Jak najít Hledané

Moderátor: Linda

Jak najít Hledané

Nový příspěvekod Linda » pon 31. říj 2011 13:04:37

Raméš Balsekar: Připojený k Já

"Udivovalo mě, že skoro všichni hledající považovali za samozřejmé, že konečným cílem života je pro duchovně hledajícího ,osvícení‘ nebo ,sebe – realizace‘ nebo ,být sjednocený s Bohem‘, nebo nějaká jiná podobná nálepka. Nezdálo se, že by někdo chtěl vědět – pro mě ten nejzávažnější faktor – co je to, co pro mě ,osvícení‘ udělá po zbytek mého života, co jsem předtím neměl.

Potom, v jednom určitém okamžiku, mi probleskla odpověd‘ a ohromila mě. Odpověd‘ jasně zněla, že nebylo nutné se nad tím víc zamýšlet z jednoduchého důvodu – osvícení mě udělá Bohem; jakmile jsem jednou Bohem, nepodléhám soudům a soužením běžné lidské bytosti. A to je to největší nepochopení, jaké může lidská mysl pojmout.

Pravdivá odpověd‘ zní, že nebudu Bohem, ale coby tatáž nedokonalá lidská bytost, žijící svůj život jako oddělená entita – ,já‘ proti těm ,druhým‘ – nebudu nikdy odpojený od Boha, Zdroje, Já. Po celý zbytek svého života zůstanu vždy připojený k Bohu.

Bangladéšané jsou ti nejšťastnější lidé. Indie je mezi nejšťastnějšími národy na pátém místě; Anglie je na třicátém pátém a USA jsou na čtyřicátém sedmém místě.

Hlavní příčinou toho je, že nejšťastnější lidé jsou schopni zůstávat připojení ke Zdroji, k Já či Bohu. Bolesti každodenního života se pak nezdají tak hrozné a potěšení každodenního života tak důležitá. Naučíte se přijímat každodenní život ve správné perspektivě: opravdové štěstí není možné najít v chodu života, který nemá nikdo pod kontrolou, ale v našem postoji k životu. Nikdo nemůže vědět, co přinese další okamžik, jestli potěšení, nebo bolest. A přesto se lidská bytost natolik zabývá tím, co se může stát v příštím okamžiku, že zřídkakdy zůstává připojená ke Zdroji. A základním, stejně jako konečným faktem života je, že to může být pouze toto spojení se Zdrojem čili s Já, které může dát stabilitu našemu životu, která v každodenním životě znamená klid mysli, ať se v dané chvíli děje cokoliv.

Prvně lidská bytost zakusí, jaké je to být připojen k Já, když se zamiluje. Poprvé se dívá na věci z hlediska spokojenosti, ne z hlediska uspokojení sebe sama, ale z hlediska toho druhého: je šťastná, když je ten druhý šťastný. Problémem je, že toto spojení obvykle netrvá po celý život; jedna velká hádka stačí k přerušení spojení. Spojení trvá jen tehdy, když je tu úplné přijetí toho, že já i ten druhý jsme pouhými nástroji, skrze které Já, Zdroj funguje podle Kosmického zákona. Spojení se stane trvalým plným přijetím toho, že nikdo – ani já, ani ten druhý – nemůžeme být obviňováni z ničeho, co se děje.

Být připojen k Já nebo k Bohu znamená žít v božské záři klidu a harmonie; žít bez tohoto připojení znamená žít v temnotě, ve strachu a ve zklamání z osamělosti.

‚Být připojen k Já‘ znamená být si stále vědom skutečnosti, že ,toto‘ já, které musí žít svůj život v podmínkách, do kterých bylo umístěno, je ve skutečnosti ,TO‘, neosobní vědomí, které se ztotožnilo s určitou formou a jménem coby oddělená entita bez jakékoliv osobní moci jednat z vlastní vůle. Když se toto ,osvícení‘ promítne do denního života, ve kterém jedinec zůstává neustále připojen k Já, můžeme říci, že došlo k doručení. Když sedíte s pozorností upřenou na Já, jste samozřejmě připojeni k Já. Když vyvstane myšlenka a vy jí nevěnujete pozornost, zůstáváte připojeni k Já. Spojení je přerušeno, když se zapletete do určité myšlenky. Pouhé uvědomění si této skutečnosti znovuobnoví vaši pozornost a jste znovu připojeni k Já.

Myšlenka, do které se pravděpodobně nejčastěji zapletete a která spojení přeruší, je většinou něčím, co chcete a pro co si přejete něco udělat; a tak chtění udělat něco pro to, co chcete, je tím nejsilnějším faktorem, který přeruší vaše spojení s Já. A čím hlubší je tato zapletenost, tím víc se vzdalujete od Já a tím větší je vaše zklamání a trápení v průběhu života, způsobené chtěním a tím, že něco očekáváte."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... -balsekar/

......................................................................................................................


Z rozhovoru s Ramanou Maharišim:

"Ot.: Když čtu díla Šrí Bhagavána, shledávám, že o zkoumání se hovoří jako o jediné metodě realizace.

Odp.: Ano, to je vičára (sebedotazování).

Ot.: Jak se má provádět?

Odp.: Tazatel musí připustit existenci svého Já. „Já jsem" je realizace. Sledování této cesty až do realizace je vičára. Vičára a realizace jsou jedno a totéž.

Ot.: To je nejasné. O čem mám meditovat?

Odp.: Meditace vyžaduje objekt, o kterém se medituje, zatímco při vičáře existuje jen subjekt bez objektu. Takto se meditace liší od vičáry.

Ot.: Není dhjána (meditace) jedním z účinných postupů, vedoucích k realizaci?

Odp.: Dhjána je koncentrací na předmět. Splňuje ten účel, že udržuje stranou rozmanité myšlenky a ulpívá na jediné, která musí před realizací také zmizet. Realizace však není nic nového, co by se mělo získat. Je již zde, ale stojí jí v cestě clona myšlenek. Všechny naše pokusy směřují k odstranění této clony a pak je realizace odhalena.

Radí-li se hledajícím, aby meditovali, bude jich mnoho s touto radou spokojeno. Někdo z nich se však může zeptat, „Kdo jsem já, abych meditoval o předmětu?" Takovému člověku je třeba říci, aby hledal Já. To je závěr. To je vičára.

Ot.: Bude samotná vičára bez meditace fungovat?

Odp.: Vičára je cestou i cílem. „Já jsem" je cíl a konečná realita. Usilovné setrvávání v něm je vičára. Je-li setrvávání spontánní a přirozené, je to realizace.

