Tara píše:Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.
Mudrc píše:Tara píše:Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.
Ovšem. Za spoutání svobodné vůle přijde karmický trest.
Světelné bytosti by nikdy nechtěly někoho láskou poutat. Naopak milují bytosti svobodné.
Tara píše:
Hm...., ale když vidíš, že někdo tobě hodně blízký není blízko vnímání, ne tak splynutí se Svobodou, tak ctít a ponechat svobodu jeho bytosti, asi...., hm... ale to hodně těžké....
Tara píše:Hm...., ale když vidíš, že někdo tobě hodně blízký není blízko vnímání, ne tak splynutí se Svobodou, ,tak ctít a ponechat svobodu jeho bytosti, asi...., hm... ale to hodně těžké....
adiuv píše:Tara píše:
Hm...., ale když vidíš, že někdo tobě hodně blízký není blízko vnímání, ne tak splynutí se Svobodou, tak ctít a ponechat svobodu jeho bytosti, asi...., hm... ale to hodně těžké....
Pomůže uvědomit si, že jakákoliv snaha ho i v nejlepším úmyslu přimět k pokroku v něm vyvolá jen silnější ukotvení v jeho dosavadním pohledu na tu záležitost... Pochopitelně: dokud člověk sám nehledá hlubší pohled na nějakou záležitost, převládá v něm sebeobrana jeho dosavadního názoru.
salmo1cz. píše:Růže přec nemá svobodnou vůli žádnou, proto jsi za vnucení svojí vůle, to kde a jak bude růst zodpovědná.
Člověk ale svobodnou vůli má, alespoň z nějaké části a tak je to jeho rozhodnutí jakou cestou se vydá.
Jeho svobodná vůle tebe vyvazuje.
Tara píše:Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži.
Zdroj: Malý princ, Kapitola XXI Kontext:
„Sbohem...,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ „Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“ „A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ opakoval malý princ aby si to zapamatoval. „Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“ „Jsem zodpovědný za svou růži...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
Zdroj: https://citaty.net/citaty/1563-antoine- ... -sobe-pri/
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Prosím o vaše názory na tento konkrétní citát z knihy Malý princ od Exupéryho.
Nějak už na můj vkus dlouho :-) se s ním vnitřně nedokážu ztotožnit..... a to ztotožnění u mě musí být prostě vnitřní ztotožnění = přesvědčení......
Co si o tomto citátu myslíte vy.
Jak ho vnímáte? Ztotožňujete se s tím? Jak si ho vysvětlujete?
Uvedu příklad - mám tři děti , samozřejmě krom manžela a nejbližších přátel, a mám k nim vytvořen velice blízký vztah..... trápí mě jejich trápení, neúspěch, dělá mi radost jejich úspěch, radost atd....., více a převelice více, než u jiných, které neznám....., s kterými nejsem ve styku..... ale proč bych měla být já zodpovědná za jejich cestu, za ně? O čemž hovoří ten citát?
S tím se prostě pořád v sobě peru a nedokážu to vnitřně pochopit a přijmout.
Díky.
PS: Miroslav mě zná asi nejlépe, ví, že každá odpověď musí být moje a proto mi moc nepomáhá. Díky za to. Jako s tím koněm.
A je to tak.
Ale právě u něho si myslím, ale je to jenom moje domněnka, že v tom máme něco společného....
Budu ráda za každé vaše zamyšlení.
Nebudu rychle reagovat, musím si to nechat projít sebou...
Díky moc.
Tara píše:Tady máš Pedrito moc podmínek.
Hodně podmínek.
A v tom, to, podle mě, taky nebude.
Pedriito píše:Tara píše:Tady máš Pedrito moc podmínek.
Hodně podmínek.
A v tom, to, podle mě, taky nebude.
Já to tak mám, nebudu bezpodmíněně vrnět někomu, kdo to podmiňuje, to je má "podmínka"..
Ty asi věříš i někomu, kdo tě podmiňuje.. to ale Exuperyho růže nedělá.
Tara píše:Pedriito píše:Tara píše:Tady máš Pedrito moc podmínek.
Hodně podmínek.
A v tom, to, podle mě, taky nebude.
Já to tak mám, nebudu bezpodmíněně vrnět někomu, kdo to podmiňuje, to je má "podmínka"..
Ty asi věříš i někomu, kdo tě podmiňuje.. to ale Exuperyho růže nedělá.
Právě že ta rúže nepodmiňuje...., asi si neporozumíme ... :-)
Uvedu příklad - mám tři děti , samozřejmě krom manžela a nejbližších přátel, a mám k nim vytvořen velice blízký vztah..... trápí mě jejich trápení, neúspěch, dělá mi radost jejich úspěch, radost atd....., více a převelice více, než u jiných, které neznám....., s kterými nejsem ve styku..... ale proč bych měla být já zodpovědná za jejich cestu, za ně? O čemž hovoří ten citát?
Jana píše:Zodpovědnost bych asi viděla v té bdělosti uvědomění, že jejich existence je štěstím (což ve skutečnosti je), protože to je pro ně zdrojem síly, lásky, jistoty.
Mudrc píše:Jana píše:Zodpovědnost bych asi viděla v té bdělosti uvědomění, že jejich existence je štěstím (což ve skutečnosti je), protože to je pro ně zdrojem síly, lásky, jistoty.
Co je k jídlu, nesmí se litovat, pravili naši předkové při obstarávání masa.
Nebude-li ulovena srnka, lví mláďata umřou hlady, to je prostě fakt.
Je to ona predátorská bdělost, o které mluvíš? To by totiž vysvětlovalo tvoji nulovou empatii.
Jana píše:Mudrc píše:Jana píše:Zodpovědnost bych asi viděla v té bdělosti uvědomění, že jejich existence je štěstím (což ve skutečnosti je), protože to je pro ně zdrojem síly, lásky, jistoty.
Co je k jídlu, nesmí se litovat, pravili naši předkové při obstarávání masa.
Nebude-li ulovena srnka, lví mláďata umřou hlady, to je prostě fakt.
Je to ona predátorská bdělost, o které mluvíš? To by totiž vysvětlovalo tvoji nulovou empatii.
Jestliže věříme, že jsme tělem, dělají nám starosti věci tělesné, náš pohled je zaujat smrtelností těla a tím pádem, nám může uniknout, že děti už jen tím, že jsou, jsou ve skutečnosti pro milující mámu štěstím.
Právě že ta rúže nepodmiňuje...., asi si neporozumíme ... :-)
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 85 návštevníků