Veil píše:
Začíná to být trochu matoucí. Takže mi sem píše v relativní realitě člověk jménem Jana a ve skutečnosti mi píše Absolutno, kterým ve skutečnosti jsi a pak platí:
Nepíše mi člověk Jana, ale píše mi samotné tohle jsoucí jsem, které je nekonečné, věčné, časem a prostorem neomezené absolutní Jsoucno, zvané Absolutno.
Je to tak správně?
Při ztotožnění se smrtelným tělem a osobním já je náš pohled na realitu omezen našimi fyzickými smysly a osobními zkušenostmi. Toto vnímání reality je často plné oddělenosti, protože vidíme sebe jako jednotlivce oddělené od ostatních lidí a světa kolem nás. Toto může vést k různým negativním emocím, negativnímu prožívání reality, pocitům strachu, nejistoty. Vede to k "vědění", co je špatně, co by nemělo být, co by mělo být jinak, než je, k nechtění toho, co je a k touze po tom, co není. V našem světě jsou války, násilí, boj dobra se zlem. Takový svět, jak říkají Probuzení, ve skutečnosti neexistuje, je to jen mája,
iluze, zdánlivost, sen. A jeví se jako skutečnost jenom pro naši nevědomost - myšlenku, že jsme tělem.
Při probouzení z iluze oddělenosti začneme poznávat, že naše osobní já neexistuje, že nejsme tělem a tím pádem nejsme ani konatelé našich činů. Náš pohled na realitu se začne měnit. Začínáme vidět, že všechno se jen děje a že jsme součástí tohoto nekonečného procesu. Toto může být velmi osvobozující a může vést k pocitům míru a radosti, štěstí. Přichází s tím poznání, že se děje se všechno tak, jak je potřeba.
Při úplném probuzení se objeví poznání, že jsme nejen součástí reality, ale že jsme celou existencí, celým nekonečným věčným Jsoucnem. Toto je stav, kdy se vyjasní, že jsme nekonečným absolutnem a že ve skutečnosti se vůbec nic neděje. Toto je stav hlubokého míru a klidu, kdy jsme plně přítomni v každém okamžiku. Náš
svět je naprosto dokonalý. Tohle je
skutečný svět, který existuje. Tomu se říká Brahman.
A tohle je i vysvětlení věty:
"Svět je iluze, jen Brahman je skutečný. Svět je Brahman."