Na ničem nezáleží, je bezpodmínečná láska.
Aha.
Takže když vidíme, jak někdo bodá nožem malé dítě, tak
na tom nezáleží
to je bezpodmínečná láska ?
Na ničem nezáleží, je bezpodmínečná láska.
Návštěvník píše:Na ničem nezáleží, je bezpodmínečná láska.
Aha.
Takže když vidíme, jak někdo bodá nožem malé dítě, tak
na tom nezáleží
to je bezpodmínečná láska ?
Veil píše:Návštěvník píše:Na ničem nezáleží, je bezpodmínečná láska.
Aha.
Takže když vidíme, jak někdo bodá nožem malé dítě, tak
na tom nezáleží
to je bezpodmínečná láska ?
Bude se pak zdánlivě dít, co se bude dít. Já na to má nulový vliv už teď.
Veil píše:dodo píše:
Nie je subjekt ani objekt, pretože to by vytvorilo logickú teóriu, ktorá je nežiadúca však.
No....čo už.
Není nežádoucí, jen není reálně aplikovatelná, není ověřitelná, nemůže být pravdivá, protože vždycky bude vycházet z naprosto nedefinovatelna a neověřitelna. Pokud není sujekt a objekt, není pozice, ze které by tohle mohlo být popsáno a každá logická teorie potřebuje nějaké body, o které se opřít a ze kterých je možné dále postupovat. Žádné takové ale nejsou.
osmička píše:Návštěvník píše:A nebo absolutní přijetí všeho tak, jak to je.
Přijetí popřením?
Přiješ si pijata, když ti někdo řekne "neexistuješ?"
Veil píše:, tak pochop, že ty jsi ten obal balónu, který prasknutím zmizí.
Návštěvník píše:Inu tak to dopadá, když se nedualita zneužívá v dualitě. Osobní já (ego) se prohlásí za Já - za Všetvořící vesmírné Bytí.
A je to.
Ještě že podle tohoto zneužívání neduality nejednají soudci.
Jana píše:osmička píše:Návštěvník píše:A nebo absolutní přijetí všeho tak, jak to je.
Přijetí popřením?
Přiješ si přijata, když ti někdo řekne "neexistuješ?"
Jestli skutečně neexistuji, tak je mi to jedno, jestli jsem přijatá nebo nepřijatá, jestli existuje láska, která je skutečně vším, tak zase nemůžu být nepřijatá, když nemohu být ničím jiným, než láskou.
osmička píše:Jana píše:
Jestli skutečně neexistuji, tak je mi to jedno, jestli jsem přijatá nebo nepřijatá, jestli existuje láska, která je skutečně vším, tak zase nemůžu být nepřijatá, když nemohu být ničím jiným, než láskou.
Tak toto je právě ukázka platného filisofovani alá advaita. "pokud skutečně neexistují", tak pak já si budu dokazovat, že se mě to skutečně netýká.
Např. Někdo napíše, Jdi do PRyč, a já si zafilosofuju, že neexistuji. Takže se mi nevadí, že jsem neprijatá, ale pokud to nestačí, řeknu, vše je láska, to ze mě posílají do PRyč je taky láska. Jsem přijatá láskou, och jaká slast.
Víš, co Jani, jdi s tím do PRyč. Tato myšlenková gymnastika, co tu neustále předvádíš nemá s duchocnem nic společného.
Že jsou má slova příkrá, nevadí, můžeš si říct, že beexistuješ a pak je jedno, že tě nepřijímám a nebo si řekni, že jsem/jsi láska a že tě tímto přijímám.
A nebo se na to konečně podívej bez těchto pokroucených berliček. Podívej se, kdo se na to dívá, kdo ty berličky používá, kdo se ukrývá do planého filisofování.
dodo píše:Ak logika podľa teba nie je reálne aplikovateľná, overiteľná a pravdivá, tak iste nebudeš mať žiadne námietky proti tomu, keď budem považovať tvoje príspevky vzhľadom na to z čoho vychádzaš, za bezcenné, kedže logiku, overiteľnosť a pravdivosť s najvačšou pravdepodobnosťou postrádajú.
Jana píše:Jenže, když se opomíjí to, že to, čím jsou, není forma , ale obsah, tak se pak mohou ztotožnit s formou, obalem.
Lepší příměr je proto, že ego je kus ledu, který obsahuje všechno a nic. Plave v oceánu všeho a nic. Tady je pak jasnější, že když láska roztaví ledy, je v celém nekonečném oceánu stejná kvalita, jakou jsme vždy byli. A to je naše skutečná existence, Bytí, pravé Já.
osmička píše:osmička píše:Jana píše:
Jestli skutečně neexistuji, tak je mi to jedno, jestli jsem přijatá nebo nepřijatá, jestli existuje láska, která je skutečně vším, tak zase nemůžu být nepřijatá, když nemohu být ničím jiným, než láskou.
