Smrt a umírání

[Návštěvník]

Smrt těla není důležitá pro existenci vědomí, které žije dále nezměněné samo o sobě. V tomto osudovém okamžiku procházíme změnou stavu vědomí, protože se jedná o odchod z těla a ze světa. Ve chvíli, kdy člověk umírá, přebírá Nadjá celý proces. Pokud však člověk lpí na své menší přirozenosti a je v ní zakořeněn, pak je převzat jen částečně. Někteří umírají v dobrotivém míru, někteří v panice či strachu a jiní se zoufale brání. Mnozí mohou prožívat bolestnou zkušenost, když jsou oddělováni od toho, co chtěli dosáhnout a od mnohého, čeho si vážili, milovali a co považovali za podstatné. Měli bychom být vlastně vděčni za to, že nejsme navždy připoutáni ke svému tělu, neboť po určité době by se to stalo zdrojem úzkosti a beznaděje.

~ Zápisky Paula Bruntona - The Notebooks of Paul Brunton

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Tazatel: Proč přichází Velká Smrt současně s „malou smrtí“ těla?
Maharádž: Nesmysl! Můžete zemřít stokrát, aniž byste se zbavil svého mentálního zmatku. A naopak, můžete si ponechat tělo a zemřít jenom v mysli. Smrt mysli je zrozením moudrosti.
https://www.advaita.cz/26573n-73.-smrt- ... ja-jsem-to

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Pokud víte, že zítra zemřete, najednou uvidíte, že nebudete mít žádný hněv, žádné výčitky svědomí, nebudete vůči nikomu žárlivý, závistivý, stanete se velmi milujícími a milými.
Kdo vám dává záruku, že zítra nezemřete? Dal vám někdo garanční kartu, že zítra nezemřete? Není žádná záruka.

Inteligentní bytost bude žít s tímto vědomím, že žije právě právě dnes. S tímto vědomím budete žít život naplno.

[Návštěvník]

O SMRTI A UMÍRÁNÍ

ODDANÝ : Chtěl bych, abyste mluvil o smrti a umírání. Co mi můžete říct o smrti a umírání?

PAPAJI : Jak budeš vědět, jestli mluvím o smrti, jak to budeš vědět ty a jak to budu vědět já? Nikdo nepopsal, co je smrt. Nikdo to nepopsal.

Pokud si v době smrti svléknete šaty, tento oděv, pokud si svléknete šaty, kdo zemře? Jsou to šaty nebo ty? Šaty jsou odstraněny, stále zůstáváte, vidíte. Jaký je tedy rozdíl mezi sundáním oděvu a odstraněním těla, když je všechno opotřebované? Jaký to pro vás znamená rozdíl? Nikdo nebyl schopen říci: ‚Jsem mrtvý‘. Jen jiní říkají: ‚Je mrtvý‘. Nikdo neříká: ‚Jsem mrtvý‘. Nikdy nemůžu zemřít. Oblečení lze vyhodit. Těla mohou být vyhozena. Mnohokrát jste ve snu viděli, že vás napadl tygr nebo kousl had a viděli jste svou vlastní smrt, že? Viděl jsi svou vlastní smrt. Když se probudíte, víte, že jste nikdy nebyli mrtví. Byl to jen sen.

[Po pauze, Papaji dodává]

Po smrti není žádné jiné nebe. Nebe samo je tu již nyní.

DEVOTEE : A peklo je teď také tady .

PAPAJI : Tady ano. Teď jsi v nebi. Ale to je jen představa. Jsi v nebi nebo ne?

ODDANÝ : Jsem v nebi, ano .

PAPAJI : Je vám vnucena představa, že nejste v nebi. Je to představa vnucená vaším vlastním já a to je ta překážka. Musíte se zbavit všech překážek a představ, že nejste svobodní, a musíte to udělat sami. To je vše, co musíte udělat. Přišel jsi sem a potvrdil jsi, že jsi uvedl, že jsi nesvobodný, že? Proto jsi tady.

Opakovaně jste potvrdil: „Nemám svobodu. Trpím. Zemřu.'" Ne? Toto jsou představy, kterými jste se dosud zabývali, a abyste se těchto představ zbavili, musíte se jednoduše zbavit těchto představ, které jste potvrzovali generaci za generací. To je vše, co musíte udělat. Nikde nemusíte volat po svobodě. Svoboda je ve vás, čeká s nataženýma rukama, aby vás objala, ale vy se k ní otočíte zády. Máte své vlastní představy, své vlastní nápady a své vlastní záměry. „Nejsem svobodný. Trpím.' Kdo je nyní svázán a kdo trpí? Zjistěte, kdo jste. Nemůžete být šaty. Nemůžete být vlasy. Nemůžete být nehty. Nemůžete být kůží. Vy nemůžete být kosti. Stejně tak nemůžete být myslí. Nemůžete být ego. Nemůžete být smysly. Odmítněte to, čím nejste, podívejte se, co je před vámi odhaleno. To vy určitě nejste.