Opustí-li člověk vičáru, nejúčinnější sádhanu, neexistuje žádný jiný adekvátní prostředek k ovládnutí mysli. Je-li mysl ovládnuta jinými způsoby, bude jakoby podrobena, ale povstane znovu. Sebedotazování je neselhávající a jediný přímý prostředek, vedoucí k realizaci nepodmíněného, absolutního bytí, kterým skutečně jste.

Ot.: Proč se má za jedinou přímou cestu k džňáně považovat sebedotazování?

Odp.: Protože každá sádhana s výjimkou átma-vičáry (sebedotazování) pokládá zadržení mysli za nástroj k provádění sádhany a nemůže být praktikována bez mysli. Ego může v různých etapách praxe nabývat odlišných a jemnějších forem, ale samo není nikdy zničeno.

Když král Džanaka zvolal, „Teď jsem odhalil zloděje, který mne stále okrádal. Hned se s ním vypořádám", mluvil ve skutečnosti o egu nebo mysli.

Ot.: Zloděj však mohl být zajat i jinými sádhanami.

Odp.: Pokus zničit ego nebo mysl prostřednictvím jiných sádhan než átmavičára lze přirovnat ke zloději, který se vydává za policistu, jenž zloděje, tedy sebe chytá. Jen atma-vičára může odhalit pravdu, že ani ego ani mysl ve skutečnosti neexistují a pomoci člověku realizovat čisté nediferencované bytí Já neboli absolutno.

Po realizaci Já nezbývá nic, co by mělo být poznáno, protože ona je dokonalým blahem, je vším.

Ot.: Proč je sebedotazování přímější než ostatní metody?

Odp.: Pozornost, zaměřená na vlastní Já, které vždy září jakožto „já", totiž nedělená, čistá realita, je tím jediným plavidlem, na kterém může jedinec, oklamaný myšlenkou „Já jsem tělo" překročit oceán nekončících zrodů.

Skutečnost je jednoduše ztráta ega. Zničte ego hledáním jeho identity. Protože ego není entita, zmizí automaticky a skutečnost zazáří sama o sobě. To je přímá metoda, na rozdíl od metod jiných, které lze provádět jen při zachování ega. Na těchto cestách vzniká spousta pochybností a nakonec zůstává k zodpovězení věčná otázka, „Kdo jsem já?". V této metodě je však závěrečná otázka otázkou jedinou a vzniká již na počátku. Pro uskutečňování tohoto hledání není žádná sádhana nutná.

Neexistuje větší mystérium než toto: jsouce sami skutečností, snažíme se skutečnost najít. Domníváme se, že existuje něco, co naši skutečnost zakrývá a že to musí být, předtím než je skutečnost získána, zničeno. To je směšné. Přijde den, kdy se budete sám smát svým dřívějším snahám. To, co nastane onoho dne, kdy se budete smát, existuje již nyní a zde."

..............................................................................................................................

Ramana Mahariši o skutečném Já a individuálním já:

"Já. Tento termín je používán nejčastěji.

Definoval jej tím, že řekl, že skutečné Já nebo skutečné „Já“ není zjevnou zkušeností zkušeností individuality, ale neosobním všezahrnujícím vědomím.

Nesmí být zaměňováno s individuálním já, o kterém řekl, že v podstatě neexistuje, protože je výtvorem mysli, jež brání pravdivé zkušenosti skutečného Já.

Zastával názor, že skutečné Já je vždy přítomno a vždy zakoušeno, ale zdůrazňoval, že člověk si ho, takového jaké je, uvědoměle vědom,jen když ustanou sebeomezující tendence mysli.

Trvalé a nepřetržité uvědomování si Já je známo jako Seberealizace.

Ot.: Co to je ego-já? Jak souvisí se skutečným Já?

Odp.: Ego-já se objevuje a mizí, je pomíjivé, zatímco skutečné Já je trvalé.
Ačkoli jste v této chvíli skutečným Já, ztotožňujete skutečné Já s ego-já."

"Já je vždy přítomno. Každý si přeje poznat Já. Jakou pomoc člověk potřebuje, aby poznal sám sebe? Lidé chtějí Já uvidět jako cosi nového. Já je však věčné a zůstává stále stejné. Přejí si je vidět jako planoucí světlo a podobně. Jak by to bylo možné? Není světlem ani temnotou. Je pouze tím, čím je. Nemůže být definováno.

Nejlepší definicí je „jsem, který jsem“

Srutis (písma) popisují Já tak, že má velikost lidského palce, konečku vlasu, elektrické jiskry, že je nesmírné, jemnější než nejjemnější, atd. Ve skutečnosti proto nemají důvod. Je to jen bytí, ale odlišné od skutečného a neskutečného; je to vědění, ale odlišné od poznání
a nevědomosti. Jak by mohlo být vůbec definováno? Je to prostě bytí

Ot.: Co uvidí člověk, když realizuje Já?

Odp.: Vidění neexistuje. Viděním je pouze bytí. Stav Seberealizace, jak to nazýváme, není získáním něčeho nového nebo dosažením velmi vzdáleného cíle, ale jen bytím, kterým vždy jste a kterým jste vždy byl. Vše, čeho je třeba, je nepokládat nepravdivé za pravdivé. My všichni považujeme za skutečné to, co skutečné není. Musíme se, pokud jde o nás, této praxe vzdát.

Pak realizujeme Já jakožto Já. Jinými slovy „buďte Já“. Jednou se budete sám sobě smát, že jste se snažil objevit Já, jež je tak samozřejmé.

Co tedy můžeme na tuto otázku odpovědět?

Toto stádium překračuje vidoucího i viděné. Není tu žádný pozorovatel, který by mohl cokoli spatřovat. Vidoucí, jenž nyní toto vše vidí, přestává existovat a zůstává samotné Já.

Ot.: Jak je to možno poznat přímou zkušeností?

Odp.: Hovoříme-li o poznání Já, musí existovat dvě já, jedno já, které poznává, druhé, jež je poznáváno a proces poznávání. Stav, který nazýváme realizací, znamená prostě být sám sebou, nic nepoznávat ani se ničím nestávat. Jestliže člověk realizoval, je tím, čím jedině je a vždy byl. Člověk nemůže tento stav poznat. Může tím jenom být. My, samozřejmě nepřesně, mluvíme o Seberealizaci, protože chybí lepší termín."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... -maharisi/
https://www.google.cz/search?source=hp& ... PfWI3FOfQw
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Já, které nemizí

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 01. lis 2011 11:40:22

„Značně rozšířený omyl vzniká z hinduistické víry, že Já lze odhalit mentálně, odmítáním všech myšlenkových objektů a vjemů jakožto ne-Já. Tento přístup se tradičně nazývá neti - neti (ne to, ne to).

