To vypadá jako že to nemá nic společného s buddhismem, ale je to součást filozofie buddhismu - k čemu a jak vychovávat děti?
Všichni jsme byli děti a škola, rodiče, výchova nás nějak směřovala.
Dnes žijeme ve svobodné, demokratické společnosti - zdánlivě, protože tu je jakási neviditelná ruka nadnárodních společností, která se snaží a do velké míry už ovládá naši společnost. A to se samozřejmě prosakuje zezhora do institucí, do škol, do tříd a nakonec do hlavy našich drahých dětí.
Takže protože je na škole zakázáno učit náboženství, já oficiálně nesmím dětem něco vykládat o buddhismu, leda že bych se pak soudil, že buddhismus není nábořenství a to by rozhodoval nějaký přivolaný expert z filozofické fakulty, religionista, a podle jeho názoru bych buď byl odsouzen nebo nebyl odsouzen. Obávám se, že bych to schytal - z hlediska religionistiky je buddhismus skoro určitě náboženství.
Takže když ne náboženství, co vlastně smíme děti učit za hodnoty? Kde se ty hodnoty vzaly? Kdo je vymyslel a fungujou? Líbí se vám?
Myslím, že současná česká škola je zpoloviny skrytě, nepřímo křesťanská a z druhé poloviny více méně otevřeně materialistická. Učí se hodnoty jednak křesťanstké - konat dobro, vyhnout se hříchu, polsouchat rodiče, autority atd. A pak se učí hodnoty materialismu - mít úspěch ve společnosti - pokud má ve společnosti úspěch větší primář než prodavačka, co to je za filozofii? Podle mě to je materialismus, protože kdo je výš ve společnosti, ten se má lépe hmotně, ale ne duchovně. Šlola neučí realismus - skutečný zdroj štěstí a spokojenosti v životě. S tím jsem velmi nesměle začal loni a překvapilo to jak studenty, tak mě samotného. Vlastně jsme si obě strany uvědomili, že to je něco, co nám nikdy nikdo ve škole neřekl. Co je člověk? Co je štěstí? Co má smysl? Proč nejsme spokojení? Proč jsme spokojení?