Hrad v nitru
Přeložil Josef Koláček, nakladatelství Velehrad-křesťanská akademie Řím 1986
(úvodem pár slov překladatele k objasnění, jak vznikla tato kniha a jakým způsobem je koncipována)
„… Při výkladu všelijakých pohrom, křivd či pronásledování nebo při snaze pochopit jejich smysl, sáhneme ke křesťanskému axiomatu: Bůh dokáže proměnit zlo v dobro. I u tohoto díla (knihy Hrad v nitru) lze objevit tento rys. Španělská inkvizice dala totiž nepřímo podnět k jeho sepsání tím, že zabavila Vlastní životopis světice a dlouho prověřovala zda neobsahuje nějaký blud. P. Gracián od Matky Boží o tom říká v poznámce Riberovy knihy „Život světice“: „jednoho dne jsem s ní v Toledu hovořil o různých problémech modlitby a tu si ona v jedné chvíli povzdechla: „Ach, jak dobře jsem tuto věc vysvětlila v knize svého života, které je na inkvisici.“ A já jí tedy řekl: „Nemůžeme-li mít tu knihu, vzpomeňte si, co jste tam psala, připojte jiné věci a napište jinou, zpracujte látku všeobecně, aniž byste jmenovala dotyčnou osobu.“
…“Světice byla ohromena a hned naléhavě prosila P. Granciána, aby jí něco tak náročného neukládal, že chce zapadnout mezi ostatní, tkát, uklízet, vařit, zašívat, zametat, drhnout podlahy či prát jako ostatní. Představený však nebyl k pohnutí. Ba kul železo, dokud bylo žhavé, a obrátil se na zpovědníka světice Dr. Velázqueza, a ten jí přikázal, aby se bez prodlení pustila do práce.
Bylo to v předvečer svátku Nejsvětější Trojice. Terezie si lámala hlavu s koncepcí díla. Jako každý tvůrčí typ, potřebovala tuto jiskru. A Pán jí dal úchvatné vidění. Byla to zároveň odpověď na její dávnou touhu, vidět, jak vypadá duše v milosti, ale i podivuhodně konkrétní a podrobný plán díla, do něhož se měla z poslušnosti pustit. Viděla jakousi velkolepou křišťálovou kouli, v ní pak hrad se sedmi komnatami. V sedmé komnatě, jež byla středem hradu, bydlel Král slávy, odtud sálalo řeřavé oslňující světlo do všech ostatních komnat, jež obklopovaly královskou síň, ovšem i pod ní a nad ní. Čím byly blíže, tím byly víc prosvětlené a krásné. Světlo však osvětlovalo jen prostor uvnitř hradeb. Za nimi se to však jen mlelo ve strašné nečistotě a temnotě, žáby, zmije a jiná jedovaté zvířata. Tohle byl obraz duše žijící v Boží milosti.“
…“Hned druhý den – 2.června 1577 – se dala do psaní a tak vznikly první stránky tohoto díla, jež nadepsala „Hrad v nitru nebo komnaty“. Hlavním námětem je ovšem modlitba, avšak probírá její problematiku mnohem důkladněji a také systematičtěji než ve své autobiografii. Různé komnaty jsou příměrem či obrazem různých stupňů modlitby. Duše, která jimi prochází, dospěje až do nejzazší komnaty, jež je v samém středu. Tam přebývá Král slávy a tam také dojde k onomu důvěrnějšímu spojení duše s Bohem. Protože nenachází příhodnější příměr, nazývá je duchovním sňatkem.
V prvních třech komnatách žijí duše, jež ještě zápasí se špatnými náklonnostmi, potýkají se s různými zhoubnými vlivy světa, jež světice znázorňuje příměrem k ještěrkám, jež se vetřou všude. Ve čtvrté komnatě se duše začíná setkávat s nadpřirozenými skutečnostmi a hodnotami a v páté dochází k modlitbě spojení.
Protože to všechno má vyústit do duchovního sňatku Terezie se ve svých příměrech a výkladech uchyluje už nyní k odkazům na podobná jednání, jež předcházejí sňatku mezi lidmi. V páté komnatě se zmiňuje, že Ženich přijde na první dostaveníčko či setkání se svou nastávající nevěstou, neboť je na místě, aby se dobře poznali, než se spojí nerozlučným svazkem.
Šestá komnata je vyhrazena duchovnímu zasnoubení. Předtím však musí duše prodělat hrozně důkladné očišťování a tříbení. Teprve pak dochází k zasnoubení, prostřednictvím svrchovaně vznešených projevů přízně: slova, jež vnímá jen ve své nitru, extase, vytržení, intelektuální i obrazná vidění. A tak očištěna od jakéhokoliv pozemského prachu, lpění a mravní špíny, vstoupí do sedmé komnaty, kde se pak její duch spojí s Bohem, jenž je čirý duch a stane se s Ním jedno „jako voda, jež padá z nebe do řeky, jako potůček, který vtéká do moře, jako nějaké světlo, jež padá do pokoje dvěma okny a uvnitř se stane jedním nerozlišitelným světlem“ (VII. Komnaty 2. kapitola).“
(Konec citace překladatele J. K.)