... Postoj Šrí Ramany k tomuto tradičnímu systému sebeanalýzy byl zcela negativní a své oddané od jejího praktikování odrazoval s tím, že jde o intelektuální aktivitu, která nemůže jít za mysl. Ve své standardní odpovědi na otázky o účinnosti této praxe říkával, že „já“-myšlenka je takovými činnostmi podporována a že „já“, jež eliminuje tělo a mysl jakožto „ne-já“, nemůže nikdy eliminovat samo sebe.

Ti, kdo následovali školu „Já jsem Brahman“ a „neti-neti“, sdíleli společný názor, že Já může být odhaleno myslí, a to buď pomocí potvrzení, nebo negace. Názor, že mysl může vlastní aktivitou dosáhnout Já, je kořenem většiny omylů, týkajících se praxe sebedotazování.

Ot.: Začínám se sám sebe ptát, „Kdo jsem já?“, eliminuji tělo i mysl jakožto ne-“já“ a nejsem schopen pokročit dále.

Odp.: Jen tak daleko může jít intelekt. Váš postup je jen intelektuální. Všechna písma se o něm zmiňují jen proto, aby hledajícího vedla k poznání pravdy. Na pravdu se nedá přímo ukázat. Proto tento intelektuální proces. Víte, člověk, který eliminuje všechna ne - „já“, nemůže eliminovat „já“. Abychom mohli říkat, „Nejsem toto“ nebo „Nejsem ono“, musí „já“ existovat. Toto „já“ je pouze ego či „já“-myšlenka. Teprve když vznikne „já“-myšlenka, vznikají myšlenky jiné.

„Já“- myšlenka je kořenem myšlenek. Je-li tento kořen zničen, jsou současně zničeny všechny ostatní. Proto hledejte kořen myšlenky „já“, ptejte se, „Kdo jsem já?“. Najděte její zdroj a pak všechny myšlenky zmizí a zůstane čisté Já."

Ot.: Jak to mám udělat?

Odp.: „Já“ je tu vždy - v hlubokém spánku, ve snění i v bdělém stavu. Ten který spal, je tentýž, který nyní hovoří. Pocit „já“ existuje vždy. Nebo snad popíráte svou existenci? Nikoli. Říkáte, „Já jsem“. Zjistěte, kdo to je.

Ot.: Já medituji neti-neti (ne to, ne to).

Odp.: Ne - toto není meditace. Najděte zdroj. Musíte neomylně dosáhnout zdroje. Potom klamné „já“ zmizí a skutečné Já bude realizováno. První nemůže existovat bez druhého.

Nyní existuje chybné ztotožňování se s tělem, smysly atd. Vy je odkládáte, a to je neti. Správně se to dá provést jen tak, že se přidržíte toho, jenž nemůže být odložen. To je iti (to co je).

Ot.: Když myslím otázku „Kdo jsem já?“, přichází odpověď „Nejsem toto smrtelné tělo, ale čaitanja, átman (vědomí, Já)“. A pojednou vznikne jiná otázka „Proč vstupuje átman do máji (klamu)?“ nebo jinými slovy, „Proč stvořil Bůh tento svět?“

Odp.: Dotazovat se, „Kdo jsem já“ skutečně znamená najít zdroj ega nebo „já“-myšlenky. Nemáte myslet jiné myšlenky, jako například, „Nejsem toto tělo“. Hledání zdroje „já“ znamená zbavit se všech myšlenek.

Jiným myšlenkám, takovým, o kterých jste se zmiňoval, nemáme poskytovat volné pole, ale máme udržovat pozornost upevněnou na nalezení zdroje „já“- myšlenky tak, že se při vzniku jakékoli myšlenky ptáme, komu vznikla. Zní-li odpověď „Já mám tuto myšlenku“, pokračuje zkoumání dotazem, „Kdo je tento ‘já’ a co je jeho zdrojem?“
Návštěvník
 

Re: Já, které nemizí

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 01. lis 2011 12:02:44

Mahariši o odevzdání: :)

"Odp.: Existují dvě cesty. Člověk se dívá na zdroj „já“ a noří se do něj. Druhou cestou je pocit „Já sám jsem bezmocný, jen Bůh je všemohoucí, a pokud se mu celý nevydám, neexistuje pro mne jiná cesta do bezpečí“.

Tímto způsobem v sobě člověk postupně rozvine přesvědčení, že existuje jen Bůh, a že to, co dělá ego, nemá platnost.

Obě metody vedou ke stejnému cíli. Kompletní odevzdání se je jiným názvem džňány nebo osvobození.

Ot.: Myslím, že odevzdání je snazší. Půjdu touto cestou.

Odp.: Ať jdete kteroukoli cestou, musíte na ní ztratit sám sebe.

Odevzdání je úplné, když dospějete do stádia, „Ty jsi“ a „Tvá vůle bude uskutečněna“. Tento stav se neliší od džňány. V soham (potvrzení výroku „já jsem on“) existuje dvaita (dualismus). Ve skutečnosti neexistuje ani dvaita ani advaita, ale to, co je.

Vzdání se vypadá snadně, protože si lidé představují, že když jejich rty jednou vysloví, „Odevzdávám se“, a když složí svá břemena na Pána, jsou volní a mohou dělat co chtějí. Faktem však je, že po svém odevzdání nemůžete mít žádné libosti či nelibosti; vaše vůle musí kompletně přestat existovat a vůle Pána musí zaujmout její místo. Takováto smrt ega přináší stav, který se neliší od džňány. Ať tedy jdete kteroukoli cestou, musíte dojít k džňáně neboli jedinosti. "
Návštěvník
 

Re: Já, které nemizí

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 01. lis 2011 13:35:18

Guru:

"...ve slovníku Šrí Ramany mělo toto slovo definici mnohem omezenější. Pro něj je skutečným Guruem ten, kdo realizoval Já a kdo je schopen používat své síly k tomu, aby ostatním pomáhal k dosažení cíle Seberealizace.

Šrí Ramana často říkal, že Bůh, Guru a Já znamená totéž; Guru je Bohem v lidském tvaru a současně je Já v Srdci každého oddaného. Protože je uvnitř i vně, pracuje jeho síla dvěma různými způsoby. Vnější Guru uděluje rady a jeho síla umožňuje oddanému udržovat pozornost upřenou na Já; vnitřní Guru přitahuje mysl oddaného k jejímu zdroji, absorbuje ji v Já a nakonec ji ničí.

