S poznáním, že celá tahle projevená existence je stále v harmonii a automaticky vyvážená, zmizí ona sebestředná důležitost měnit to, co je, k obrazu svému.
S prohlédnutím toho přichází i poznání, že forma je prázdná. Ať se děje cokoliv, nic se ve skutečnosti neděje.
A do téhle náruče prázdna se vejde celý Vesmír.