Tara píše:Noo, nejdříve jsem nechtěla na takový buřt guláš reagovat, protože fakt teď na začátku měsíce moc času nemám, zvlášť při ukončení čtvrtletí, ale teď už pár minut mám :-)
Janinko, dovedla by sis představit, nebo jak to vlastně píšeš, že bys prohlédla iluzi (pokud bys přežila), že to, co vypadalo jako provaz, není provaz, ale had?
Sssssssssssssssssssssss, ťup a je to.
Evi, ano.
Vlastně všechno to (ne)učení (ne)kompromisních (ne)učitetů vede k poznání toho, co je, když zmizí ztotožnění s tělem, tedy i to, co zůstává, když tělo zemře.
Obvykle, když to ego mizí a objeví se místo něj spojení s hlubokou Pravdou, tak se dostavuje pocit, že přichází smrt, proto ti, kdo jsou Pravdě už velmi blízko, mohou začít vyšilovat, jako třeba Vostál Petr a nebo ti, co ukřižovali Krista.
Všimni si, že Eduard Tomáš i Mahariši jako zlomový okamžik Poznání zakusili pocit umírání, pocit jaké to je, když tělo zemře.
Stejně tak v bhakti cestě, jakmile začneš milovat to věčné a láska Tě s tím věčným spojí, tak to smrtelné z toho zmizí, což je nádherné.
Jakmile je tady poznání, že jsme Jedním s tím věčným, tak strach o to smrtelné zcela zmizí, protože se rozplyne ta nevědomost: "jsem tělo, jsem individualita, jsem něco, někdo...."
Z pohledu ztotožnění s tělem tahle věc může vypadat dost neprakticky a děsivě, protože: KDO NA TO TĚLO BUDE DÁVAT POZOR, KDYŽ TÍM TĚLEM NEBUDU ?
Ale z pohledu osvobození od ztotožnění je tahle otázka humorná. Proto se Jim Newman, kdykoliv se tohohle tématu dotkne, směje.
Pořád nemůžu přijít na to, jaký fígl u něj způsobuje to, že může sdělovat Pravdu a posluchače nevyděsí. Ono je to možná tím, že jim hned na začátku říká, že jim nic nesděluje.