Tara píše:Janičko, nemohu s tebou souhlasit, ach jo.
Skutečnost není Láska. Není jen láska a klid a mír a spočívání v klidu srdce.
Patří k ní i ten pohyblivý aspekt, proto nemůže být skutečnost (nehraju na velká a malá písmena) pevná....
Láska, už ten pojem, výraz, je silně, ale silně zavádějící uchopením toho, kdo ho "vysloví".
Skutečnost určitě není láska ani Láska, uf, unavuje mě, jak se rozlišuje na velká a malá písmena.
Láska je, jak říkal, Míla. první emanací bytí.
Prvním projevem bytí.
Ale není to Skutečnost.
Není to Bytí samotné.
Sama jsi zmínila pojem jednota bytí.
Docela mě to u tebe překvapilo.
Přece jednota bytí je celek všeho, toho, co je.
Dobrého, špatného, sladkého, slaného, horkého, studeného atd.
A k tomu když přidám tu tvoji lásku - to je smyšlený hybrid jen toho sladkého, klidného, mírumílovného, krásného, blaženého atd.
Jak tu kdosi napsal, tvůj pevný bod, kterého se držíš jak hovno košule.
Evi, dalo by se o tom mluvit pořád dokolečka, ale mluvit o tom by mělo šanci, kdyby to vedlo k souznění, nikoliv k nedorozumění, a v tom případě by ani slova nebyla moc potřeba.
Ono je úplně jedno, co si o tom kdo myslí. Nic to na Skutečnosti nemění. Jen je tady ta možnost individualit prožívat skutečnost rozmanitě. A pak dochází k nedorozumění, když ji každý vidí jinak.
Nemám chuť prohlubovat jakékoliv nedorozumění.
Možná se můžeme sejít ve stejném poznání, že tohle - tahleta přítomnost, o které si zrovna teď vůbec nic nemyslíme, nemá chybu, je Boží. Je to tak?
A jestli nemá chybu, tak je i dobrá.
V srdci šmakuje láskou.
Celučičká, jak praví ten, co je Boží.