Služba

[Návštěvník]

Vítejte, blízcí. Pracuji na sobě formou služby pro vás. Má služba vám je jako způsob práce na sobě samém. Toto dvojí působení znamená, že čím více sloužíte, tím méně se ztotožňujete sami se sebou a svou odděleností. Když správně praktikujete karma jógu, stáváte se volnějšími od svého vlastního ega. Čím více vás služba naplňuje, tím více můžete udělat, tím více chcete dělat a tím více z toho máte radost.

Hinduistický básník Rabindranath Tagore řekl: "Spal jsem a snil, že život je radost. Probudil jsem se a zjistil, že život je služba nebo dharma (povinnost). Jednal jsem a zjistil, že služba je radost."

Tato radost pochází z toho, že samotný akt vás přivádí zpět do harmonie, do jednoty procesů. Jak řekl Gándhí: "Když se zcela odevzdáte Bohu nebo jednotě, ocitnete se ve službě všem, co existují. Stane se to vaší radostí a rekreací." Čím tišší a prázdnější se stanete, tím více nasloucháte vesmíru. Vnímáte jenom lásku, která svým působením a službou rozpouští utrpení. Z této rovnováhy a ticha vychází čin, který ulehčuje utrpení všem bytostem.

Aurobindo řekl: "Stáváte se nástrojem Boha nebo jednoty." A pak je tu konečná fáze, kterou vidíte u velkých světců a osvícených bytostí. Ztratili vědomí sebe sama a prostě jsou. Jsou samotnou službou, která uzdravuje. Už nejsou léčitelé, ale léčením samotným."

[Návštěvník]

Služba jako osvobozující energie

Služba, která pramení z hluboké lásky a porozumění, není povinností ani obětí. Je to přirozený projev duše, která si vzpomněla, odkud přichází. Je to radostné dýchání Bytí, které se skrze člověka rozpíná do světa – tiše, přirozeně, bez potřeby uznání.

Rabindranath Tagore krásně vystihl cestu, kterou mnozí z nás procházejí:

„Spal jsem a snil, že život je radost. Probudil jsem se a zjistil, že život je služba. Jednal jsem – a zjistil, že služba je radost.“

Tato radost není jen úsměvem na tváři – je to hluboký mír v srdci, který vyvěrá tehdy, když jednáme bez očekávání, bez lpění na výsledku, bez osobního „já, které pomáhá“. Služba se pak stává tichým zpěvem lásky, která proudí skrze nás a dotýká se všeho živého.

Služba a ego: jemné úskalí

Je však důležité rozpoznat, odkud naše služba vychází. Ego má rafinované způsoby, jak se vetřít i do těch nejvznešenějších činů.

Někdy sloužíme proto, abychom byli milováni. Abychom byli považováni za dobré, duchovní, obětavé. Abychom se vyhnuli vlastní bolesti tím, že ji zahladíme péčí o druhé.

Taková služba, i když může na povrchu vypadat krásně, v sobě často skrývá napětí, vnitřní vyčerpání, nebo skrytou hořkost:
„Tolikrát jsem pomohl… a kdo pomůže mně?“
„Proč si toho nikdo neváží?“
„Proč ostatní nevidí, jak moc se snažím?“

To není skutečná služba – to je výměnný obchod.

Služba z ega nás nakonec vyčerpá, protože vychází z nedostatku. Z touhy být někým, místo toho, abychom dovolili lásce být skrze nás.

Když služba proudí z ticha

Skutečná služba přichází tehdy, když zmizí osobní motiv. Když si uvědomíme, že nejsme konatelé, ale že život jedná skrze nás. Jak řekl Šrí Aurobindo:

„Stáváte se nástrojem Boha nebo jednoty.“

V takové službě už není „já“ a „ten druhý“. Je jen pohyb soucitu, který se děje. Je to totéž, jako když slunce svítí – protože svítit je jeho přirozeností.

Když služba proudí z ticha, nelpí na výsledku. Pomáhá, kde je třeba – a když není třeba, mlčí. Je trpělivá, neútočí, nesoudí.
Jen je.

Jak poznat, že služba je čistá
Je lehká. I když může být fyzicky náročná, v srdci je radost.

Nevede k vyhoření – protože nepramení z nutnosti, ale z přirozeného přetékání.

Není závislá na vděku. Nepotřebuje být viděna ani chválena.

Je prostá. Není teatrální, neupoutává pozornost na sebe.

Neříká: „Já jsem pomohl.“ Říká: „Jsem vděčný, že jsem mohl být u toho.“

Služba jako brána k osvobození

V některých duchovních tradicích je služba považována za přímou cestu k Bohu. Ne proto, že „dobré skutky“ nás spasí, ale protože opravdová služba rozpouští ego.

S každým činem, který není veden touhou po odměně, se naše připoutanost k osobnosti ztenčuje. Přestáváme být „někým“ a stáváme se tím, co ve skutečnosti jsme – průhledným oknem, kterým proudí Láska.

A nakonec poznáváme, že ten, komu sloužíme… jsme my sami.

Když tedy jednáš ve službě, ptej se jemně:

Je to čin lásky, nebo potřeby být viděn?

Dávám z přebytku, nebo z nedostatku?

Je v mém jednání klid – nebo tlak?


Ať je služba, kterou přinášíš, darem – ne pouze pro druhé, ale i pro Tebe samotného.
Ať je tvá služba tichým světlem, které ukazuje cestu zpět Domů.


S vděčností a úctou ke každému činu,
který se rodí z Ticha,
který přináší úlevu,
a který nikoho neváže –
jen osvobozuje.