ukázky moudrých slov této ženy z knihy od Rudolfa Stertenbrinka Jen láska
citace z předmluvy autora:
"Terezie učí jen to, co sama vyzkoušela ve vlastním životě. Její učení je její život. Tím, že nejdříve sama jde po cestě, kterou učí, stává se věrohodným ukazatelem a její cesta skutečnou životní cestou. Učí nás jak kráčet po „Malé cestě“.
Nikdy nestudovala teologii, nehlásá žádné abstraktní pojmy o Bohu. Takových je v teologii dost. Že Bůh je absolutní bytí, může být důležité tvrzení. Ale co dá člověku, který se ptá na smysl svého života, který víc nerozumí sobě samému, neví si poradit s vlastním životem, nedokáže se zbavit stínu svojí viny? „Že Bůh je existence …“ co to znamená pro mne - tkanivo ontologických a morálních chyb, pro mne - smrtí ohrožovanou, závratí z nicoty trápenou bytost?
Terezka svým životem prokázala určité zásady, řešící tyto otázky jednou pro vždy, jsou to celkem jednoduché záležitosti."
"- Bůh žebrá o naší lásku, je naším skutečným „neporovnatelným“ Otcem, je laskavější než naše matka, je naším jediným přítelem, který nás může chápat v plné šíři a hloubce, je skutečným naplněním života, stačí se jen oddat a úplně se mu odevzdat, všechno od něho pochází, je láskou samou.
„Poznat ho, jak on poznává sebe samého, a tím se stát bohem (Armijon). Jaký to cíl! Jak velká musí být naše duše.“
- Klíčem Božího tajemství je milosrdenství, jeho láska nezná hranice a přivede do světla i toho, kdo tápe v největší tmě. Pro každý hřích existuje milosrdenství.
„Král při honu naháněl bílého zajíce. Psy ho už dobíhali. V tom okamžiku zajíc, v přesvědčení, že je ztracený, prudce se otočil a skočil lovci přímo do náručí. Lovce ohromila tak velká důvěra a od té doby se od bílého zajíce nechtěl odloučit. Sám ho krmil a chránil ho. Stejně tak, se bude Bůh chovat k nám, když pronásledovaní spravedlností – znázorněnou smečkou psů – budeme hledat útočiště v náručí našeho Soudce. Jak Ježíš řekl o Magdaléně, že víc miluje ten, komu se víc odpustilo, tak tím víc to platí o tom, komu hříchy odpustil už dopředu.
Proto i jiných je třeba vždy posuzovat s láskou. Když si hájíte svoje právo a dožadujete se spravedlnosti, nekřivdíte bližnímu, ale sobě. Není to škoda?“
Bůh neodplácí stejné stejným, není Bohem spravedlnosti, ale Bohem milosrdné lásky. Bezhraničnost Boží lásky byla pro Terezu jednou motivací celého jejího myšlení a života.
„Jsme větší než celý vesmír. Jednoho dne budeme i my mít božské bytí. Jaké spojení, jaká budoucnost!
Být zapomenutý – zdá se mi, že to ho bolí nejvíce.“