Hlavní zásadou učení Šrí Ramany je, že Guru je nutný téměř pro každého, kdo se snaží o trvalé uvědomování si Já. Katalytická úloha Gurua v duchovním rozvoji je proto zásadní; s výjimkou vzácných případů je nevědomost o Já tak hluboce zakořeněna, že z ní nejsou jednotliví žáci schopni svým vlastním úsilím uniknout.

Ačkoli Šrí Ramana učil, že ti, kdo hledají Seberealizaci, Gurua nevyhnutelně potřebují, zmiňoval se i o tom, že Guru nemá moc přivodit realizaci těm, kdo ji nehledají dost energicky. Když jednotlivec činí vážné pokusy o odhalení Já, začne milost Gurua plynout automaticky. Jestliže taková snaha chybí, je Guru bezmocný.

Ot.: Co to je milost Gurua? Jakým způsobem vede k Seberealizaci?

Odp.: Guru je Já. Občas člověku v životě nestačí to co má a snaží se své touhy uspokojit prostřednictvím modlitby k Bohu. Jeho mysl se postupně očišťuje, až se jeho touha poznat Boha stane silnější než přání získat jeho milost ke splnění svých světských tužeb. Pak se začne projevovat Boží milost.

Bůh na sebe vezme podobu Gurua, objeví se oddanému, učí ho pravdě a navíc ještě očišťuje jeho mysl tím, že mu dovoluje dlít ve své společnosti.

Mysl oddaného sílí a je pak schopna obrátit se dovnitř. Meditací je dále očišťována a zůstává tichá bez nejmenšího vzruchu. Tento klidný prostor je Já.

Guru je vnější i vnitřní. Zvnějšku dává mysli podněty, aby se obrátila dovnitř. Z nitra přitahuje mysl k Já a napomáhá ke zklidnění mysli. To je milost Gurua. Není rozdílu mezi Bohem, Guruem a Já.

Ot.: Jak může člověk vědět, že je určitý jedinec schopen být Guruem?

Odp.: Podle klidu mysli, pociťovaného v jeho přítomnosti, a úcty, kterou k němu cítíte.

Ot.: Jak se má člověk rozhodovat pro správného Gurua? Jaká je swarupa (přirozenost nebo skutečná forma) Gurua?

Odp.: Správným Guruem je ten, na nějž je vaše mysl naladěna. Ptáte se „Jak rozpoznat, kdo je Guru a co je jeho swarupa?“ Nuže, měl by se vyznačovat klidem, trpělivostí, schopností odpouštět a dalšími ctnostmi; měl by být schopen přilákat ostatní jen pomocí svých očí, tak jako magnet přitahuje železo; měl by mít vůči všem pocit rovnosti.

Ten, kdo tyto ctnosti má, je opravdový Guru..."
Návštěvník
 

Re: Já, které nemizí

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. lis 2011 15:45:26

Jsi to, co hledáš - právě teď a tady (Jean-Pierre Gomez)

"To je to, na co je poukazováno celou tu dobu – živoucnost, Život v nás.

Jeden Život, který funguje skrze nás všechny, Jedna Síla, Jedna Esence, Jedno právě teď, bez jediné vteřiny, Jedno Já, Jedno srdce.

To je naše pravá podstata, která je tak jednoduše a zřetelně stále přítomna. Nemůžeme se od Toho oddělit. Je to zde, v tento okamžik. Jaké úsilí musíme vynaložit, abychom dýchali, viděli, slyšeli? Vše se děje bezusilovně každým okamžikem. Je zde vědomí, uvědomující si každý okamžik, uvědomující si všechno jako celek bez jakéhokoli úsilí či nutné snahy z naší strany.

Toto vědomí, tato čistá inteligence je stále přítomna, nedbajíc zda tu jsou nebo nejsou myšlenky.

Toto vědomí je v každém a ve všem.

Díky této Energii čisté inteligence obíhá planeta kolem slunce, mění se roční období, rostliny kvetou, ptáci zpívají, zvířata ví, co dělat, aby přežila.

Je to vědění ve všem, je to síla ve všem, je to přítomnost ve všem, je to jeden Život ve všech vesmírech.

To je to, co jsem rozpoznal, že JÁ JSEM TO. Je to NE-věc (NIC) a vše je NE-věc (NIC).

Každý a všechno je tato esence/přítomnost, tato inteligentní životní energie, tato síla. Jediná...

Mysl se stále dívá někam ven, hledá a hledá... A vždy mine to očividné – že jsi tím co hledáš.

Jsi to, nech myšlenky, ať tu jsou, nech tu vše jak to je, věz jen že nejsi těmi myšlenkami.

Myšlenky jsou jen stavy, objevující se z prázdnoty a zas do ní mizící.

Ale ŽIVOT, pocit bytí, přítomnosti nebo Vědomí, který nemizí, je naše pravá podstata, náš Přirozený Stav. Tak blízko, tak zřetelný a očividný, tak jednoduše přehlédnutelný...Je stále Zde...stále přítomný. Stále jasný a zářící jako slunce. Jsi TO ty.



Otázka:

Jaký by mohl být nejrychlejší způsob, jak rozpoznat přirozený stav, doporučil bys vůbec nějakou praxi?

Jean-Pierre Gomez:

Žádné praktikování ani učení, žádná metoda, prostě nic! Není to o tom, něčím se stát, ale nazírání toho, co tu je stále přítomno..Tady a Teď!.. Každá praxe předpokládá stávání se něčím v "budoucnosti", čím už jsi nyní, ale čas přeci existuje jen v mysli...Tvá pravá podstata/existence je vždy a stále TEĎ!

Pravá Skutečnost se nikdy nemění, je stále TEĎ! Právě v tento moment. Čili cokoli se mění není Skutečné "ty"...to co přichází a odchází není Opravdové, kdežto ty zůstáváš stále tady a teď!

Rozpoznej, že "mysl", což jsou jen myšlenky, není "skutečná síla", není to "SKUTEČNÉ TY"! Nikdy neměla žádnou moc nebo sílu a je to jen odraz či stín, zdánlivě si půjčující sílu k tomu, aby vyvstala z tvé pravé podstaty.

Myšlenka "já existuji" nemá žádnou sílu existovat. Je to skutečne jednoduché vidět, že žádná myšlenka opravdu neexistuje – jen tlumočí přítomnost, pravou existenci. Víš, že existuješ, víš, že JSI! S myšlenkami nebo bez nich tu stále jsi!...to je ono. To je tvůj přirozený stav...to vědění, že jsi. Myšlenka "já existuji" je jen tlumočení reality, této živoucnosti, esence života.

