Nechat všechno být tak, jak jeTolik lidského utrpení je skutečně výsledkem různé formy odpojení. Pokud o tom přemýšlíte, přemýšlíte o tom téměř ve všech možných formách. Lidské utrpení nemá silný prvek. Cítíte se odpojeni od něčeho, co je pro vás důležité. Víte, že jste v depresi, jste odpojeni od pohody... Jste naštvaní, cítíte se odpojeni od klidu ve svém srdci... Řekněme, že asi 95% našeho utrpení je volitelné. Co se odehrává v naší mysli, je nepovinné. Řekněme, je to způsobeno z velké části naším odporem k tomu. Buď se bráníme, tlačíme proti něčemu, nebo na něčem lpíme a držíme se toho, táhneme k sobě. Většina našeho trápení je toto tlačení od sebe nebo tahání k sobě. Je to nekonečné tlačení pramenící z chronické nespokojenosti. Je tu snaha něčeho interně dosáhnout. A čím větší snaha tlačit nebo táhnout, tím více zažijete pocitu odpojení. A když se cítíte odpojeni, víc tlačíte, abyste se zbavili nepříjemného pocitu odpojení. A čím více se snažíte necítit se nepříjemně, tím více nepříjemně se cítíte. Je to jako když jste úzkostní a snažíte se nebýt nervózní, tak tou snahou nebýt nervózní se zvyšuje úroveň úzkosti. Nebo jste v depresi a přemýšlíte o své depresi: "Ach můj bože, jsem tak depresivní, je to tak hrozné.." a začnete být depresivní i z toho, jak se tu depresi snažíte marně tlačit pryč. Což způsobuje určité odpojení.
Duchovní učení tohle prostě zastaví - což znamená přestat tlačit a tahat. Přestat tlačit cokoliv pryč a čehokoliv se chytat a držet se toho.
Dovolit, aby všechno bylo tak, jak to je. Ono to vypadá jednoduše. Ale znamená to opravdu dovolit tomu, co je, aby to bylo správné, a neočekávat něco jiného. Plně se tomuto zážitku otevřít a tím, že se všechno povolí, otevře se hluboká intimita. A ukáže se: "Aha, když se všemu podvolím, když dovolím, aby všechno bylo, tak, jak to je, otevře se tato hluboká a krásná intimita."
Najednou dovolíš být na chvíli takový, jaký skutečně jsi, aby všechny zkušenosti byly takové, jaké jsou, sjednocuješ se se vším. Je to jako by se tento druh zlomeniny mohl uzdravit za zlomek vteřiny.
Je to něco, co víte a co je tak jednoduché - dovolovat všemu být takové, jaké to je.
Vždy jsem zjišťoval, že nejmocnější učení, které je nejvíce nejvíce transformativní, je vždy to nejjednodušší. Ale také je nejsnáze vyřaditelné.
Dovoluji, aby to, co je, bylo v pořádku. Takže všechno je nuda, když se nic nezmění, nic se neděje, tohle pro mě není. Neexistuje žádné reálné dovolení aby vše bylo takové, jaké to je. Je tu jen předvídání, očekávání, poměřování.
Takže víte, jaké je to složité s jednoduchým učením.
Jednoduché neznamená, že to postrádá hloubku. Nejjednodušší učení jsou také nejnáročnější, protože do něj je třeba vstoupit s určitou mírou pokory. Že to, co víme, není všechno, stává se to procesem objevování, co to znamená, být klidný, co to znamená zastavit, nechat všechno být, tak jak to je.
To, co ve skutečnosti děláme, je, že předpokládáme, že to víme. Myslím, že každý hlupák ví, co to znamená zastavit, a teď se snažím zastavit a nefunguje to.
Jakmile tady máme: "Vím, co to znamená", tak nikdy nezjistíme, co to znamená.
Protože duchovní učení, i když je snadné přestat, být v klidu nebo dovolit, aby to bylo takové, jaké to je, je jako pozvánka a opravdu nemůžeme předpokládat, že víme, co to znamená. Jsou mnohem více spjaty s tajemstvím, než s tím, co o tom víme, že to znamená.
Zastavit, co by to mohlo znamenat právě teď. Co by to pro mě opravdu znamenalo?
Ve skutečnosti se přestane předstírat, že se nezastaví, jakési zastavení, co by na Zemi mohlo znamenat pro toho, kdo by chtěl být opravdu spravedlivý, jakési
STOP
a dovolím si to udělat déle, než sekundu nebo dvě.
A mohu zastavit o něco víc, než jen tohle.
A páni, cítí se, že je vše zastaveno.
A mohu se trochu zastavit, víc, než to.