Význam hlubokého spánku

[Návštěvník]

Rozhovor o vnímání srdce a stavu spánku

Otázka: Jak víte, že máte srdce? Jak víte, že srdce bije?

Papaji: Cítím jeho tep. Slyším, jak bije.

Otázka: Když vnímáte tlukot srdce, kdo je tím, kdo ho cítí?

Papaji: Já. Jsem to já.

Otázka: Pokud jste tím, kdo cítí tlukot srdce, kdo je pak tím, kdo to celé pozoruje? Pozorovatel tepu srdce nemůže být tím tepem samotným. Když spíte, pozorujete tlukot srdce?

Papaji: Ne, nepozoruji.

Otázka: A přesto srdce bije, i když spíte. Kdo ho tedy v tu chvíli pozoruje?

Papaji: Nikdo. Když spím, nikdo ho nepozoruje.

Otázka: A přesto jste spali. Řekli jste ráno: „Spal jsem.“ Co jste tedy vnímali během spánku? Byli jste si vědomi nepřítomnosti všeho, včetně tlukotu srdce?

Papaji: Ano, byl jsem si vědom, že tam nic nebylo. Ani tlukot srdce, ani svět, ani žádní lidé.

Otázka: Kdo byl tím vědomím, které zaznamenalo tuto nepřítomnost? Když se probudíte, říkáte: „Spal jsem dobře.“ Jak to víte? Co si pamatujete?

Papaji: Pamatuji si pocit hlubokého klidu, prázdnoty. Byla to absence všeho.

Otázka: Přesně tak. Tento stav, kdy nebylo nic - žádné věci, žádné myšlenky, žádné osoby - a přesto tam bylo vědomí, to je důležité si uvědomit. V tom klidu nebyl žádný rozruch, žádné utrpení. Ale nyní, když jste vzhůru, vás trápí věci, lidé nebo myšlenky. Proč?

Papaji: Protože tyto věci mě rozčilují nebo zraňují.

Otázka: A právě tyto věci, lidé a myšlenky nebyly přítomny ve spánku. Přesto jste byli vědomí, i když si to neuvědomujete. Vědomí samo o sobě není narušováno věcmi ani myšlenkami. Tento klid, který jste zažili ve spánku, je stále tady, i nyní, když jste vzhůru.

Papaji: Zkuste na jednu vteřinu zůstat zcela v klidu, bez myšlenek a pozorujte. Vracíte se zpět do toho stavu vědomí, který jste měli během hlubokého spánku. Tento klid je tu stále, je vaším základem. Když se na něj napojíte, nikdy nebudete rozrušeni.

[Návštěvník]

Dopisy z Ramanášramu - 88 - Spánek a skutečný stav

Kdosi dnes ráno podal Bhagavánovi útržek papíru s napsanou otázkou. Smysl dotazu byl následující: „Co se stane s tímto světem, když spíme? V jakém stavu se nachází džňánin, když spí?“

Bhagaván s překvapením odpověděl: „Ale podívejme! Tohle vás zajímá? Chcete vědět, co se stane s vaším tělem a v jakém stavu jste, když spíte?

Během spánku zapomenete, že je tu tělo. Že je tady, že leží na matraci a že spí. Vy se zatím kdesi potulujete a něco děláte. Že tu jste, si uvědomíte, až když se vzbudíte. Vy však stále existuje. Existujete během spánku stejně, jako když bdíte. Když spíte, vaše tělo žije bez jakékoli aktivity. Je netečné. Proto během stavu spánku nejste tělem. K čemu jste tedy během spánku připoután? Musí existovat něco, co je oporou usnutí a probuzení. Lehnete si s tím, že chcete usnout. Ale začnete snít. Pak spíte (spánkem beze snů) se slastným vědomím ničeho. Je to nesmírně blažený spánek. Tedy připouštíte, že jste v tomto stavu (spánku beze snů) existovali. A přesto říkáte, že si v něm nejste ničeho vědom. Říkáte, že nevíte, co je skutečné. Co je však neskutečné a prchavé, o tom prohlašujete, že to poznáváte. Vpravdě však poznáváte to, co je skutečné. Všechny ty prchavé záležitosti – nechte je přijít a odejít – nebudou se vás dotýkat. Sebe neznáte, ale ptáte se, jak je to se světem? Co zažívá džňánin, když spí? Jestliže nejdříve poznáte, co se stalo s vámi, záležitost světa se vyjasní sama od sebe.