Tak toto je právě ukázka platného filisofovani alá advaita. "pokud skutečně neexistují", tak pak já si budu dokazovat, že se mě to skutečně netýká.
Např. Někdo napíše, Jdi do PRyč, a já si zafilosofuju, že neexistuji. Takže se mi nevadí, že jsem neprijatá, ale pokud to nestačí, řeknu, vše je láska, to ze mě posílají do PRyč je taky láska. Jsem přijatá láskou, och jaká slast.
Víš, co Jani, jdi s tím do PRyč. Tato myšlenková gymnastika, co tu neustále předvádíš nemá s duchocnem nic společného.
Že jsou má slova příkrá, nevadí, můžeš si říct, že beexistuješ a pak je jedno, že tě nepřijímám a nebo si řekni, že jsem/jsi láska a že tě tímto přijímám.
A nebo se na to konečně podívej bez těchto pokroucených berliček. Podívej se, kdo se na to dívá, kdo ty berličky používá, kdo se ukrývá do planého filisofování.
Vypadl nick: osmička.
Ale mohla bych to taky podepsat: nikdo - Láska.
Veil píše:Jana píše:Jenže, když se opomíjí to, že to, čím jsou, není forma , ale obsah, tak se pak mohou ztotožnit s formou, obalem.
Vidíš, jak vůbec neslyšíš, co se tu říká? Jak já hned vymýšlí další obrat. Dobře, tak neexistuji, ale nejsem forma, jsem obsah.
Tak znovu: není žádné já. Já není forma ani obsah. Není žádné já. Jaký přemet předvedeš teď?
Lepší příměr je proto, že ego je kus ledu, který obsahuje všechno a nic. Plave v oceánu všeho a nic. Tady je pak jasnější, že když láska roztaví ledy, je v celém nekonečném oceánu stejná kvalita, jakou jsme vždy byli. A to je naše skutečná existence, Bytí, pravé Já.
A už je tu další přemet. Vymyslíme jiný příměr a výsledek bude, že já je skutečná existence. Pořád stejná lež. Pořád stejné uhýbání. Není žádné já.
Veil píše:Pokud není sujekt a objekt, není pozice, ze které by tohle mohlo být popsáno a každá logická teorie potřebuje nějaké body, o které se opřít a ze kterých je možné dále postupovat. Žádné takové ale nejsou.
Jana píše:
Osmičko,
jestli se na druhého nedíváme pohledem bezpodmínečné lásky, tak sotva jsme schopni posoudit, čím ten druhý je, a co nám ve skutečnosti říká.
Pak namísto: "Nerozumím Ti", se říká: "Jdi pryč", ať si nepřipadám jako hlupák.
osmička píše:Jana píše:
Osmičko,
jestli se na druhého nedíváme pohledem bezpodmínečné lásky, tak sotva jsme schopni posoudit, čím ten druhý je, a co nám ve skutečnosti říká.
Pak namísto: "Nerozumím Ti", se říká: "Jdi pryč", ať si nepřipadám jako hlupák.
Jani,
Další myšlenkový prostocvik.
A co to o tobě říká
Jsem láska nebo nejsem nic?
Nebo miluji myšlenkové konstrukty a rochním se v nich?
Kdybych připustila, že existuju, tak bych taky mohla připustí, že tvé neosobní vyjádření by mohlo být výtkou na mě ( opakuji, jen kdybych existovala), že se na tebe nedívám z pohledu bezpodmínečné lásky.
Kdybych připustila, že existuješ ty, napsala bych, že máš asi problém říct "nerozumím".
osmička píše:A co to o tobě říká
Jsem láska nebo nejsem nic?
Nebo miluji myšlenkové konstrukty a rochním se v nich?
Kdybych připustila, že existuju, tak bych taky mohla připustí, že tvé neosobní vyjádření by mohlo být výtkou na mě ( opakuji, jen kdybych existovala), že se na tebe nedívám z pohledu bezpodmínečné lásky.
Kdybych připustila, že existuješ ty, napsala bych, že máš asi problém říct "nerozumím".
Jana píše:Ano, při ztotožnění s formou balónu věříš, že jsi individualita, která je odlišná od zbytku nekonečného oceánu.
To, co tuhle iluzi vytváří, je obal míče, forma, osobní já - které, jak správně říkáš, neexistuje. Jen se to jeví jako něco skutečného.
