od Návštěvník » stř 13. lis 2013 14:31:26
Miroslav pon 25. úno 2013 2:08:05, čtv 07. bře 2013 10:54:46, čtv 07. bře 2013 12:06:02
"Otázka zda jsme konatelé nebo ne, je dobrá otázka, která pokud se nespokojí s nějakou konceptuální odpovědí či vírou, vede bytost směrem Realizace, Probuzení, či jak tomu kdo chce říkat.
K Realizaci nevede přímo žádné záměrné úsilí, to je pravda. Přesto správné úsilí je nezbytné, protože vytváří pro Realizaci nezbytné podmínky.
Základní bytostné otázky, pokud se nespokojí slepou odpovědí (konceptem, myšlenkovou odpovědí) - nejsou úsilím a přesto působí - právě směrem Realizace. Pokud bytostné otázky nejsou rozptylovány, oslabovány zábavou, zalepovány myšlenkovými odpověďmi či vírou, stávají se naléhavé - soustřeďují přirozeně pozornost samu k sobě a nakonec otevírají vhled.
A jak je to tedy s tím konatelem?
Říká-li někdo živý, že není konatelem ("já nejsem konatel"), je to slepá a chybná odpověď. Kdo je tím já, co není konatel?
Obvyklý pocit člověka, že jsme konatelem také není pravdivý, ale má alespoň pravdivý základ.
Zkusím to přiblížit přirovnáním k autu:
Představme si, že od narození, přesněji řečeno od té doby co si pamatujeme stále řídíme něco jako auto - to nám umožňuje pohyb. Může se stát, že se s ním třeba zcela identifikujeme, považujeme se za auto, svítíme, jedeme zastavujeme, troubíme, když do nás někdo ťukne a poruší naši integritu, cítíme něco jako bolest, emoci atd. vidíme vnější svět i vnitřní svět vnitřku vozu. My sedící v autě sebe nevidíme ale vidíme vnitřek vozu, to jsme my - naše nitro a to co je vně vozu, to je naše okolí.
Když si pak někdy ve světlé chvilce třeba obracením pozornosti na pozorovatele uvědomíme, že nejsme autem, že jsme tím, kdo si auto uvědomuje a kdo ho řídí, zjistíme, že auto není konatelem ale jen naším nástrojem našeho konání, vůle, zjistíme, že my jsme konatelé, nikoliv auto. Dokud jsme se identifikovali zcela s autem, měli jsme pocit, že my auto jsme konatelem.
Jsme tedy konatelem nebo ne, když už víme, že nejsme autem?
Ano, jsme stále stejně konatelem jako před tím, akorát před tím jsme si mysleli, že tím konatelem je auto - my teď vidíme, že auto je jen nástrojem tohoto konání a my jsme tím, kdo auto používá a řídí (koná). Říkat "já nejsem konatelem, konatelem je ten kdo sedí v autě a já plním jeho vůli", je hloupost způsobená tím že se stále identifikujeme s autem, sebe jako řidiče jsme si ještě neuvědomili, ale už jsme převzali názor - odpověď o kterém si myslíme, že je dokonalejší, pravdivější, protože něco v tom smyslu přeci říkají realizovaní ... a my chceme být také realizovaní ...
Stejně tak to je, když se přestaneme identifikovat s naším tělem. Jsme stále konatelé, naše tělo ale už poznáváme jen jako nástroj tohoto konání.
Stejně tak to je, když se přestaneme identifikovat s naší individuální myslí.
Jsme stále konatelé. Jsme, tím, který JE a který KONÁ, tvoří, boří, chápe, nechápe, zkrátka vším co je a co se děje. Není nikdo jiný a není jiná vůle, není jiný konatel. Není to nějaký ON někde tam, ale jsme to MY - ne jako auto, ne jako tělo, ne jako ....
Nehybnost, nerozlišená Jednota ve které je často spatřován cíl duchovní cesty, je to samé jako mnohost, pohyb, rozlišená Jednota. Forma je prázdná a prázdnota je formou
Není jedno bez druhého a není jedno vyšší, pravdivější či dokonalejší než druhé.
Proto odpověď individuální mysli - "já konám" je sice chybná, ale má pravdivý základ."
"Ono je to tak, že čím svobodnější je bytost - od svých instinktů a duševních návyků tím více si uvědomuje co se děje a může se svobodněji rozhodovat.
Naopak čím více v člověku probíhají navyklé vzorce chování a emocionálně myšlenkových reakcí a instinkty, tím je nesvobodnější a rozhoduje se v podstatě mechanicky - pak opravdu není konatelem (ten je zcela překryt mechanickými reakcemi), i když následky jeho konání a "rozhodnutí se" pak sklízí. U zvířat je to ještě více zadrátované, zmechanizované, neuvědomělé. Pak opravdu je téměř věcí náhody jak hluboko do nesvobody, omezení a utrpení se bytost propadne a na jak dlouho a kdy z ni zase vyplave do uvědomělejšího bytí."
"...je pravdivé tvrzení, že věci se dějí a činnosti jsou konány. Neřeší otázku proč se věci dějí a kým jsou činnosti konány. To by totiž pro sebestřednou bytost bylo nejspíš nepochopitelné a tedy matoucí, tak proto o tom Buddha a další realizovaní lidé raději mlčí a musí si na to přijít každý sám, pokud ho to teda vůbec zajímá."