Nejste vlasy. Můžete odhodit útržek vlasů, stále tady jste. Pokud je vaše ruka špatná, nechte si ji amputovat, stále tady jste. Opravte další dřevěnou ruku, stále jste to vy. Stejně tak, pokud je oko vyjmuto, stále tady jste. Což je důvod, proč poté, co jste se všeho vzdali, všechno zahodili, stále zůstáváte, vidíte. "Já" stále zůstanu. To neumírá. Takže tvá otázka se týká koho? že nevím. Není to pro toho, kdo zemře, protože ten, na kterého ukazuji, neumírá a nikdy se nenarodí. Takže musíte dorazit domů a poznat se, vědět, kdo jste. Jednoduše se zbavte nesprávných představ, které vás celé ty roky bavily. Jste plně přesvědčeni, že já jsem, já jsem tělo, já jsem mysl, já jsem smysly, já jsem tento projev. To všechno jsou představy a ty zmizí, když spíte.

Spánek je také ignorantský stav. Ani pak nic nevidíš, že? Nevidíte žádnou z těchto věcí, které vidíte v bdělém stavu, ale šťastně spíte a také zažíváte štěstí. Příští ráno říkáš: ‚Spal jsem velmi šťastně. Byl jsem velmi klidný. Nic se mi nesnilo, vidíš. Neříkáš to? Tak kdo byl vzhůru, když jsi spal? Že jsi. To musí být. To je již zdarma. Ani stavy spánku, snění a bdění se toho nedotknou, vidíte, natož smrti. To neumírá. To nikdy nezemře a to jsi. Když to nejsi? I když říkáte: 'Nejsem', i tak víte, že víte, kdo není. Jste si vědomi „já nejsem“. Jste si vědomi i toho, „já nejsem“. „Trpím“, uvědomujete si toto utrpení. 'Jsem šťastný', jste si toto štěstí vědomi. Ty jsi někde jinde, ne?

Nyní odtud můžete položit otázku o smrti a umírání. Sáhněte tam a uvidíte. Vraťte se domů a podívejte se, kdo zemře. Názory zemřou, špatné představy zemřou. Neexistují. To, co existuje nyní, bude existovat vždy. Co neexistuje, nemůže existovat ani nyní. Realita je realita. Realita je vždy skutečná a nereálnost je vždy neskutečná. Co je neskutečné, tady ani teď není. To, co je skutečné, tu musí být i nyní v každé době.

[Později] Buď zticha. Zbavte se všech představ, záměrů a představ. To je vše, co musíte udělat.

DEVOTEE : Zní to jako docela odnaučení. Přijde mi to jako odnaučení.

PAPAJI : Odnaučení, ano. Odnaučit se. To je to! Protože učení jsou jen představy. Zbavte se všeho učení, všech znalostí, které máte uložené v tašce, všeho, co jste viděli, slyšeli, očuchali, ochutnali, jen na chvíli. To vše patří minulosti. Nechte stranou, co jste slyšeli. Co se nenaučí, to se samo odhalí.

https://avadhuta-com.translate.goog/of- ... _tr_pto=sc

[Návštěvník]

Odchod dcery - Jak se vyrovnat se ztrátou blízké osoby

[Návštěvník]

Můžete vidět, že zde v Indii, se lidé rozhodnou zemřít v určitou dobu, sednou si s velmi blaženým úsměvem na tváři a zemřou, protože si uvědomili povahu života.

Pokud znáte povahu toho, co je, pak tam není žádná smrt. Pokud zde žijete a myslíte si, že jste toto tělo, pokud jste hluboce ztotožněni s tělem, pak smrt vypadá jako slepá ulička. Pokud máte vlastní zkušenost, ne jen v myšlenkách, ale ve své zkušenosti vidíte, že je něco za hranicemi těla, pak dimenze za tělem není děsivá, ale je v mnoha ohledech vítaná.

[Návštěvník]

[Tara]

Očekávaná smrt

Když někdo zemře, první věc, kterou musíte udělat, je - NIC.

Nevolejte sestru. Netelefonujte. Zhluboka se nadechněte a buďte přítomni ve velikosti okamžiku.

Je čest být u postele někoho, koho milujete, když umírá. Ve chvíli, kdy se naposledy nadechl, je v prostoru neuvěřitelná posvátnost. Závoj mezi světy se otevírá.
Jsme tak nepřipravení a netrénovaní v tom, jak se vypořádat se smrtí, že někdy dostaneme záchvat paniky. "Je mrtvý!"
Věděli jsme, že zemře, takže jeho smrt není překvapením. Není problémem, který by se měl řešit. Je to velmi smutné, ale není to důvod k panice.
Jeho smrt je důvodem, proč se zhluboka nadechnout, zastavit se a být skutečně přítomen tomu, co se děje. Pokud jste doma, třeba postavte konvici s vodou a uvařte čaj.
Posaďte se k lůžku a buďte v klidu přítomni. Jak se cítíte? Co se s ním děje? Jaké další subjekty ho doprovází a podporují na jeho cestě? Nalaďte se na všechnu krásu a kouzla.
Odvedení pozornosti dává vaší duši šanci se přizpůsobit, protože ať jsme jakkoliv připraveni, smrt je stále šok. Pokud přejdeme rovnou do režimu "konat" a zavoláme sanitku nebo lékaře, nikdy nebudeme mít šanci vstřebat velikost události.
Věnujte pět minut, nebo deset minut, nebo patnáct minut, jen abyste byli s ním. Pokud ten čas teď nevyužijeme, nikdy se nám nevrátí.
Tak udělejte to nejmenší, co můžete udělat. Zavolejte jedné osobě, které potřebujete zavolat. Pohybujte se velmi, velmi pomalu, protože toto je období, kdy je snadné oddělit tělo a duši.
Naše těla se mohou pohybovat dopředu, ale někdy nás naše duše nedohání. Máte-li možnost být potichu a přítomní, využijte ji. Přijímejte a aklimatizujte se, a přizpůsobte se tomu, co se děje. Až skončí chvíle uklidnění, a než začnou všechny ty věci po smrti, raději se připravte.
Později už nebudete mít šanci dýchat. Musíte to udělat hned.
Být přítomný ve chvílích smrti je neuvěřitelný dar pro sebe sama, je to dar pro lidi, se kterými jste, a je to dar pro člověka, který právě zemřel. Je od vás vzdálen jen o vlásek. Právě začíná svou novou cestu po světě bez těla. Pokud udržíte klidný prostor kolem jeho těla a v místnosti, odejde mnohem hezčím způsobem. Je to služba na obou stranách závoje.


Sarah Kerr, průvodce umírajících,
Death Doula and Ritual Healing Practitioner

[miroslav]

Tahle Chrystýnka by mohla vyprávět pohádky malým dětem před spaním. Fantazii má opravdu bujnou.
Podobně jako Soňa Peková - ale ta už vytváří pohádky pro dospělé.

[Tara]

Hele, ty mudrlante. Christina mě nijak neoslovila a ani jsem se ji nesnažila si kdy poslechnout, narozdíl od S. Pekové a už dlouho jsem neposlouchala její nové rozhovory, ale moc si ji jako osobnosti vážím, hlavně z doby covidí, jak se k celé tté záležitosti (a dalo by se říct tehdy, že proti všem!) postavila a měla pravdu a potom ten její přerod díky tomu směrem k dalšímu jejímu nasměřování, její síle, (chtěla jsem napsat odvaze, ale o odvaze u ní to není), její vnitřní síle, motoru, který v ní je, motoru její duše, světelnosti.... si ji velmi vážím, ale už ji nepotřebuji sledovat...., takže brácho v klidu, hlavně každý podle sebe, svého nastavení, přesvědčení.... :-)

Kdyby každý fungoval s takovou "silou", grácií, opravdovostí jako ona, to bychom už byli všichni úplně jinde.

[miroslav]

Hele, ty mudrlante. Christina mě nijak neoslovila a ani jsem se ji nesnažila si kdy poslechnout, narozdíl od S. Pekové a už dlouho jsem neposlouchala její nové rozhovory, ale moc si ji jako osobnosti vážím, hlavně z doby covidí, jak se k celé tté záležitosti (a dalo by se říct tehdy, že proti všem!) postavila a měla pravdu a potom ten její přerod díky tomu směrem k dalšímu jejímu nasměřování, její síle, (chtěla jsem napsat odvaze, ale o odvaze u ní to není), její vnitřní síle, motoru, který v ní je, motoru její duše, světelnosti.... si ji velmi vážím, ale už ji nepotřebuji sledovat...., takže brácho v klidu, hlavně každý podle sebe, svého nastavení, přesvědčení.... :-)

Kdyby každý fungoval s takovou "silou", grácií, opravdovostí jako ona, to bychom už byli všichni úplně jinde.

A tohle jsi viděla? Tyhle její fantasmagorie?

Soňa Peková: To, co přijde, se nikdy v historii vesmíru nestalo

Takhle to dopadne, když se člověk nenechá očkovat.

[Tara.]

Ne.
Už mě to neoslovuje...