od Návštěvník » pon 01. říj 2012 15:03:22
Proč jsem utloukl svou ženu?
Jeden muž stál před soudem, protože zabil svou ženu.
Soudce: „To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu.“
Muž: „Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít.“
Soudce: „Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.“
Nato se muž rozhovořil:
"Odehrálo se to následovně. Bydlíme ve 13.poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rozkošná rodina hotelového portýra, která má dvě děti. Je ovšem strašné, že jejich děti zůstaly od přírody neobyčejně malé. Ten 12-iletý měří 80 cm a ten 19-iletý 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové..
Já říkám: Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové. Ne, říká moje žena, pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy.
Já říkám: To je pigment. Ne, říká moje žena, pigment je to, na co psali staří Římané.
Já říkám: To je pergamen! Ne, říká moje žena, pergamen je, kdyžbásník začne něco psát a pak to nedokončí ....
Pane soudce, musíte ocenit, že jsem ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny.
Náhle však ke mně přišlažena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec. Tedy moje žena.
Miláčku, koukni se, co zde stojí! Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15.
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: Ale miláčku, to je francouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV.
Ne, říká moje žena, '' to musíš překládat doslovně:
La Marquise – slunečník,
Pompadour – kabelka,
la Maitresse – učitelka,
Louis XV – pasák 15. (Pozn.: franc. Lése čti Luis značí přeneseněoznačení pasáka prostitutek).
Já to musím konečně vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře.''
Já říkám: Ty myslíš lektora. Ne, říká moje žena, lektor byl antickýřecký hrdina.
Já říkám: To byl Hektor a ten byl z Tróje. Ne, říká moje žena, Hektor je plošná míra.
Já říkám: To je hektar. Ne, říká moje žena, Hektar je nápoj bohů.
Já říkám: To je nektar. Ne, říká moje žena, Nektar je řeka v jižním Německu.
Já říkám: To je Neckar.
Moje žena: Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo.
Já říkám: To se jmenuje duet. Ne, říká moje žena, duet je, když mají dva muži souboj se šavlí.
Já říkám: To je duel. Ne, říká moje žena, duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak.
A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil.....''
Nastala chvíle mlčení.
Poté soudce vstal a vyřkl ortel: ''Osvobozen, já bych ji umlátil užu Hektora!