Alaja píše:ryunin píše:moment moment, to nepíšu já, to napsal mistr Menzan
takže mistr Menzan popisuje tu savikalpu? tak to je od něho hezký, pokud to je tak, tak v zenu je právě savikalpa vrcholem a tím by se teda zen lišil zásadně od hinduismu, kde je jiný pohled na to, co je nejvyšší - dyt to říkám pořád, že tu jsou zásadní rozdíly
a proč tě zajímá zazen, když to není ten vrchol podle hinduismu?
Zajímá mne, co tu nabízíš. Zajímám se o nejrůznější cesty.....
Ale to pokračování ze savikalpy do nirvikalpy opravdu existuje, ať už se učíš podle nějakého učení, nebo k tomu dojdeš úplně sám.
to věřím že to existuje, ale to jde mimo to poznání pravdy, o které jde v buddhismu
samozřejmě existuje názor na buddhismus ten, že vrcholem je vyhasnutí a konec já, a že to je to, co dosáhl BUddha, tu nirvikalpu
ale jiná filozofie buddhismu říká, že vrcholem je každodenní zkušenost, kdy subjekt a objekt nejsou vychýlené do nerovnováhy, čili obyčejný, spokojený stav v aktivitě - takže satori BUddhy spočívalo v tom, že jak tak sedím, je mi dobře, nic mi nechybí, není co poznávat, PRAVDA je přímo před mým nosem
což není stav vyhasnutí, ale přirozený stav každého člověka, který zrovna se netrápí nebo usilovně nepřemýšlí
zdá se to jako nic, ale právě ž to nevypadá jako vrchol, je to vrchol a je pro většinu lidí nepochopitelné, aby normální stav těla a mysli byl stav buddha, proto většina lidí nevěří na to, že vrabec na střeše je buddha, že dítě na hřišti je buddha, že skokan na lyžích, když jede z můstku je buddha, že kuchař, který solí polívku, je buddha..
ale Gautama, ten velký a drahý Gautama, pro nás objevil, že vrcholem je stát se sám sebou v tomto okamžiku, překonat rozdpor mezi myšlením a vnímáním, subjektem a objektem, dobrem a zlem, láskou a nenávistí, Bohem a Ďáblem, chci a nechci a prostě být v přítzomnsoti a něco dělat, přirozeně, to je pravé já, kterému stínové, falešné, nespokojené já nepřekáží
to je stav, jaký denně zažívám, když ráno cvičím zazen, přenese se to do celého dne a večer to zase oživím a tak to popisuje i Sawaki, zenový mistr 20. století - ten bláznivý Sawaki, když si sedne do zazenu, zase najde rovnováhu a klid
co je krásné na téhle filozofii, která neuspokojuje idealisty a lidi, co hledají zvláštní věci a svaté bytosti, je že to je stav každého řlověka, každé rostlinky, každé bublinky, když není mimo sebe, ale když je sama sebou, proto BUddha učí, že hory, řeky, tráva, to všechno vyjadřuje pravdu, učí Dharmu a vede lidi k poznání, co je skutečnost
je velmi těžké přijmout, že nejvyšší poznání je v tomto obyčejném okamžiku pro tuto obyčejnou bytost - to, co je, tak jak to je - to je konečné osvobození z pout idealismu a materialismu, náboženství a filozofie...
je to absolutní střízlivost, čistota vody ve studánce