnes pouze překvapí, jako nenadálá zpráva. Něco se mi nepovede a já se ptám: Co se to děje, co to znamená? Samozřejmě, když je těch neúspěchů delší řada, tak jsem také rozmrzelý a namítám: To už by snad stačilo! Loni bych hned nadával a sakroval.
To kouzlo je asi v rozhodnutí, zda tento svět budu odmítat nebo přijímat. Já jsem dlouhá léta nedělal ani jedno ani druhé a jenom jsem ten svůj život nezúčastněně pozoroval jako svědek a divák. Pro mne byla rozhodující vždy bolest těla, ta mne donutila něco dělat. A jenom tělesný přístup nestačil bolest řešit. Byl jsem na rozcestí, bolest nelze ignorovat z pozice svědka, její naléhavost a intenzita takový odtažitý přístup nedovolí.
Můj bývalý spolužák ze ZŠ tu bolavou část svého těla odmítal a viděl jsem, jak se to s ním a s jeho nohou vyvíjí špatným směrem.
Rozhodl jsem se tu bolest i tu bolavou část těla přijímat, zpočátku to nebylo snadné, časem jsem si na to přijímání zdánlivě nepřijatelného zvykl.
Nestačí se ale jenom rozhodnout ke změně, je třeba také tu změnu nějak provést. Neznám jiný způsob, jak se naučit přijetí, než je opakované provádění rituálu přijetí (viz videa Jana Zahradníka Havelky). Je to jako s čištěním zubů, to se také provádí nějakým ritualizovaným mechanickým a stále se opakujícím způsobem.
Důležité je začít něco dělat. Evžen Štekl (žák Fráni Drtikola) se každého svého potenciálního žáka prý ptal: "Děláš něco? Děláš čakramy?" Ty čakramy, to jsou práce s čakrami.
Ještě důležitější je vytrvat.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod vostálník » pon 13. čer 2016 7:55:41

Neznám jiný způsob, jak se naučit přijetí, než je opakované provádění rituálu přijetí (viz videa Jana Zahradníka Havelky).


Způsobů přijetí je přece celá řada,
samozřejmě s různým efektem,
ovšem výsledkem přijetí má být neutrální pozorovatel,

a ted již jen záleží na tom, v jaké úrovni se onen neutrální pozorovatel bude uvědomovat...
pokud je výsledkem přijetí jen nějaké mírně vylepšené ego,
tak to nemá příliš silný efekt,
protože ego si není vědomo že nepřijalo vše, ale vůči mnohému se brání a mnohé naopak následuje...

Učelem přijetí je vrátit pozorované jevy zpět do vědomí,
tedy zrušit dualitní uvědomování,
takže pak pozorované jevy nejsou pozorovány vně nás, ale uvnitř nás - Vědomí

Když ego zaujme postoj neutrálního pozorovatele,
tak k tomu, aby došlo k přijetí do Vědomí je určitý fígl či technika,
která je popsána v praxi dzogčhenu .

je to velmi prosté, je třeba jednoduše přilílžit onen pozorovaný jev co nejblíže k sobě,
tedy zrušit prostorovou dualitní vzdálenost
což se ovšem nemusí povést hned na poprvé, obzvláště když jde například o něco, co odmítáme
prostě se na onen pozorovaný jev podíváš blíže a blížeji

Tedy to co jsem chtěl říci,
přijetí není žádný pozitivismus, jak si zřejmě mnozí pocitáři představují
ale výsledkem je neutrální postoj, neutrální pozorovatel, či Vědomí, jenž pozoroje pozorované jevy v sobě a je vůči nim neutrální

Ani bhaktická )pozitivistická) transformacce by neměla vést k jinému výsledku,
nežli právě k tomu, k čemu lze dojít pomocí džnány

PS.

nejjednoduším a nejefektivnějším přijetím je puštění vlastní vůle,
tedy BUD VŮLE TVÁ, NIKOLIV MÁ
a to puštění vlastní vůle si lze nacvičit v relaxaci,
tedy uvolnění těla, mysli, vlastního sebeuvědomění
vostálník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod vostálník » pon 13. čer 2016 8:03:43

Neznám jiný způsob, jak se naučit přijetí, než je opakované provádění rituálu přijetí (viz videa Jana Zahradníka Havelky). Je to jako s čištěním zubů, to se také provádí nějakým ritualizovaným mechanickým a stále se opakujícím způsobem.


