Pedriito píše:Ty furt předpokládáš mysl za nějakého nepřítele, neb mnozí učitelé, prostě aby svým žákům vysvětlili princip, tak musej něco podat jako to, co tu disharmonii způsobuje. Páč ti žáci ji cítí a rádi by toho byli prostí. Proto chodí a naslouchají svým učitelům. Ten dá (dočasně) mysli tenhle negativní význam. Protože v ty chvíle tam ta negace prostě je, pochybnosti, výčitky, pocity viny, předsudky, obavy, chtíče.... Jinak by ten poutník za duchovním učitelem nepřišel, kdyby to necítil, jako vnitřní boj, který neví jak utišit. Ta čitá (pozornost) se musí z těch mentálních negativit vymanit - osvobodit. Musí to však proběhnout ve vnitřní "rovině"... Jinak už bude mysl navždy iluzorní nepřítel... A to je vlastně ten "poslední soud" a úzká branka. Ponechal jsem si nepřítele? Neprojdu!
:-)
Všimni si, že když medituješ s láskou, tak absolutně všechno, co existuje, je dokonalé, nic skutečného negativního neexistuje. Tvůj život plyne mezi stejnými břehy, jako život Nisargadattův. Moudrost probuzená meditací říká: "Nejsem nic", láska říká: "Jsem vším", a Tvůj život plyne mezi tím. Pak je Tvůj svět stejný, jako
svět Nisargadatty. Hlupák by ho obviňoval z bezcitnosti, že nemyslí na to utrpení ve válkách a katastrofách a netrpí s trpícími. Moudrý ho miluje a tím se s ním sjednocuje a poznává totéž.
Jinak, Probuzení nikdy nemluví o mysli jako o něčem negativním, i když je mysl to jediné, co je původcem prožívání negativity v životě. Probuzení jen upozorňují, co je nevědomost, to neznamená, že o nás mluví jako o hlupácích. To, že spíme, nejsme probuzení a tím pádem nepoznáváme skutečnost, nás nedegraduje na něco méněcenného. Upozorňují na to, co je iluze, to neznamená, že mluví o tom, co musí být nutně ošklivé.
Když se vaše mysl utiší, vše ostatní se bude dít správně. Tak jako vycházející slunce dělá svět činný, stejně tak sebeuvědomění způsobuje změny v mysli.