od ryunin » pát 07. zář 2012 9:34:40
Je na čase ujasnit si otázku pravdivosti v buddhismu, ale nejen v buddhismu, tenhle článek nám může pomoct zorientovat se v otázce pravdivosti vůbec, ať už sledujeme jakékoliv učení.
Na tomto fóru se kolem pravdivosti točí hodně vláken. Přemýšlel jsem o tom a myslím, že jsem dospěl k docela smysluplnému závěru, co to ta pravdivost je a jaký je její význam v buddhismu.
Jsou dva druhy pravdivosti - objektivní a absolutní.
Začneme tou objektivní.
V buddhismu, a samozřejmě nejen tam, je velmi důležité říkat pravdu, odhalovat pravdu, nepodléhat vymývání mozku ze strany společnosti, manipulátorů, médií a podobně. To jsou věci, takříkajíc, objektivní. Praha je velké město uprostřed Evropy. Buddha se narodil a žil v Indii. Bydlím v Praze 10 a jsem učitel. Slunce neobíhá kolem Země, ale naopak. To jsou objektivní fakta. Samozřejmě, někdy vědci zjistí, že se spletli a že věci jsou jinak. To není problém. Jde o to, abychom měli úctu k objektivní pravdě, protože ona je základem pro to, abychom se dostali k pravdě absolutní. Těžko se dostaneme k pravdě absolutní, když budeme vyrůstat nebo žít uprostřed lží, falešné propagandy, mýtů, předsudků, atd. Pěstovat objektivní pravdu je podobné jako pěstovat čest, ctnost. Realistický přístup k životu je velmi důležitý, protože to je podpora klidné a soustředěné mysli. Když žijeme ve lžích a uprostřed temnosty, kdy se neříká pravda, kdy jsme zatlačeni do kouta, nesmíme číst, co chceme a nesmíme říkat, co chceme atd., pak nemáme prostor a základ pro to, abychom mohli svobodně studovat a praktikovat pravdu absolutní.
Nemusíme se vůbec bát této objektivní pravdy a měli bychom být upřímní, protože teprve když řekneme pravdu, může nám moudrý člověk pomoct řešit naše problémy. A to nemusí být jen buddhistický učitel, to může být třeba psycholog nebo právník. Není problém, když máte bolesti při meditaci, není problém, že vás někdo trápí, něco rozčiluje, že po něčem hrozně toužíte... primární je tyto věci odhalit, přiznat, teprve pak s nimi můteme pracovat. Nejhorší je nebýt upřímný, předstírat něco, co není úpravda, tak se k absolutní pravdě nelze dostat.
Svět je plný lží, podvodů, přetvářky. První věc je začít u sebe - chovat se čestně a upřímně - to nám a ostatním dá velkou šanci dosáhnout v životě absolutní pravdy. Takže už musíme začít u učitele, najít někoho, kdo nelže, nehraje divado, nepředstírá, nemanipuluje s vámi, ale je naprosto otevřený a upřímný.
Co se týká absolutní pravdy, to je zapeklitá věc. Protože když studujeme buddhismus, je tu často pomíchána objektivní pravda a absolutní pravda. Jenže absolutní pravda není v buddhismu komunikována objektivně. A to je problém. Absolutní pravdu totiž NELZE komunikovat, sdělovat, definovat, objektivně.
Můžeme si ukázat na příkladu, jak se objektivní pravda smíchala s pravdou absolutní, kterou ale nelze objektivně komunikovat.
Vymyslím si citát, nebo možná je to nepřesný citát z mistra Dogena:
"Když jsem byl v Číně, setkal jsem se s Buddhou."
Ta věta má dvě části. První část je objektivní, to není problém. Když jsem byl v Číně - to je objektivní, Dogen tam skutečně byl. Ale druhá část už není objektivní, setkal jsem se s Buddhou. Z hlediska historického se Dogen nesetkal s Buddhou, takže by ho někdo mohl obvinit ze lži. Ale výrok "setkal jsem se s Buddhou" už je z oblasti absolutní pravdy.
Setkat se s Buddhou - mohli bychom říct, že to je jednostranné tvrzení, kdežto absolutní pravda je neduální, netvrdí ani ano, ani ne. Přesto tu je. Takže jak může někdo říkat, že se setkal s Buddhou.
A tady je kámen zakopán. Buddhistické učení obsahuje spoustu výroků, tvrzení, které vypadají iracionálně, je to ten typický zenový "koan", nesprávně řečeno. Buddha je suché lejno na klacku. Někdo si myslí, že to jsou mystická tvrzení, kterým nelze rozumět, leda že dosáhneme osvícení.
Není to tak mystické, jak to vypadá, není na tom nic záhadného a nevysvětlitelného. Když Buddha Gautama poznal absolutní rpavdu, samozřejmě si okamžitě všiml, že tuto pravdu, na rozdíl od objektivní pravdy, nelze slovy komunikovat, definovat, ale pak si uvědomil, že lze různě svými činy, gesty, ba dokonce i slovy, k této pradě druhé směřovat. Tudíž
Absolutní pravdu nelze definovat, vysvětlit, ale lze použít takové slovo nebo výrok, který naši mysl povbudí k překonání jednostranného chápání skutečnosti a překoná verbální chápání reality, pravdy. Tudíž slova tu mají úkol provokovat, iniciovat, zapalovat, probouzet, nikoliv definovat.
Typický intelektuál, který chápe buddhismus pouze na základě intelektu, nedošel až sem - ulpěl na slovech, tudíž jakékoliv výroky v buddhismu považuje za vyvratitelné, správné nebo nesprávné, odtud jeho nekonečné diskuze a argumenty na forech a podobně. Intelektuál nepochopil, že vedle objektivních informací jsou v buddhismu taky slova, která pouze učí dharmu (skutečnost), aniž by lpěla na sobě samotných, aniž by dokonce lpěla na tomto učení. Proto je v buddhismu nutné, aby se intelekt překlopil - našel sám sebe jako pouhý nástroj hledání pravdy, nikoliv jako cíl sebe sama.
Když si vezmete jakékoliv učení súter, učení mistrů, Gautamy, a nechápete, že to je pouze nástroj a nikoliv pravda samotná, pak nechápete vůbec, co je Buddhovo učení a co se nám snaží říct. Když rigidně trváte na tom, že Buddha řekl to a to, takže to tak JE, pak nechápete, že Buddha nebyl intelektuálně ridigní a neříkal něco, jako by to byla strnulá, nevyvratitelná pravda. Byla to pouze medicína mysli, nikoliv fakt samotný.
Tak například kdž Buddha řekl, že nikdy nic neučil - co je na tom objektivního? Samozřejmě že to není pravda objektivní, Buddha přece učil. Ale když pochopíme, že touto větou Buddha zasahuje naši mysl, která spí nebo je uvězněná v pojmech, poučkách, pak nás to může probludit. Nic neučil!!! Ach, je to tak prosté, jdu si umýt misku. To, že Buddha nic neučil, je jako by řekl - nepřemýšlej teď o tom, co jsem řekl, jen si jdi umýt misku. takže od slov k realitě, ano? Od slov a intelektuálních diskuzí k probuzení. To je Buddha, probuzením, ne poučky a argumenty.
A tak vedle objektivních skutečností, které je dobré ctít a pěstovat smysl pro takovou pravdu, je třeba nelpět na slovech, která pouze otvírají a probouzejí mysl.
Můžu tedy říct naprosto cokoliv, pokud budu mít pocit, že to může někoho probudit.
Cokoliv. Není tu vůbec žádené omezení. Jakmile si ponecháte jediný pojem, jediné tvrzení, jste mimo.
Takže můžu říct: Jsem sedminohý osel a mluvím plynně čínsky.
Můžu říkat co chci, je to uplně jedno, pokud mám pocit, že to někoho trkne.
Buddha je dieselový motor.