"16. září 1961
Byl jasný, zářivý večer bez mraků. Až překvapovalo, že se dá ve městě zažít takový krásný večer.
Měsíc vykukoval mezi oblouky věže a všechno se jevilo jako umělé a neskutečné. Vzduch působil měkce a příjemně jako za letního večera.
Na balkoně bylo velmi ticho, každá myšlenka umlkla a meditace se zdála být náhodným pohybem bez jakéhokoliv směru. Přesto tu však byla. Začala nikde a plynula do nesmírnosti, do nepředstavitelné prázdnoty, v níž je podstata všeho. Této prázdnotě je vlastní expandující, výbušný pohyb, jehož exploze je čirým stvořením i destrukcí.
Podstatou této destrukce je láska.
…Nespokojenost je velmi snadno ukolébána, když myšlenka nebo pocit najdou nějaké útočiště, úspěch, příjemné postavení, víru a podobně a znovu ožije, jakmile je tento bezpečný útulek ohrožen, otřesen nebo zničen. S tímto cyklem naděje a zoufalství je většina z nás důvěrně obeznámena.
Hledání, jehož motivem je nespokojenost, může vést jen k nějaké formě kolektivní nebo soukromé iluze, která je vězením s mnoha půvaby.
Existuje ovšem také hledání, bez jakéhokoliv motivu. Je to však hledání? K hledání patří předmět, výsledek, který je předem znám, pociťován nebo formulován, že ano?
Je-li předmět formulován, je myšlenkovou kalkulací, složenou ze všeho, co bylo pochopeno nebo zažito – k nalézání hledaného jsou doporučovány metody a systémy.
Toto však vůbec není hledání, je to pouhá touha dosáhnout žádoucího výsledku nebo uniknout do nějaké fantazie, příslibu, teorie nebo víry, To není hledání.
Existuje nějaké hledání, když strach, uspokojení či únik ztratily svůj význam?
Existuje nějaké hledání, když jeho motiv – nespokojenost, snaha uspět – zmizel?
Bude vědomí bez hledání upadat, stagnovat?
Naopak, právě hledání jde z jednoho vězení do druhého, z kostela do kostela a oslabuje přitom onu základní energii, jež je zapotřebí k pochopení toho, čím je.
Ono „čím je“ je stále nové – nikdy nebylo a nikdy nebude totéž.
Uvolnění této energie je možné jen tehdy, když hledání v jakékoli formě ustane."