Jana píše:Honzame, když to poctivě zkoumám, tak všechno, co bylo jiné, než JE, byl jen sen. Byl tady všemohoucí stvořitel Bůh (Láska) + já (ta) + Kristus (bližní) a v extázi se probudilo uvědomění, že tady je jenom ta Boží přítomnost, která je Láskou.
Nedokážu si vybavit, jestli bylo nějaké pohlaví dominantní, spíš bych řekla, že v tom pohlaví nehrálo vůbec žádnou roli. Pohlavní energii nasávalo srdce a měnilo ji v bezpodmínečnou lásku, takže o rozdílnost pohlaví přestalo jít.
Ale přitažlivost těch dvou půlek duší byla tak silná, že jsem byla ochotná klidně nebýt, aby ta druhá půlka duše měla místo mě Boží náruč.
A to spojení těch dvou půlek duší s Bohem bylo takovým orgasmem, že se z toho ta půlka duše, o které jsem si myslela, že jsem já, nevzpamatovala.
To, co jsem si myslela, že je moje duše a duše bližního, zmizelo a je tady jen Boží vědomí bez hranic a omezení.
Díky.
Takže ta ženská půlka (ty) byla ochotná zemřít pro tu mužskou (bližní,Kristus)?
Kdybych to měl podobně popsat u sebe, tak mužská půlka (já) byla ochotná navždy trpět místo té ženské (všechny bytosti světa).
Je tady jen tělo, kde ty bytosti všechny září jako nekonečno zářících bodů tvořících jednu zlatou zář, která to tělo oživuje. Je nádherným životem ve tvaru.