Ale to, kým jsi, je všechno a nic, naprosto stejně jako všechno a nic v celém tom nekonečném oceánu.
Není to tak, že by v balónu bylo jiné všechno, než v tom oceánu. To všechno je jen jedno, jinak by to byla dvojnost, ne?
Absolutně žádný, protože jsi nepřišel na to, že to všechno a nic je v balónu, stejně jako v oceánu. To, že není žádné skutečné osobní já, je dokonale jasné.
Teď jde ještě o to, zjistit, že onen nekonečný oceán, ve kterém je všechno a nic, existuje, je. Je skutečný.
A porozumět, že to, čemu říká Newman nekonečný oceán, říkají Probuzení například život, Jsoucno, Bytí, Vědomí, pravé Já, Bůh, a všelijak jinak.
Jsou to jenom pomůcky, které pomáhají prohlédnout iluzi oddělenosti.
Iluzi, která říká, že jsi něco jiného, než ten zbytek toho všeho. Nejsi. Jsi to. Ale nikoliv jako forma, ale jako obsah.
To znamená, že na všechny formy, tvary, projevy můžeš zapomenout, to není nic, jak říká Moudrost.
Nic, co není trvalé, nic, co se objeví a zmizí, není skutečné, jak říká Mahariši.
Jsi tím obsahem, nekonečným oceánem Lásky, a díky tomu, že to je vědomé, tady sdílíš to nejlepší, co právě nalézáš. Ať už se to jeví jakkoliv.
Jana píše:osmička píše:A co to o tobě říká
Jsem láska nebo nejsem nic?
Nebo miluji myšlenkové konstrukty a rochním se v nich?
Vadilo by Ti to nějak?
Kdybych připustila, že existuju, tak bych taky mohla připustí, že tvé neosobní vyjádření by mohlo být výtkou na mě ( opakuji, jen kdybych existovala), že se na tebe nedívám z pohledu bezpodmínečné lásky.
Kdybych připustila, že existuješ ty, napsala bych, že máš asi problém říct "nerozumím".
To samozřejmě můžeš. Já zase můžu rozumět tomu, když píšeš: "Víš, co Jani, jdi s tím do PRyč.", že mi radíš, abych žla do PRyč, v čemž Ti nemohu vyhovět, jelikož nemohu tady nebýt.
osmička píše:Návštěvník píše:A nebo absolutní přijetí všeho tak, jak to je.
Přijetí popřením?
Přiješ si přijata, když ti někdo řekne "neexistuješ?"
Návštěvník píše:Jana píše:
Jestli skutečně neexistuji, tak je mi to jedno, jestli jsem přijatá nebo nepřijatá, jestli existuje láska, která je skutečně vším, tak zase nemůžu být nepřijatá, když nemohu být ničím jiným, než láskou.
Tak toto je právě ukázka platného filisofovani alá advaita. "pokud skutečně neexistují", tak pak já si budu dokazovat, že se mě to skutečně netýká.
Např. Někdo napíše, Jdi do PRyč, a já si zafilosofuju, že neexistuji. Takže se mi nevadí, že jsem neprijatá, ale pokud to nestačí, řeknu, vše je láska, to ze mě posílají do PRyč je taky láska. Jsem přijatá láskou, och jaká slast.
jestli existuje láska, která je skutečně vším, tak zase nemůžu být nepřijatá, když nemohu být ničím jiným, než láskou.
Např. Někdo napíše, Jdi do PRyč, a já si zafilosofuju, že neexistuji. Takže se mi nevadí, že jsem neprijatá, ale pokud to nestačí, řeknu, vše je láska, to ze mě posílají do PRyč je taky láska. Jsem přijatá láskou, och jaká slast.
Veil píše:Jana píše:Ano, při ztotožnění s formou balónu věříš, že jsi individualita, která je odlišná od zbytku nekonečného oceánu.
Není žádné já, které by se s něčím mohlo ztotožňovat. Není žádné já, které něčemu věří nebo nevěří. Opět jen uhýbání.
To, co tuhle iluzi vytváří, je obal míče, forma, osobní já - které, jak správně říkáš, neexistuje. Jen se to jeví jako něco skutečného.
Ty jsi ta iluze. Žádné osobní já kromě kterého je ještě neosobní já, kterým ve skutečnosti jsi. Ty nejsi. Ty je jen iluze. Nejsi žádné neosobní já. Nejsi vůbec.
Ale to, kým jsi, je všechno a nic, naprosto stejně jako všechno a nic v celém tom nekonečném oceánu.
To bys jen strašně chtěla. Ale je jen oceán bez tebe.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník