Naštěstí se v současnosti ukazují i cesty, které nevyžadují koncentraci a vystačí si s nám ženám danou vnímavostí.
irulan píše:Rosadko, co máš na mysli?
Mě zatím kromě sebereflexivního odhalování mých egoistických tendencí a vzorců, a sebedotazovací metody k eliminaci emocí (např. strachu, vzteku), pomáhají pokusy přijmout to jako mou součást - prostě že je to tak a nedá se s tím nic dělat. Přiznat to na celý čáře. Přiznala jsem strach ze svého šéfa, přímo před ním, a strach zmizel..Přiznala jsem si sama sobě strach z narušení soukromí - opakované sny mi to pomohly odhalit - už se mi o tom nezdá...
A to, co mi umožňuje probouzet a pozorovat pohyb a stoupání energie je bhaktijoga a odevzdání..
To jsou takové něco zeslabující a něco posilující metody, ovšem nejlepší je prostě jen soustředěně dělat ráda, to co právě dělám...a když se nepovede výsledek, prostě se jen zasmát.
To co píšeš za příklady je určitě užiteční a v mnohém klobouk dolů. Zrovna dnes je to pro mě inspirací.
Za sebe, co mě posunulo dál (kvalitativně) bylo sebedotazování, ale tak nějak bez té koncentrace nebo aspoň bez tlaku na to se koncentrovat (to mi totiž nejde). No ale když si vezmeš, že schopnost koncentrace je vlastností mysli. A k rozřešení otázky "kdo jsem" prostě mysl nepotřebuješ. Stačí, že je ta otázka pro tebe zajímavá, tak se tam pozornost udrží sama. No a pak stačí vnímavost k tomu, co ta otázka v Tobě probudí a hlavně odkud to vyvstává, případně odkud plyne ta otázka sama a kdo to vše vidí/pozoruje.