Já už tady o tom pár let píšu,

ale nevadí,

máš prostě dvě možnoosti,

bud se to tedy budeš učit jako to čištění zubů,

a nebo jednoduše pustíš vlastní vůli, a pak přijetí bude provádět samo Vědomí,

protože Vědomí to prostě umí, je to pro něj přirozenost

nikoliv něco co by se mělo učit,

ovšem ego se to musí učit

Jen je třeba se mu do toho nenasírat vlastní vůlí
vostálník
 

Vůle vole

Nový příspěvekod vostálník » pon 13. čer 2016 8:13:39

Jenže s námi lidmi je to těžké,

od té doby co máme to naše poznání dobrého a zlého,

tedy již máme vlastní vůli a vlastní touhy,

nikdo již bohu nevěří,

snad jen sem tam se najde hlupáček, blahoslavený chudý duchem,

který je schopen se vzdát vlastní vůle...
vostálník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod vostálník » pon 13. čer 2016 8:47:05

Tak jsem si ten tvůj rituál přijetí našel

"Vesmíre,
s láskou a vděčností přijímám všechno,
co je napravo ode mě
i vše co je nalevo od mě.
Přijímám všechno, co za mnou,
i vše, co je přede mnou,
všechno, co je pode mnou,
i vše, co je nade mnou.
S láskou a vděčností přijímám i sebe sama
uprostřed toho všeho.
S láskou a vděčností přijímám všechno
co se stalo v minulosti,
co se děje v přítomnosti
i co se stane v budoucnosti.
S láskou a vděčností propouštím vše,
co chce z mého života odejít,
hýčkám vše, co chce v mém životě setrvat
a vítám všechno, co chce do mého života vstoupit.

Vesmíre,
s láskou a vděčností
od Tebe přijímám celý svůj osud
a odevzdávám Ti své ego."
vostálník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod vostálník » pon 13. čer 2016 12:39:32

Jo, ted jsem si vzpomněl, proč jsem to vlastně psal,

takže,

přijmutí je neutrální stav,

a je to tedy něco jiného, nežli ztotožnování,

především pak nějaký ztotožnování s pozitivními pocity kdy něco milujete a následujete...
vostálník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod nop » pon 13. čer 2016 16:35:27

Jeden malý gól mimo branku.
Po siestě odpoledne když jsem se probral,
musel jsem se vykulit s mými 85 kilogramy s pohovky a vstát. Vzpomenul jsem si na pořady na TV a internetu o nadměrných tlouštících.

Některým byli přiděleni asistenti, kteří je čistí. Snahu hubnout nemají.
Ale jeden pod dohledem terapeutů a cvičitelů zhubnul ze 340 kg na 135 kg a potom si pochvaloval, jaké je to dobré,
"když si opět může dojít sám na záchod."

Někteří už jen leží bez znatelného pohybu, ale jíst umějí sami. Jeden ukázaný měl 700 kg, leží trvale v nemocnici a starají se o něho 11 asistentů, za státní peníze.
Jedna žena leží doma a její zdravější sestra jí donáší jídlo z obchodu, aby mohla jíst (aby netrpěla nedostatkem jídla).

A pak jsem uviděl příspěvek
vostálník píše:Tak jsem si ten tvůj rituál přijetí našel

"Vesmíre,
s láskou a vděčností přijímám všechno,.....
S láskou a vděčností přijímám i sebe sama
uprostřed toho všeho....

S láskou a vděčností propouštím vše,
co chce z mého života odejít,
hýčkám vše, co chce v mém životě setrvat...

od Tebe přijímám celý svůj osud
a odevzdávám Ti své ego."