Myšlenka "já vidím" nemá žádnou moc vidět a přesto se vidění bezusilovně děje. Přítomnost/vědomí vidí bez úsilí skrz tvé oči, slyší skrz tvé uši. Tato poznávací přítomnost/síla je tvá pravá podstata, tvůj Přirozený stav...jen to a nic jiného.

Jednoduše probádej, zda kterákoli z myšlenek, která v tobě vyvstává, má nezávislou sílu. Může myšlenka "já slyším" skutečně slyšet? Ne, je to jen přetlumočení skutečnosti slyšení...mysl je prostě jen tlumočník. Předkládá "nálepky" z paměti a pojmenovává to nebo tamto. To je vše, co dělá...

Přítomnost – což jsi TY – slyší, rozpoznává zvuky a šumy bez pomoci "myšlenek" neboli bez pomoci mysli. Nejsi "přemýšlející mysl". Nebo jednodušeji a názorněji – nejsi tlumočící myšlenky, které vyvstávají, aby popisovaly a dávali "nálepky" tomu, co se děje. Jsi bytí/přítomnost, která je stále přítomna před, mezi i potom, co myšlenky vyvstanou.

Uvědom si to a je to!"

http://aishwarya.wz.cz/10jean-pierre-gomez.htm
Návštěvník
 

Re: Já, které nemizí

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 11. lis 2011 15:58:59

Bytí (Jan Kersschot)

"Právě v tuto chvíli, co čteš tato slova, si uvědomuješ, jak se tyto slova objevují v tvé přítomné pozornosti, je to tak? Možná, že si jsi také vědom/a určitých částí svého těla. Všechny tyto obrazy v tvém vědomí potvrzují, že jsi. Nemůžeš říct, "Já nejsem." Zažívání tohoto pocitu bytí je pravděpodobně tím nejzákladnějším poznáváním, které tu je. Pouze bytí zde, pouze bytí. Kamkoliv jdeš, stále je tu ten stejný pocit bytí, pocit, že jsi. Nezáleží na tom, co cítíš nebo co si myslíš, tento "pocit bytí" je tobě i ostatním stále k dispozici.

Pokud se pokusíš podívat se blíže na toto bytí, na toto "jsoucno", tak možná pocítíš jisté nepohodlí, protože tvá mysl není schopna toto jsoucno uchopit. Osoba, za kterou se považuješ, se pokusí to nějak vyhodnotit a zmocnit se toho, ale ono to nemá nic co do činění s tebou jako osobou. Nemá to nic společného s bytím v nějakém zvláštním stavu vědomí. Jakmile si myslíš, že to máš, tak to okamžitě (zdánlivě) utíká. Je to jako chytat kluzké mýdlo ve vodě: čím více se snažíš, tím více ti utíká. Zároveň je však jasné, že "to" je právě zde. Jsoucno (to, co je) nemůže uniknout a přesto nemůžeš nikdy praktikovat a cvičit, jak "pouze být." Je to nemožné, protože ty už to děláš, ty už jsi! Je jasné, že tento pocit bytí není nikdy daleko, protože pozoruje tvé myšlenky a emoce. Takže musí být právě teď a tady. Bytí je to nejbližší, co můžeš získat a přesto se to mysli nedaří uchopit. Je to paradox. Jak může být něco tak přítomné a stále k dispozici a přesto naprosto nesrozumitelné pro mysl?

Možná, že zpozoruješ, že toto bytí není nic osobního, ale že je to bez hranic. Kde končí bytí? Nikdo ti neřekne, kde končí. Jestliže to nemá hranice, jestliže je to neomezené, tak jich tu nemůže být více než jedno, je to všezahrnující. Mohli bychom to nazvat Jednotou, protože tu je pouze jedno a nemůže to být rozděleno na části. A slovu Jednota je dáno velké písmeno, aby se zdůraznila ona neomezené podstata: zahrnuje to vše, co je pozorováno. Přestože je to nepopsatelné, můžeš tomu dát jméno, pokud si přeješ. Třeba Vědomí, Pozornost, Jsoucno, Bytí, Neznámo, Zdroj, Světlo Přítomnosti apod. Je to onen Svědek advaity, Původní Tvář zenu, Otec křesťanství, Buddhova Mysl buddhismu. Někdo to nazývá Šiva, Brahman, Nirvana, Bůh nebo Duch.

V této knize je používáno nejvíce slova Bytí, protože to zní neutrálně. Jiné termíny, které používám jsou Jednota, Život, Ticho, Prostor a To. Nakonec, všechna slova jsou jen popisem a moc na nich nezáleží. Některé výrazy, zvláště ty náboženské, mohou být však zavádějící a matoucí, protože mysl si je může nějak představovat a na vytvořených představách ulpívat. Nebo si můžeš myslet, že víš o čem mluvíš, protože znáš význam onoho slova. Avšak, mozek a smysly nemohou pozorovat tuto Pozornost. Je to spíše Pozornost na Pozornost. Světlo poznávající Světlo. Život zrcadlící Život. Jsoucno vidící Jsoucno. A Jsoucno je vše, co je. Mimo To neexistuje nic jiného.

Když si uvědomíš, že ty jsi přirozeně toto nekonečné Bytí, že jsi tento Prostor bez hranic, tak tvůj boj a tvé pokusy nalézt nebo pociťovat Bytí skončí automaticky. Kam by si To šel nebo šla hledat, pokud To je všude? A když to pochopíš (realizuješ), tak tu již není ten pocit, že bys měl/a být jiný/á než jaký/á jsi v tomto okamžiku. Je tu pak také méně starostí o pocit viny a lítosti a méně závislosti na doufání a záměrech. Je to konec vztahu subjekt-objekt. Je to konec víry, že jsi hledající, který musí dosáhnout vyššího stavu.

Ztrátou podmiňování, víry a doufání plyne život přirozeněji. Pocit osobního konatelství odpadává. Přesto, věci se stále (zdánlivě) dějí. Voda stále teče, jako teče horská řeka. Pokud se objeví v cestě kámen, voda ho prostě obteče a pokračuje v cestě. Všemu je dovoleno, aby se přihodilo, ikdyž tu není žádný aktivní proces dovolování. Mohli bychom říci, že na duchovní úrovni už na ničem nezáleží a přesto tu není pocit odpoutání nebo nezájmu. Je pouze zřejmé, že nic duchovního nebo náboženského není třeba konat pro to, aby se dosáhlo nebo projevilo Bytí. Stejně tak je ale vše možné. Nic není vyloučeno. Všechno (a všichni) může být takové, jaké to je. Může to znít jako neomezená svoboda, ale není tu žádná osoba, která by si na tuto svobodu činila nárok. Již tu není připoutanost k duchovnímu očekávání a náboženskými pravidly. Když je pochopena a pozorována Jednota, všechny tyhle hry hledající mysli jsou považovány za nepodstatné záležitosti. Všemu je dovoleno, aby se dělo, jak se to děje a je zřejmé, že tak se to dělo vždy. Vše se děje, jak se děje už právě teď.

Hledání Jednoty není jako puzzle, který musíš poskládat, vzít každý kousek, prozkoumat ho a vyřešit. Je to přesně naopak. Základním pochopením je, že "ty", který/á to musí vyřešit je přeludem. Když od tohoto sebestředného uvažování upustíš, tak zůstane jen jemné "vše v pořádku." Tekuté pozorování všeho, co se v životě odehrává. Když poznáš svou přirozenost jakožto Bytí a když je Jednota viděna jakožto jediné, co tu je, tak tu je přirozená přizpůsobivost, protože osobní angažovanost není důležitá. Čím více je chápáno toto Bytí, tím více chápeš, jak snadné, nenucené a běžné je být. Nejsi to ty, kdo poznává toto Bytí, není to v žádném případě osobní úsilí a dosahování, není to nějaký postupný proces, kterým procházíš nebo musíš projít, pouze Bytí poznává Bytí.

Ono "já", za které se považuješ, to prostě nemůže zvládnout, dokázat. Je to totiž jen o bytí bez pocitu, že věci by měly být jinak, než jsou. Je to tak jednoduché. Nemusíš kvůli tomu zastavovat a uklidňovat mysl, protože ty jseš klid samotný. A tento klid svoluje, aby se objevoval všechen ten hluk mysli. Podobně, jako prostor svoluje, aby se v něm objevovaly různé předměty.
—————————————————————————————————-

Přeloženo z knihy This Is It, rychlý překlad: Joshi
Převzato z http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... kersschot/
Návštěvník
 

Re: Já, které nemizí

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 16. lis 2011 13:13:33

z rozhovoru s Martou Jansen o Probuzení

„Co je podle tebe Probuzení a jak ho může čtenář nebo čtenářka Mozaiky dosáhnout? Jaké jsou tvé zkušenosti a co doporučuješ?

Kategorie „Probuzení“ jako taková z absolutního hlediska neexistuje, protože ve skutečnosti není nikdo, kdo by se mohl probudit. Můžeme se ale přesto podívat na tento Paradox z různých pohledů.

Dá se říci, že se Bůh jako univerzální energie a nekonečný prostor vědomí ztotožňuje s určitým objektem a váže se jako individuální vědomí, za účelem poznání sama sebe. Protože Bůh sám toto omezení vytvořil, je zároveň také jediný, který má schopnost toto nesprávné ztotožnění ukončit a poznat sám sebe, jako Absolutní Bytí. Když Bůh sám ukončí tuto chybnou identifikaci, poznáním své vlastní Totality, mluví se pak o takzvaném Probuzení nebo Poznání Reality.

Probuzení z osobního, individuálního pohledu znamená náhlé, vnitřní (nikoli intelektuální) a jasné poznání imaginární podstaty světa a skutečnosti, že nic a nikdo neexistuje. Člověk objeví svoji fiktivní existenci a realizuje, že nikdy neexistoval jako nezávislá bytost. Pozná, že je jen instrumentem vyšší moci a nemá žádnou svobodnou vůli. Veškeré myšlenky, emoce a impulsy, které považoval za své vlastní, jsou produktem Bytí-Vědomí. Najednou je jasné, že všechny bytosti jsou pouze vysněné objekty Vědomí, které mají zdánlivou samostatnou osobně-individuální existenci, a že “ten kdo sní” a “to co je vysněné” je jedno a totéž. Zároveň dochází k poznání, že člověk sám nikdy nebyl vůbec schopen existovat jako na bohu nezávislý jedinec, a že vše a zároveň jediné, co existuje, je absolutní Bytí-Vědomí.

Při Probuzení dochází zcela znenadání k radikálnímu překročení, v mém případě můžu říci spíše proražení, horizontální roviny jevové existence vertikální Realitou, symbolizujici Bytí-Vědomí. Tento náhlý průlom pro mne znamenal zdrcující a zároveň nemilosrdnou kolizi s nekonečnou dálkou vědomí. V tomto šokujícím poznání své nepravé existence zkolabovalo Ego pádem do nekonečné prázdnoty vědomí a rozplynulo se v absolutním Bytí.

Pokud se na Probuzení díváme z absolutního hlediska neduality, má náš svět pouze imaginární existenci a je jen odrazem světla ve vědomí. Pokud nikdo neexistuje a vše je Absolutno, kdo by se mohl probudit a kdo by mohl usnout? Z pohledu Totality tedy nemůže probuzení v žádném případě existovat. Jediné, co existuje je To, Absolutno, Átman, Jednota neboli nekonečný prostor Bytí-Vědomí. Z hlediska podstaty naší existence se dá říci, že není také ničeho, čeho by se dalo dosáhnout nebo získat a zároveň není nic, co by se dalo ztratit. Žádné tvé činy nemůžou vylepšit, zkrášlit nebo zúžit TO, co jsi, Teď a Nyní – Absolutní Vědomí.

Probuzení je projevem Milosti a není nikoho, kdo by si tuto Milost mohl nějakým způsobem zasloužit. Probuzení je poznání naší vlastní přirozenosti. Jedná se o naše vlastní dědictví. Kdyby bylo Probuzení na něčem závislé nebo se dalo něčím vyvolat, nebylo by to žádné Probuzení nýbrž Vzbuzení. Probuzení může tedy nastat jen samo od sebe a není v našich rukách.

Z relativního hlediska individuality můžeme říci, že skutečnost, že Probuzení v nynějším životě nastane, má své kořeny již v předešlých inkarnacích, kdy jedinec sklízí zrající ovoce svých skutků z minulých životů. Žádné techniky, metody a meditace nemohou Probuzení docílit nebo vyvolat. Stejně tak, jako není možné se k němu žádným způsobem dopracovat. Jedná se tedy čistě o čin Milosti. Pokud Probuzení v kombinaci s různými duchovními technikami a metodami nastane, nenastane proto, že člověk tyto techniky používal, ale nastane přesto.

Kromě bytí v klidu a tichosti existují další přípravné metody jako je meditace, jóga, Tai Chi, zpěv bhadžanů a manter nebo práce s energií. Tyto metody prováděné z pozice oddělenosti od božského zdroje, nevedou sice k probuzení, ale zato nám mohou pomoci vézt zdravý a disciplinovaný život. Naší cestu k probuzení můžeme podpořit, budeme-li se cvičit v provádění těchto metod z perspektivy samotného a jediného subjektu. To znamená tedy ze stanoviska absolutního Bytí-Vědomí, které je vším a s vědomím žádného žijícího. Potom se netrénuješ v tichosti a nemedituješ. Ty JSI Tichost, ty JSI meditace.
Jediný způsob, jak poznat boha, je být bohem. Bůh je naše vnitřní jádro, naše nejbližší a nejbezprostřednější přitomnost.

Této transcendentální přítomnosti si můžeme být neustále vědomi a můžeme ji vnímat jako absolutní bezprostředno v srdci našeho prožívání.

Touha po poznání naší pravé přirozenosti bývá většinou vyslyšena v podobě kontaktu se seberealizovaným učitelem, který není nic jiného než naše nejvyšší JÁ. Toto spojení, které je spíše duchovního než osobního charakteru, vtahuje mysl do srdce a pomáhá tím odkrývat víc a víc jádro našeho absolutního Bytí. Z tohoto důvodu hraje spojení s bytostí, která realizovala Pravdu důležitou roli na cestě k Probuzení. Mudrc přispívá k oslabení pocitu osobního konatelství a k porozumění, že neexistuje ani připoutanosti ani osvobození. Utvrzuje Tě v přesvědčení, že jsi “Teď” volný a to, co jsi, je Svoboda sama.

Jednou z dalších možností, jak oslabit nenechavou mysl a pobývat častěji ve svém nejvyšším Já, je transformace naší vázané energie, nacházející se ve formě negativních emocí. Po většinu života potlačujeme automaticky nepříjemné pocity jako je strach, bolest, vina, odmítnutí nebo zármutek. Jestliže neblokujeme tyto pocity a jsme-li ochotni cítit vše, co život přináší, nalezneme uprostřed každé emoce nekonečný prostor Klidu a Míru, naše Univerzální Bytí. Splyneme-li s jakoukoliv emocí, se žalem, hněvem, smutkem, akceptujeme-li a obejmeme naší bezmocnost, odhalíme tímto nekonečnou prázdnotu našeho Bytí, naše universální JÁ. Moje rada tedy je, nebojujte, buďte připraveni přijmout nejen Nebe ale i Peklo, které je stejně tak částí Polarity. Usmiřte se se vším. To je cesta Buddhy. Tímto způsobem se z vás stanou alchymisté, kteří dělají z kovu zlato. Každá vaše emoce vám může sloužit jako brána ke svobodě.

Za nejdůležitější metodu, jak dosáhnut klidné, satvické mysli, pokládám Ramanovu metodu “rozlišujícího pátrání”, která odpoutává od identifikace s tělem, myslí a emocemi a stabilizuje pozici Svědka. Prostřednictvím tohoto obezřelého pozorování se dostáváme víc a víc do Klidu a Míru a celý den se může stát nepřetržitou meditací.

Na závěr bych chtěla říci, že život je věčné mystérium, ve kterém prochází každý jedinec jako božský unikát svým individuálním a jedinečným procesem poznání. Z tohoto důvodu není možné aplikovat všeobecné rady a techniky na všechny jedince, protože každá bytost je zároveň projevem nekonečných možností těch nejrůznějších cest k seberealizaci a jejímu prožití. Není tedy “ta” cesta k Probuzení, stejně tak jako není “ta” metoda nebo “ten” guru vhodný pro všechny.

Guru se nachází venku i vevnitř a v mnoha případech dochází k Probuzení bez podpory vnějšího gurua. Náš vnitřní guru se nachází v našem srdci a toho si můžeme být neustále vědomi. Na cestě, která nikam nevede, směřuje každá bytost svoji vlastní stezkou k poznání, že je sama Pravdou. Toto poznání je jediné možné, budeme-li naslouchat našemu srdci. Jestliže někdy dojde ke konfliktu mezi srdcem a hlavou, buďte si jisti, že srdce je pravdou a hlava je lží. Sloužit pravdě neznamená tedy sloužit vnějšímu guruovi, ale vnitřnímu. To znamená sloužit a důvěřovat svému vlastnímu srdci. Život je ten nejvyšší guru a bůh žije v našich srdcích jako naše nejvlastnější JÁ.

Naučíme-li se milovat to, co je, jako momentální projev Celku, vede tato cesta k rozplynutí veškerých představ, přání a ambicí mysli v blaženosti našeho Bytí. V této blaženosti Srdce se jako poslední rozplyne touha po Probuzení. Když tato touha zmizí, tak už Probuzení klepe na dveře. „

Převzato z http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/probuzeni-marta/

......................................................................................................................

Leo Hartong

"Leo je jedním z představitelů moderní advaity. Stejně jako mnozí jiní, i on dokáže věci, tak jak jsou, popsat velice jednoduchým a jasným způsobem, zanechávajíc v nás svěží pocit radosti z této hry života, poukazujíc na naši pravou identitu."

Lucidní snění je výraz, který odkazuje na probuzení ve snu, poté uvědomění si, že je to jen sen a pokračování ve snu s tímto porozuměním. Prohlédnutí skrze iluzi oddělenosti by mohlo být nazváno "lucidní žití", protože to není to, že se probudíš ZE snu života, ale neosobní probuzení DO snu života. Jak by totiž mohla iluze prohlédnout sebe samu jako iluzi? Co by mohl udělat domnělý konatel pro to, aby se stal ne-konatelem? Jaká myšlenka by mohla dostat myslícího za myšlení? Odpověď je nic a žádná. Jak řekl Rumi: "Kdokoli mne sem přivedl, mne bude muset vzít domů."

"Příchod domů" odhaluje iluzorní podstatu ega, světa, času a prostoru. Tohle vše nezmizí v proudu bílého světla, ale to, co zmizí, je pocit oddělenosti, který vytváří iluzi ega. Ačkoli "ti" občas může připadat, že si libuješ v téhlé kosmické iluzi, ve skutečnosti tu není žádné "ty", které by si toho mohlo užívat, žadné "ty", které by to vidělo a žádné "ty", které by to mohlo pochopit.

Hra, včetně tvé role v ní, pokračuje se změněnou perspektivou poznávání, užívání si a vidění, ale bez žádného individuálního potvrzování, že toto jsou nějaké osobní aktivity nebo dosažení. To, co zůstane, je to, co se objevuje jako ty a vše ostatní – tvé pravé Já, které už je, vždy bylo a bude probuzené do snu života.

Tato realizace nastane sama. Žádná nová znalost není získána, ba naopak staré domněnky odpadnou. Žádné úsilí na světě z vás neudělá to, co už ve skutečnosti jste. Pravda za egem je ne-objektnost příliš blízká pro nějaké pátrání, právě proto, že je to samotný zdroj, ze kterého pokus o pátrání vychází. Pokud toto vidíme, vyjasní se, že tím aktivizujícím principem ve všech vašich akcích není fiktivní "já", ale univerzální energie – vaše pravé Já. Víra v "já", stejně jako hledání osvícení je prohlédnuto "nikým" jako hravá aktivita této prvotní aktivizující energie. Kosmický žert na této cestě hledajícího je to, že energie, která vyvolává a stimuluje hledání je přesně to, co je hledáno.
TO se probudí samo k sobě, resp.

TO je Probuzenost sama. Je to světlo, v kterém všechny zdánlivé protiklady odhalují svou nezávislost i konečnou základní jednotu. Je to jasnost, ve které se rozpouští iluze oddělenosti. Ten, kdo si uvědomuje a to co je uvědomováno splyne v uvědomování, zatímco se iluze minulosti a budoucnosti rozpustí do jasnosti bezčasé přítomnosti. Tak Jak To Je, život nemá žádný význam kromě sebe samotného. Je stále v bodu konečného naplnění a zároveň tak čerstvý jako ranní rosa při rozbřesku stvoření."


Převzato z http://mozaika.bloguje.cz/

.....................................................................................................................

"Nejsem totožný se svými myšlenkami, emocemi ani smyslovými vjemy. Nejsem obsahem svého života. Jsem prostor, v němž se všechno děje. Jsem vědomí. Jsem přítomný okamžik. Jsem.
...

ČÍM OPRAVDU JSTE

Existuje něco, co je důležitější než všechno ostatní, a tím je nalezení podstaty, kterou opravdu jste nezávisle na vašem zosobněném vědomí vlastního já.
Klidu nedosáhnete změnou okolností svého života. Klid najdete pouze v uvědomění, čím jste na nejhlubší úrovni.



Ani převtělení vám nepomůže, pokud ve svém příštím životě nebudete vědět, čím jste.
Veškeré utrpení na této planetě vzniká v důsledku zosobněného pocitu „já" a „my". Zosobněné já zakrývá esenci toho, čím jste. Neuvědomujete-li si tuto vnitřní esenci, vždycky nakonec způsobujete utrpení. Je to tak jednoduché. Když nevíte, kdo jste, vytváříte si umělé já jako náhražku za své nádherné Bohem darované bytí.
Ochrana a posilování takovéhoto falešného já se stane vaší hlavní motivací.

...

Nikdo nemůže najít sám sebe v budoucnosti ani v minulosti. Najít sami sebe můžete pouze v přítomnosti.
Duchovní hledači hledají sebeuvědomění nebo osvícení v budoucnosti. Jestliže něco hledáte, potřebujete budoucnost. Pokud tomu věříte, pak budete potřebovat čas, dokud si neuvědomíte, že k sebeuvědomění žádný čas nepotřebujete.

...

Díváte-li se na strom, uvědomujete si strom. Máte-li nějakou myšlenku nebo pocit, uvědomujete si myšlenku nebo pocit. Máte-li nějaký zážitek, uvědomujete si jej.
Všechna tato tvrzení vám připadají pravdivá, ale když o nich začnete přemýšlet, brzy zjistíte, že sama jejich struktura obsahuje mylnou představu, která je nevyhnutelná, pokud používáte jazyk. Myšlení a jazyk vytvářejí zdánlivou dualitu, která ale ve skutečnosti není. Ve skutečnosti nejste někým, kdo si uvědomuje strom, myšlenku, pocit nebo zážitek. Jste vědomí, skrze nějž se tyto věcí jeví.
Jste schopni uvědomovat si sami sebe jako vědomí, v němž se rozvíjí obsah vašeho života?

Říkáte: „Chci poznat sám sebe." Vy jste to „já". Vy jste to poznání. Vy jste ono vědomí, skrze které poznáváte všechno ostatní. A toto vědomí nemůže znát samo sebe, neboť je samo poznáním.
O vědomí nemůžete vědět nic víc, ačkoli z něj vychází veškeré poznání. „Já" se nemůže stát předmětem poznání.
Takže vy se nemůžete stát předmětem poznání sami sobě. Proto vznikla falešná představa egoistické totožnosti – neboť jste se učinili předmětem. „To jsem já," říkáte. A pak sami sobě i druhým vyprávíte svůj příběh.



Jakmile si uvědomíte, že jste vědomím, ve kterém se odehrává fenomenální existence, přestanete hledat sami sebe ve vnějším světě. Jinými slovy, přestane pro vás být důležité, co se děje nebo neděje. Vnější svět ztratí svou důležitost. Do vašeho života vstoupí hravost. Uvědomíte si, že svět je kosmický tanec, tanec forem – nic víc a nic míň.
Ve chvíli, kdy si uvědomíte, čím opravdu jste, najdete trvalý klid. Můžete tomu říkat radost, neboť tak lze radost definovat: radost je pulzující klid. Je to radost poznání, že jste podstatou života ještě před tím, než na sebe život vezme formu. To je skutečná radost Bytí – bytí, jímž opravdu jste.

Jako se voda vyskytuje v pevném, kapalném nebo plynném stavu, právě tak lze chápat vědomí jako pevnou formu fyzického těla, tekutou formu myšlení nebo plynnou formu vědomí.

Čisté vědomí je Život před svou realizací a tento Život se dívá na svět forem „vašima" očima, protože vy jste vědomí. Jakmile pochopíte, že jste čisté vědomí, vidíte sami sebe ve všem. Žijete ve stavu jasného vnímání. Zbavili jste se minulosti, která je sítem pojmů, jejichž prostřednictvím se vysvětluje každý zážitek.

Když vnímáte, aniž cokoli interpretujete, uvědomíte si, co je to, co vnímá. Jazykem lze nanejvýš pojmenovat existenci jakéhosi pole bdělého klidu, v němž dochází k vnímání.

Čisté vědomí si uvědomuje samo sebe skrze „vás".“

Eckart Tolle - Ticho promlouvá
Návštěvník
 


Zpět na Linda

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků