Jana píše:Linda píše:Jana píše:Tedy je tady rozpoznání, že tím nejsi nebo že jsi i tím vším ?
Ani jedno z toho. Ono je vším, i mnou. Je jen ONO ve všech svých tvarech.
Tedy Ty jsi jednou z těch drobností, které jsou v součtu s tím vším ONO ?
Ne. Když se vnímá je jen "ONO", vnímá se jako v tom v indickém přirovnání ke zlatu: je jen zlato. Není to součet zlatých předmětů (drobností), naopak existuje jen zlato v různých podobách. Nic jiného tu není, než zlato. Nebo si vzpomeň na čokoládový svět: Existuje jen čokoláda v nejrůznějších podobách. Nevnímá se - coby drobnost - nějaké čokoládové "já" a další čokoládové věci, tj. drobnosti.
Není to tedy opak výroku "tvary jsou proměnlivostí, která se jeví ve vědomí", ale znamená to přesně totéž. Ano, Je jen Ono, jen Vědomí, které vnímá Svoje modifikace coby tvary, vymodelované ze Sebe Sama, z Vědomí. Dzogčhen to nazývá nekonečnou všetvořící Energií, Indové Šakti, ženským aspektem Absolutna. V těch podobenstvích jsou to zlato nebo čokoláda v bezpočtu modifikací.
Jana píše:ta hadí chytrá hlava rozdělující vše na dobré a zlé odpadne sama.Linda píše:Odpadne část Boha, který sám sebe dočasně promítal do podoby a hada? Hmmm... to by byl pak o ni menší
Odpadne iluze dvojnosti, odpadne iluze rozdělenosti, odpadne zdroj té iluze -nevědomost.
Ve smyslu "rozpustí se iluze dvojnosti", ano.V původním kontextu to vyznělo jako odpojení všeho negativního - tím, že to odpadne. A to je rozdíl.
Jana píše:Linda píše: jde o zvyk vytvářet dvojnost chtěním a nechtěním (odmítáním obsahujícím odpor).
Co je návyk odmítat? Je to opakující se potřeba odmítat, až to odmítání začalo být automatické, a vznikl tak návyk odmítat.
Když se podíváš třeba na Maharadže, tak odmítal všechny, kdo mu odporovali, nerozuměli, dokázal se i rozčílit, Raméš odmítal ty, kdo neměli vyřešené finanční záležitosti, Osho řekl, že odmítne pomoc každému, kdo by chtěl hledat cokoliv jiného, než svobodu.
To odmítání tady může klidně být. Jen tady nesmí být ztotožnění s tím, kdo odmítá. Pokud tady není žádné ztotožnění, tak to s námi nic nedělá, i když tu klidně může být i rozčílení.
Jenže to, o čem jsem psala, je přetrvávající, navyklý odpor, který je stejně jako přitažlivost příčinou i důsledkem návyku ztotožňovat se. Na rozdíl od Maharadžova nebo Balsekarova odmítnutí něčeho, třeba i silně emocionálního. To vyvstalo - a skončilo. Nepokračovalo to přivlastněním si toho pocitu. Maharadž to nazývá nepřevzetí dodávky." A Balsekar to vysvětluje následovně:
"Ten, kdo hledá svůj přirozený stav, je obětí mylného dojmu, že vždycky, když se rozhněvá, když dostane strach nebo má nějaký pocit či myšlenku, tak tento stav ztrácí. Není tomu tak. Ztratit svůj přirozený stav není tak snadné! Takovým situacím, které se objevují téměř neustále, je třeba velmi jasně porozumět. Takže znovu, neodchýlili jste se od svého přirozeného stavu pokaždé, když vás přepadl hněv nebo když se objevila touha. Přijme-li se tato reakce jako taková, k žádné zapletenosti nedojde. K zapletenosti, která vás vytáhne z vašeho přirozeného stavu, dojde jen tehdy, když se s touto reakcí ztotožníte: ´Jsem rozhněvaný, jsem vystrašený, a to se mi nelíbí.´ Dokud k tomuto osobnímu zapletení nedojde, pouhé vyvstání reakce vás z přirozeného stavu nevytáhne."
"To se mi nelíbí..." = odpor.