Tak mne napadlo, jestli by také nadměrní tlouštíci neměli v určitých případech poslechnout rady a spíše něco ze sebe pustit, nenechat si přicházet (nacpávat) do sebe tolik, aby jim bylo úlevou, že se mohou sami dobatolit na záchod a alespoň se nemuset dávat čistit.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Pelvan » úte 14. čer 2016 18:21:34

Jako neutrální akt vnímám pozornost. Pokud něco pozoruji, tak se z toho nedá poznat, zda to přijímám anebo odmítám, jenom to pozoruji. Dlouhá léta jsem pozoroval svět a šlo to, i když to nebylo nic moc zvlášť pozitivního, nechalo se to nějak vydržet.
Ale svoji bolavou nohu nemohu nezúčastněně pozorovat, ta bolest je příliš naléhavá a nedovolí mi ten nezúčastněný přístup, nutí mne ta bolest se angažovat.
Logické je odmítat a také jsem ten stav i tu nohu zprvu odmítal.
Nelogické je přijímat a abych se to naučil přijímat, použil jsem k tomu rituál přijetí.
Je důležité rozlišovat co přijímám, zda tu bolest nebo tu nohu. Co přijímám, to sílí a uzdravuje se. Proto je vhodnější přijímat nohu, ta může sílit a uzdravovat se. Bolest by mohla jenom sílit, ale to není žádoucí.
S přijetím by mělo přijít i pochopení příčiny té bolesti a následně i práce na odstranění té příčiny.
Je to proces, na jehož začátku je přijetí jako konec zauzlovaného provázku, od kterého se to zkouším celé rozmotat.
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 16. čer 2016 8:56:10

Pelvan píše:Jako neutrální akt vnímám pozornost. Pokud něco pozoruji, tak se z toho nedá poznat, zda to přijímám anebo odmítám, jenom to pozoruji. Dlouhá léta jsem pozoroval svět a šlo to, i když to nebylo nic moc zvlášť pozitivního, nechalo se to nějak vydržet.
Ale svoji bolavou nohu nemohu nezúčastněně pozorovat, ta bolest je příliš naléhavá a nedovolí mi ten nezúčastněný přístup, nutí mne ta bolest se angažovat.
...


Bolest je nevyhnutelná, dokud se ztotožňujete se svou myslí, dokud žijete ve stavu nevědomí. Hovořím především o emoční bolesti, která je také hlavní příčinou tělesné bolesti a tělesných nemocí. Nenávist, sebelítost, pocit viny, zlost, sklíčenost, žárlivost a dokonce i sebemenší podrážděnost - to všechno jsou formy bolesti. A každá rozkoš v sobě obsahuje semeno bolesti: svůj neoddělitelný protiklad, který se časem projeví. Každý, kdo vyzkoušel drogy, ví, že euforie se nakonec změní v nějakou formu bolesti. Mnozí lidé vědí z vlastní zkušenosti, jak snadno a rychle se může změnit partnerský vztah ze zdroje
potěšení ve zdroj bolesti. Pozitivní a negativní polarity jsou opačnými stranami téže mince; obě jsou součástí bolesti, která je neoddělitelná od stavu egocentrického ztotožnění s myslí.
viewtopic.php?f=93&t=3812&p=86747
Návštěvník
 

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod Pelvan » čtv 16. čer 2016 20:31:57

Ahoj Návštěvníku

Děkuji za odkaz na E. Tolleho, zaujalo mne toto:

"OSVOBOZENÍ

Proces osvobození od emočního těla začíná tím, že si uvědomíte, že máte emoční tělo. Je také velmi důležité naučit se být dostatečné přítomný/á a bdělý/á. Pak budete vnímat své emoční tělo, když se probudí, jako silný příval negativních emocí. Když si ho budete uvědomovat, nebude moci déle předstírat, že je vámi.

Je to vaše vědomá přítomnost, co znemožní vaši identifikaci s emočním tělem. Jakmile se s ním přestanete ztotožňovat, nebude už schopné řídit vaše myšlení, takže se nebude moci přiživovat na vašich myšlenkách. Emoční tělo se většinou nerozpustí okamžitě, ale jakmile přerušíte jeho spojení s myslí, začne pomalu ztrácet energii. Vaše myšlení přestane být zastřené emocemi a začnete vnímat přítomnost čistě, bez zkreslujícího vlivu minulosti. Energie uvězněná v emočním těle změní svou vibrační frekvenci a promění se v Přítomnost. Emoční tělo se tak stane potravou pro vědomí. To vysvětluje, proč nejmoudřejší a nejosvícenější lidé na Zemi měli kdysi velmi silné emoční tělo...

Ne všechny pocity nešťastnosti vycházejí z emočního těla. Mohou vznikat ve chvílích, kdy přestaneme být přítomní v daném okamžiku, když ho nepřijmete takový, jaký je. Jakmile si uvědomíte, že jde vždy jen o přítomný okamžik, můžete mu vyslovit vnitřní souhlas. Tím, že zmizí váš vnitřní odpor, nejen že přestanete vytvářet další nešťastnost, ale také začnete vnímat jednotu se Životem."

Přijetí, o kterém zde mluvím, je tento zde zmiňovaný vnitřní souhlas, a ten je pozitivní.

Dlouhá léta jsem nevěděl, kde se bere ve mně ten vztek, věděl jsem, že to nejsem já, ale nevěděl jsem, co (kdo) to je. Emoční tělo Eckharta Tolleho je patrně nějak spojené s nešťastným vnitřním dítětem v pojetí Jana Zahradníka Havelky. To jsou problémy vznikající z rozdílných terminologií různých chytrých lidí hovořících o tom samém.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Motivace v mozku

Nový příspěvekod nop » čtv 16. čer 2016 21:40:50

Pelvan píše:Ahoj Návštěvníku

Děkuji za odkaz na E. Tolleho, zaujalo mne toto:

"OSVOBOZENÍ

Proces osvobození od emočního těla začíná tím, že si uvědomíte, že máte emoční tělo. Je také velmi důležité naučit se být dostatečné přítomný/á a bdělý/á. Pak budete vnímat své emoční tělo, když se probudí, jako silný příval negativních emocí. Když si ho budete uvědomovat, nebude moci déle předstírat, že je vámi.
,,,,
Ne všechny pocity nešťastnosti vycházejí z emočního těla. Mohou vznikat ve chvílích, kdy přestaneme být přítomní v daném okamžiku, když ho nepřijmete takový, jaký je. Jakmile si uvědomíte, že jde vždy jen o přítomný okamžik, můžete mu vyslovit vnitřní souhlas. Tím, že zmizí váš vnitřní odpor, nejen že přestanete vytvářet další nešťastnost, ale také začnete vnímat jednotu se Životem."

Přijetí, o kterém zde mluvím, je tento zde zmiňovaný vnitřní souhlas, a ten je pozitivní.

Dlouhá léta jsem nevěděl, kde se bere ve mně ten vztek, věděl jsem, že to nejsem já, ale nevěděl jsem, co (kdo) to je. Emoční tělo Eckharta Tolleho je patrně nějak spojené s nešťastným vnitřním dítětem v pojetí Jana Zahradníka Havelky. To jsou problémy vznikající z rozdílných terminologií různých chytrých lidí hovořících o tom samém.

Zdravím

Je to divné, ale předkládá se nám mnoho negativního, nebo alespoň strašáky.
Máme dávat pozor, rozdělovat, zbavovat se, rozpustit, zahodit nebo si alespoň všimnout, jak je něco nesprávné. Proti emočnímu tělu se zde také útočí.
.. budete vnímat své emoční tělo, když se probudí, jako silný příval negativních emocí....
Jen negativních? Není možné zažívat i radost, pohodu, lásku?
A ono to emoční tělo je popisované jako příživník a je potměšilé, ono se ukrývá a musíme dávat pozor, pak ho odhalíme a
.. Když si ho budete uvědomovat, nebude moci déle předstírat, že je vámi....
To je ale prohnané a zákeřné tělo !

Já ale jsem občas něco přečetl a to i takovou moudrost, že se člověk skládá ze sedmi vzájemně propojených částí = obalů = těl. Nikde se nepsalo, že se máme jedné části zbavit, ale spíše žít v harmonii.

Tak co mám dělat?, mám jednomu tělu znemožnit, aby nemohlo předstírat, že je mnou (jedna část za všechny)?
A potom dále: zbavit se emočního těla.
Jestli někdo chce emoce rozpustit, negoval, odfoukat jako plevy, čeká ho dále neradostný život suchára bez citu, bez odezvy druhým, bez úsměvu.

Možná, že učitel žije bez emocí a přeje totéž i druhým.
Proše pana, jak si kdo ustele, tak si lehne.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Další

Zpět na Péče o mysl

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků