Boží království

[.Petra]

Já zase nemám důvod pochybovat o tom, co pochází z přímých nahrávek Nisargadatty, které nahrávala Vanaja Narayanaswami.

A kde sis mohla přečíst, co na nich je? Kdo je překládal do angličtiny a pak do češtiny? Nebo jsi je četla v angličtině?

[Jana]

Já zase nemám důvod pochybovat o tom, co pochází z přímých nahrávek Nisargadatty, které nahrávala Vanaja Narayanaswami.

A kde sis mohla přečíst, co na nich je? Kdo je překládal do angličtiny a pak do češtiny? Nebo jsi je četla v angličtině?

To, o čem nepochybuji, se vztahuje k tomuhle:

6.Nenechte to promarnit

Během posledních dnů, kdy byl Nisargadatta Maharaj velmi nemocný, nepřestal mluvit o vědomí. Chtěl sdělit pravdu všem, i když trpěl rakovinou hrdla. Říkával – „Publikujte promluvy; jinak všechny mé řeči přijdou vniveč. Dejte hledajícím vědět pravdu o svém vlastním vědomí.“ Naléhal na Jean Dunnovou aby publikovala učení. Chtěl, aby z nich měli prospěch všichni hledači pravdy.

Kompletní deníky Jean Dunn z let 1977 až 1981, ve kterých detailně popisuje svůj čas se Sri Nisargadattou Maharajem. Zahrnuje dialogy, které Jean Dunn a ostatní měli s Maharajem a které dosud nebyly nikdy publikovány:

https://o-meditation.com/wp-content/upl ... haraj-.pdf

Na Poradně z toho zatím nic není, takže dávám k Nisargadattovi odkaz a je možné to tam překládat, pokud by někdo o to měl zájem a chtěl by to pro Nisargadattu a zájemce o jeho promluvy udělat.

[.Petra]

Já zase nemám důvod pochybovat o tom, co pochází z přímých nahrávek Nisargadatty, které nahrávala Vanaja Narayanaswami.

To, co bylo jen zapisováno při rozhovorech přímo jako překlad od různě schopných překladatelů mohlo mít různou kvalitu.

Ovšem Rameš byl považován za nejschopnějšího překladatele, takže jeho zápisy jsou skvělé.

Pro mne jsou zcela postačující rozhovory z I Am That, které překládal Maurice Frydman z kazet, které si směl u Nisargadatty nahrávat. Byl zřejmě ten nejlepší překladatel. V roce 1978 vyšel článek Jean Dunnové, v kterém byly ukázky z knihy I Am That, vydáné v roce 1973. Rameš Balsekar si je přečetl a tolik na něho zapůsobily, že si pořídil celou knihu a po přečtení Nisargadattu osobně vyhledal. A navštěvoval ho až do jeho smrti. Maurice Frydman bohužel zemřel v roce 1976. Po jeho smrti to bylo s překladateli problematické, než ho nahradil Balsekar.

[.Petra]

Já zase nemám důvod pochybovat o tom, co pochází z přímých nahrávek Nisargadatty, které nahrávala Vanaja Narayanaswami.

A kde sis mohla přečíst, co na nich je? Kdo je překládal do angličtiny a pak do češtiny? Nebo jsi je četla v angličtině?

To, o čem nepochybuji, se vztahuje k tomuhle:

6.Nenechte to promarnit

Během posledních dnů, kdy byl Nisargadatta Maharaj velmi nemocný, nepřestal mluvit o vědomí. Chtěl sdělit pravdu všem, i když trpěl rakovinou hrdla. Říkával – „Publikujte promluvy; jinak všechny mé řeči přijdou vniveč. Dejte hledajícím vědět pravdu o svém vlastním vědomí.“ Naléhal na Jean Dunnovou aby publikovala učení. Chtěl, aby z nich měli prospěch všichni hledači pravdy.

Já zas tomu nevěřím. Kniha I Am That už byla vydaná, takže nic vniveč přijít nemohlo. Myslím si, že spíš po smrti Nisargadatty vznikl boj mezi návštěvníky včetně rodiny, kdo smí dál Nisargadattovy rozhovory atd. publikovat. Tak se každý odvolával: Ale mně osobně řek Nisargadatta tohle ...a mně zas tohle. Jsem přesvědčená, že I Am That zůstane navždy tím nejdůležitějším z pozůstalosti po Nisargadattovi.

[zelenooká]

... nebo jestli byl Nisargadatta už v tak špatném stavu, že jednou řekl to a potom zase pravý opak.

To je ten nejlepší stav, kdy jeden může říct to i tamto. Jen běžné osobě se to může zdát být nekonzistentním.

Příteli, když chceš používat mou přezdívku, vycházej z vnitřního ticha a ne ze zmatku mnoha hlasů ve své hlavě - jsou kolem tebe lidé, kteří to poznají i bez nápovědy...

Hezké, takové jednoznačné.
Jak marno, ukazovat, že zmatek není zmatkem, když to zrodí jen zmatek, či představu zmatku v hlavě (havné né ve vlastní!!!)
Co je čí? Ječí něčí?
Omlouvám se.
Jasně zelená je zelená a modrá je modrá. Už si to budu pamatovat a omlouvám se za narušení - rozrušení.
Jak snadé ........... je žít ..... (to je písnička a už mizím i mnohost hlaů v méhlavě)
Stojí to za to občas sem kouknout.

[Jana]

To, o čem nepochybuji, se vztahuje k tomuhle:

6.Nenechte to promarnit

Během posledních dnů, kdy byl Nisargadatta Maharaj velmi nemocný, nepřestal mluvit o vědomí. Chtěl sdělit pravdu všem, i když trpěl rakovinou hrdla. Říkával – „Publikujte promluvy; jinak všechny mé řeči přijdou vniveč. Dejte hledajícím vědět pravdu o svém vlastním vědomí.“ Naléhal na Jean Dunnovou aby publikovala učení. Chtěl, aby z nich měli prospěch všichni hledači pravdy.

Já zas tomu nevěřím. Kniha I Am That už byla vydaná, takže nic vniveč přijít nemohlo. Myslím si, že spíš po smrti Nisargadatty vznikl boj mezi návštěvníky včetně rodiny, kdo smí dál Nisargadattovy rozhovory atd. publikovat. Tak se každý odvolával: Ale mně osobně řek Nisargadatta tohle ...a mně zas tohle. Jsem přesvědčená, že I Am That zůstane navždy tím nejdůležitějším z pozůstalosti po Nisargadattovi.

Takže kniha I Am That byla vydaná, tím pádem veškeré další Nisargadattovy promluvy a jejich zaznamenávání byly zbytečné?

Harriet: Požádala Maharádže, jestli by mohla dělat tuto práci? Jak se k této práci dostala?

David Godman: Co si pamatuji, bylo to naopak. Požádal ji, aby začala pracovat. To vyvolalo mezi některými maráthskými oddanými trochu nelibosti, z nichž někteří si mysleli, že mají právo na Maharadžova slova. Existovala organizace, Kendra, která byla založena jeho jménem, ​​aby podporovala jeho a jeho učení, a někteří členové vypadali trochu naštvaně, že byli z tohoto rozhodnutí vynecháni. Jeden z nich přišel na ranní sezení a ve skutečnosti Maharádžovi řekl, že jen on (tj. návštěvník) má právo zveřejnit Mahárádžova slova, protože on je osobou v Kendře, která je za takové věci zodpovědná. Myslel jsem si, že je to absurdní postoj: pokud založíte organizaci, která bude propagovat učení vašeho Gurua, a váš Guru pak pověří někoho, kdo vydá knihu jeho učení, organizace by se měla snažit pomoci a nebránit publikaci. . Maharádž viděl věci stejným způsobem.

Svým obvyklým neomaleným způsobem řekl: ‚Já rozhoduji, kdo zveřejní moje učení, ne vy. S tebou to nemá nic společného. Touto prací jsem pověřil tuto ženu a vy nemáte pravomoc vetovat toto rozhodnutí.“

Muž odešel a už jsem ho nikdy neviděl.
https://www.davidgodman.org/remembering ... maharaj/6/

[Návštěvník]

Takže kniha I Am That byla vydaná, tím pádem veškeré další Nisargadattovy promluvy a jejich zaznamenávání byly zbytečné?

Nebyly až tak důležité. Jak už Maurice Frydman poznamenal, byla to povětšinou opakování. A nakonec sám Nisargadatta řekl, že slova nejsou rozhodující, ale ta síla za nimi. A na to opravdu stačí I Am That.

David Godman: Co si pamatuji, bylo to naopak. Požádal ji, aby začala pracovat. To vyvolalo mezi některými maráthskými oddanými trochu nelibosti, z nichž někteří si mysleli, že mají právo na Maharadžova slova.

Přesně to jsem předpokládala, že začly takové dohady, a samozřejmě Indové stály při Indech a cizinci zase při sobě.

[Jana]

Takže kniha I Am That byla vydaná, tím pádem veškeré další Nisargadattovy promluvy a jejich zaznamenávání byly zbytečné?

Nebyly až tak důležité. Jak už Maurice Frydman poznamenal, byla to povětšinou opakování. A nakonec sám Nisargadatta řekl, že slova nejsou rozhodující, ale ta síla za nimi. A na to opravdu stačí I Am That.

Může to tak být, že jakmile se začne vyjasňovat, o čem Nisargadatta mluví, že už nepotřebuješ víc slov, protože mluví ve skutečnosti pořád o tom samém. Jen používá různé způsoby přiblížení.

To, co může oslovit jednoho, nemusí oslovit druhého. Těm, co touží poznávat Pravdu, by mělo být nabídnuto co možná nejvíce možností, jak ji poznat, proto Nisargadatta naléhal, aby si "cizinci" udělali záznamy jeho promluv i po napsání knihy I Am That.

[.Petra]

proto Nisargadatta naléhal, aby si "cizinci" udělali záznamy jeho promluv i po napsání knihy I Am That.

Cizinci mu vůbec nerozuměli, byli závislí jen na tom, co jim řekli překladatelé. Překladetelé to věděli, a proto si klidně mohli vymýšlet. Silně pochybuji, že jsi celé I Am That vůbec přečetla. Tam by sis mohla přečíst, jak Nisargadatta slova a jejich význam viděl. A právě na základě toho mám jiný pohled než ty.

[.Petra]

proto Nisargadatta naléhal, aby si "cizinci" udělali záznamy jeho promluv i po napsání knihy I Am That.

Cizinci mu vůbec nerozuměli, byli závislí jen na tom, co jim řekli překladatelé. Překladetelé to věděli, a proto si klidně mohli vymýšlet. Silně pochybuji, že jsi celé I Am That vůbec přečetla. Tam by sis mohla přečíst, jak Nisargadatta slova a jejich význam viděl. A právě na základě toho mám jiný pohled než ty.

P.S. Je obrovský rozdíl mezi sběratelem textů a tím, kdo je opravdu čte, aby pochopil, co Nisargadatta popisoval. Rozhodující je stejně jen ta síla za nimi. Balsekar pořád nechápal, o čem Nisargadatta mluví, až se mu najednou v jeho přítomnosti rozsvítilo - a ne že by mu to Nisargadatta blíže vysvětlil. To je přávě ten satsang, o kterém mluvil Nisargadatta. A o kterém Nisargadatta řekl, že každý může zažít satsang se svou podstatou. Sbírání textů je proti tomu zcela bezvýznamné.

[Jana]

P.S. Je obrovský rozdíl mezi sběratelem textů a tím, kdo je opravdu čte, aby pochopil, co Nisargadatta popisoval. Rozhodující je stejně jen ta síla za nimi. Balsekar pořád nechápal, o čem Nisargadatta mluví, až se mu najednou v jeho přítomnosti rozsvítilo - a ne že by mu to Nisargadatta blíže vysvětlil. To je přávě ten satsang, o kterém mluvil Nisargadatta. A o kterém Nisargadatta řekl, že každý může zažít satsang se svou podstatou. Sbírání textů je proti tomu zcela bezvýznamné.

Je také rozdíl, jestli hledáme osvobození sami pro sebe, nebo nabízíme všem to, co jsme poznali jako osvobozující.

Nisargadatta se i po tom, co už slova Probuzených sám ke svému probuzení nepotřeboval, rád o jejich slova dělil.

[.Petra]

Je také rozdíl, jestli hledáme osvobození sami pro sebe,

Nisargadatta hledal sám sebe - pro sebe, že se potom stal učitelem, byl jeho osud. Podle něho existují realizovaní, o kterých nikdo neví = není jejich osudem být učitelem, a přesto významně působí na celý svět.

[Jana]

Je také rozdíl, jestli hledáme osvobození sami pro sebe,

Nisargadatta hledal sám sebe - pro sebe, že se potom stal učitelem, byl jeho osud. Podle něho existují realizovaní, o kterých nikdo neví = není jejich osudem být učitelem, a přesto významně působí na celý svět.

Ano, všechno má své místo.

[Návštěvník]

„Člověk pak přijímá skok do prázdna. Většina lidí na to připravena není, i když pak by se jim žilo úplně úžasně. Život se totiž stává obrovským dobrodružstvím a zároveň je o každého postaráno vyšší vůlí. Lidé se však zatím rádi drží toho, co mají jisté, a vše chtějí zadržet a udržet, a proto trpí, protože některým změnám stejně nezabrání. Kdyby vše, co přichází, přijímali, pocítili by obrovskou vnitřní svobodu, radost a vděčnost. Když se člověk nechá vést, raduje se dvacet čtyři hodin denně, ale chce to zkusit. O ničem nemá předem žádnou představu, a tak ani nemůže být zklamný. A ještě něco: vše se mu pak ukazuje takové, jako to doopravdy je. Proto přesně ví, kdy má na co kývnout, a co má odmítnout. Je to, jako by mu někdo zametal cestičku.“