Ptáte se, jak je to s džňániny. Za jakýchkoli okolností a v každém stavu jsou stále stejní, protože znají skutečnost, pravdu. Během dne, když jí, chodí a po celý zbytek dne jsou džňáninové činní jen pro druhé. Sami pro sebe nic nečiní. Už jsem vám mnohokrát vyprávěl, že tak jako existují lidé, jejichž profesí je truchlit za peníze, tak i džňáninové jsou s odpoutaností činní pro druhé, aniž by tím byli ovlivněni.“

Do promluvy se vmísil další stoupenec a zeptal se: „Svámí, říkáte, že skutečný stav musí být poznán a k jeho uvědomění, že je nutná meditace. Co je meditace?“

„Meditace je brahman,“ odpověděl Bhagaván. Pak pokračoval: „Říká se, že abychom zlikvidovali zlo, stvořené myslí, musíme si osvojit určitou ništa (duchovní praxi) a na jejím základě pak meditovat. Když tak činíte, ono zlo se rozplyne. A po jeho rozplynutí se meditace samo od sebe ustálí jakožto brahman. Tapas označuje to samé. Když se ptáte, jak se zbavit všech vásán, řekne se vám: ‚Provádějte tapas.‘ Jaká je však odměna za tapas? Tvrdíte se, že tapas sám je odměnou. Tapas znamená svarúpu (uvědomění Já). To, co je skutečné, je svarúpa, je to átman, svrchované bytí, je to brahman. Je to vše. Samozřejmě že omezen jazykem musíte říci ‚Dělám meditaci‘, ale pochyby nevyvstanou, když poznáte, co je to, co skutečně medituje.“



Stejná myšlenka je vyjádřena v Bhagavánově Upadéša Sáram, verš 30: „Skvostným tapasem je uvědomění toho, co zbyde, když zmizí veškerá stopa po já. Tak pěje Ramana.“

https://www.ramana-maharisi.cz/article/ ... tecny-stav

[Návštěvník]

Bhagaván Šrí Ramana Mahariši
Kdo jsem já?

Když jsme si zdánlivě vědomi odlišností, jak je tomu ve stavu bdění a snění, zakoušíme směs
relativního štěstí a neštěstí. Ale když si neuvědomujeme nic jiného než sebe sama, jak je tomu ve
spánku beze snů, tehdy zažíváme absolutní, naprosté štěstí. Jelikož ve spánku zažíváme absolutní
nedvojnost či nerozlišenost, znamená to – protože ve spánku neznáme nic jiného než 'Já jsem' – že
to, co ve spánku zakoušíme, musí být naše pravé Já. Poněvadž víme, že ve spánku existujeme, naše
pravé Já je jak naše bytí, tak naše vědomí našeho bytí. A vzhledem k tomu, že víme, že jsme ve
spánku šťastni, naše pravé Já je také štěstím – štěstím vědomého bytí a ničeho jiného než našeho
vlastního bytí, 'Já jsem'.

http://www.rudolfskarnitzl.cz/ramana/do ... m_ja_2.pdf

[Návštěvník]

Učení Šrí Ramana Mahárišiho je ojedinělé hodnoty, neboť je samostatným potvrzením pravdy advaity. Ramana Maháriši neformuloval svou teorii až poté, co prostudoval védántu, ale znovuobjevil cestu a její cíl, když sám získal plnou zkušenost při jediném krátkém činu sebezkoumání. Když mu byly později předčítány védántické texty, poznal, že ony hovoří stejnou řečí, kterou znal, a teprve tehdy poznal řeč advaity.

Středem jeho nauky je, že cesta sebezkoumání je přímou cestou k seberealizaci. Pocit „já“ je přirozený a společným všem. Ale jen málokdo přichází k tomu, že zkoumá skutečnou přirozenost svého „já“ Bereme „já“ jako samozřejmost a používáme fráze jako „já jsem přišel“, „já to udělal“, nebo „já byl“. Co je to já? Kdo jsem já? Je zřejmé, že tělo nemůže být „já“, neboť neexistovalo před narozením a nepřežije smrt. Při bdění si tělo uvědomujeme, v hlubokém spánku však odpadá vědomí těla. Z tohoto střídavého uvědomování si těla vyplývá, že nemůžeme být tělem. Horší však je, máme-li zato, že mysl-ego je „já“. Mysl má původ v nevědomosti a je pouze navalena na naše pravé Já. Mysl-ego je tím, co běžně vyráží řečištěm smyslů a vrhá se na vnější objekty a zmocňuje se jich, aby je užívala. Když má však zkoumat přirozenost sebe sama, je nutné mysl přimět, aby se obrátila dovnitř do nitra. Zkoumání je jedinou metodou, která ji k tomu přivádí, a která ukončuje veškerou bídu a umožňuje svrchovaný mír. Ať řekneme cokoli dalšího, toto je jádrem pravdy.

http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/201 ... vicara.htm