rafael píše:Návštěvník píše:Jaký význam má, když zenový učitel vyžaduje maximální úctu k sobě, podřízenost žáků a sám nemá zájem o mezilidskou přátelskost?
Byl takový i Buddha? Choval se i Dogen povýšeně? Jaké úspěšnosti dosahují takové školy?
Pokud někomu chybí úcta k ostatním, chybí mu i úcta k sobě?
žádný realizovaný guru nemá zájem o mezilidskou přátelskost v klasickém slova smyslu jak ji známe mezi lidmi.. je to tím že není k ničemu a k nikomu připoutaný, minulý rok jsem byl na malém soukromém satsangu guru srí brahmama, kde jsem měl jedinečnou možnost položit mu své osobní otázky, nepočítaje jeho silnou energii božského JÁ, jelikož realizovaný (osvícený člověk) nemá žádné emoce, nevyjadřuje žádné city ke komukoliv, city jsou připoutanost mysli, city jsou mysl, mysl je ego.. hovořil ke mě asi půl hodiny, odpovídal na mé dotazy, pak jak rozhovor skončil, řekl že se uvidíme na satsangu a ihned vstal a odešel bez ničeho a bez čehokoliv.. je to stejné jako když potkáš cizího člověka na ulici, on se tě na něco zeptá a ty mu odpovíš a po té ihned otočíš a jdeš dál a ten člověk pro tebe nic neznamá, je jen člověk kterému jsi poradil.. nepřipoutal jsi se k němu..
takže takovéto chování skutečných guruů je v pořádku.. přátelskost je připoutanost mysli..
hmm, to je sice možný, ale v buddhismu to tak nefunguje
jsou sice zmínky v historii a literatuře o takových surových typech, ale jsou tam taky svědectví o verších, slzách, touze, lásce k ženám, prostě city jako blázen...
volně cituju verše realizovaného buddhy Ryokana
Celou noc
čtu spisy mistra Dogena
slzy dojetí
zmáčely mé rukávy
nebo Ikkyu
Všechny špatné věci, které dělám,
rozplynou se jako kouř
a s nimi i já
Nebo : můj velký tvrdý pyj
je zase v ní
Buddhismus - nesnáším ty kecy o ničem
Takže v buddhismu je to s city a vášněmi poněkud jinak. Realizovaní lidé se tu vracejí do obyčejného života, prožívají lásky, sex, smějou se, milují, hádají se... ovšem pokud jsou to ty typy, co ani před osvícením nic moc nerozházelo, pokud maj tuhle povahu, tak po osvícení už je tuplem nic nerozhází - nejde tedy o buddhismus, ale o povahu toho kterýho člověka.
Obecně vzato -realizace v buddhismu podrthne charakter toho, kdo realizoval. Citlivý člověčk je ještě citlivější, veselý veselejší, pruďas je ještě prudčí atd. Proto tolik různých charakterů v historii zenu. Od necitlivých dřev až po plačící básníky.