"Gestalt terapie se drží bází, které jsou vesměs společné také humanistickému hnutí. Prvním principem gestalt přístupu je zaměření na
„teď a tady,“ „
sílu přítomnosti,“ Je to jediné „dogma“, které gestalt terapie má. Tak jako B. Hellinger, i Polsterovi (2000, s.22) se hlásí k myšlence, že pravda (v gestalt terapii) je jen dočasnou pravdou, která „momentálně slouží a odpovídá životní stimulaci dnešní doby.“
Tento přístup klade velký důraz na prožívání.
„Místo hraní si na intelektuální hádankové hry dáváme přednost tomu, aby se pacient ponořil do svého vlastního prožívání v důvěře, že když dospěje k jasnému cítění toho, co se v něm děje, jeho vlastní direkcionalita ho posune k jakémukoliv dalšímu zážitku, který je před ním. Jeho vnitřní dynamika potřebuje rozpoznání a znovuprobuzení.“ (Polsterovi, s.31, 2000)
Třetím důležitým principem je pojímání
terapeuta coby svého vlastního nástroje. Terapeut je zde tím, kdo na klienta reaguje, kdo jej ponouká, kdo mu sděluje své vlastní pocity, dává tak zároveň i zpětnou vazbu.
Další významné principy, s nimiž se pracuje v rámci gestalt terapie jsou:
Princip uvědomění - Co si neuvědomuji, není moje a nemohu s tím zacházet. Naopak to, co si uvědomím, mi nabízí možnost být bohatší, celistvější, zdravější. Každý má široký repertoár způsobů, jak se vyhnout uvědomění; rozpoznat tyto způsoby - totiž uvědomit si je - bývá často první krok ke změně.
Princip zkušenosti - Co si zažiji, mohu pochopit a integrovat. Osobní zkušenost je předpoklad i prostředek osobní změny. Důležitá je jak zkušenost senzorická, tak kognitivní.
Fenomenologický přístup - Svět je takový, jaký se nám jeví, neboť je to člověk/subjekt, kdo jej vnímá a zároveň spoluvytváří. Proto je užitečné, věřit svým smyslům, tomu, co cítíme, co si myslíme. Vyměňují-li si klienti a terapeuti své "dojmy", své pocity a myšlenky, jsou v realitě a mají reálný vztah.
Systém, pole – Klienti i terapeuti existují v konkrétní síti vztahů. Pro terapii má největší význam jejich vzájemné pole, vzájemný vztah. Dříve či později se v něm reprodukují zážitky, vzorce, postoje z jejich života. Změna v poli terapeut - klient pak zpětně navozuje možnost změny v poli klienta samého.
Princip zodpovědnosti -
Terapeut má funkci toho, kdo nabízí uvědomění, sebepoznání a změnu, a je na klientovi, zda tuto nabídku přijme či odmítne - je to jeho osobní zodpovědnost, a tu z něho terapeut nesejme."
viz diplomová práce Kláry Malíkové
http://www.konstelace.info/texty/diplom ... likova.doc