Pedro píše:
Co je dokonalé?
Jana-Čit-Ananda
Jana píše:Pedro píše:
Co je dokonalé?
Jana-Čit-Ananda
Když jsi šťastný, tak ta existence nemá chybu, je dokonalá, není v Tobě žádná touha po něčem víc, není v Tobě představa nějakého úsilí, které musíš vyvinout pro dosažení nějakého dalšího cíle. Všechno je kolem Tebe šťastné a rezonuje čistou skutečnost. Příroda, rostliny, zvířata. Tví přátelé jsou šťastní, když Tě vnímají šťastného.
Jenom na duchovním fóru se tohle může brát jako věcí osobní prestiže a může tu být i jakási nevraživost, kdy štěstí blízké bytosti není i naším štěstím, ale povyšováním se.
HD má pravdu, tyhle diskuze o tom, čím ta existence skutečně je, jsou na duchovních fórech, zpravidla marné.
A je lepší se setkat a mlčet, než aby vznikala kvůli tomu, že si tady někdo oslavuje, že je to, co je, nevraživost, nesnášenlivost, odpor, vulgarity a pocit vyvyšování se, že Ty máš - já nemám.
Nicméně mou zkušeností je, že i přes internet energie slov o tom, čím tohle skutečně je, může působit, je možné i tady souznívat, takže všechny ty, kterým vadí číst něco o tom, co poznávám, všechny ty citace, se kterými souznívám, ať nečtou.
Když...
A když někdo šťastný není, tak co?
Jana píše:A když někdo šťastný není, tak co?
Opravdové setkání, je setkání v srdci, kde je celá existence láskou a tady není možné nebýt šťastní. Tady žádná iluze oddělenosti neexistuje.
A jestli vidíš, že je někdo nešťastný, tak není s Tebou v srdci. Je ve své mysli, prožívá snovou realitu a tu lásku, kterou je jak jeho, tak stejně i Tvá existence, nevnímá.
Není možné nic jiného, než ho nechat svůj sen, který vnímá jako realitu, dosnít.
Nádherné na tom je to, že každý sen, který začne, musí i skončit, takže není možné, aby se ten, kdo se trápí, nakonec Sám se Sebou ve svém srdci, kde jsi Láskou, nesetkal a nenalezl štěstí, blaho, pravého Já.
Tedy nenalezl to, co nalézají Probuzení.
Pedro píše:Jana píše:A když někdo šťastný není, tak co?
Opravdové setkání, je setkání v srdci, kde je celá existence láskou a tady není možné nebýt šťastní. Tady žádná iluze oddělenosti neexistuje.
A jestli vidíš, že je někdo nešťastný, tak není s Tebou v srdci. Je ve své mysli, prožívá snovou realitu a tu lásku, kterou je jak jeho, tak stejně i Tvá existence, nevnímá.
Není možné nic jiného, než ho nechat svůj sen, který vnímá jako realitu, dosnít.
Nádherné na tom je to, že každý sen, který začne, musí i skončit, takže není možné, aby se ten, kdo se trápí, nakonec Sám se Sebou ve svém srdci, kde jsi Láskou, nesetkal a nenalezl štěstí, blaho, pravého Já.
Tedy nenalezl to, co nalézají Probuzení.
To je koncept, idea. Probuzení na to jen upozorňují. Tolika způsoby, nakolik vidí, kudy se ty naše pozornosti toulaj.
Pro tu pozornost je snadné, vzít si z toho všeho je něco, a ostatní opomenout. Pozornost je ten poutník. Jde od své podstaty ke své podstatě.
Hezky o tom psal Džibrán v jednom textu, ale nemám to. Někomu jsem to půjčil, a nevrátilo se to.
Ano, z pohledu mysli je to jen představa, koncept, idea, ve vědomí v srdci je štěstí pravého Já, od kterého neexistuje žádná faktická oddělenost, skutečností.
A to, odkud tohle poznáváš, závisí na tom, jestli je Tvé srdce otevřené, bez závoje mysli.
Tedy ještě z praktického pohledu:
Setkání dvou lidí v srdci, kde jsou láskou, nemůže být ničím jiným, než štěstím.
Setkání dvou lidí v mysli, kde jsou různými individualitami, může být vším možným, co si lze představit.
A jestli je jedna bytost v srdci a druhá v mysli, tak se o setkání nedá mluvit.
Ovšem, pro toho, kdo je v srdci, je ten, kdo je v mysli také tím, kdo je v srdci, nicméně ten, co je v mysli o tom neví.
A ten, kdo je v mysli považuje možnost být v srdci za koncept, ideu, něco nemožného, co si nelze za daných okolností dovolit.
salmo1cz. píše:To nemusíte psát tak vznešeně.Strasti i blaženost jsou, přijdou a odejdou.
Nejlépe jsem si to uvědomil v nemocnici, kde to bolelo jak čert.Já říkám ale venku chodí lidi, smějí se a lížou zmrzlinu, někteří jen tak sedí na lavičce a nechají se pohladit sluncem.
Chvilku jsme hlazeni a chvilku to bolí jak čert, nemůže to fungovat jinak.Opravdu je to dokonalé i když to někdy bolí jako čert.
Pedro píše:Jano, ty jsi umanutá na tu mysl, že se odděluje od srdce.
Ukaž mi tedy, kde ta mysl je.
Ukaž mi kde je v pravdě tělo. Kde je idea... kde jsou Probuzení a kde je svět? To vše je Srdce.
Odděluje jen myšlenka.
Mysl je srdce v závoji myšlenky.
Akorát že srdce otevřít nepotřebuje, proč by to pro pána Krista dělalo?
Není na myšlence, jež na něm tancuje závislé.
Pedrito, tohle čtu už potřetí a nějak tomu, co tím říkáš, nerozumím. Mysl je sen. Není v něm potřeba být snem.Umožňuje to... Leda jako idea, koncept o srdci. Mysl otevřít potřebuje i nepotřebuje, má tyhle dvě možnosti, a prostor pro pozornost mezi nimi.
To její otevření znamená čisté vědomí, tu tvou Sat-Čit-Anandu.
Neotevření znamená toulání se ve snových světech.
Ale paradoxně jen a pouze díky tomu, je možný to prohlédnutí.
Jano, ten Džibrán to v závěru napsal nějak takhle,
Jednou budete žehnat temnotě, jako by jste žehnali světlu...
Že jsi v podstatě čistá duše, nirvičara, nirvitara, nirvikalpa...
proč myslíš, že to ta Duše dělá? Proč z věčné blaženosti, nedílnosti, věčnosti... jde do projevu, kterýmu dá začátek a konec, nespočet začátků a konců, nespočet životů, zrodů a smrtí..?
salmo1cz. píše:Tedy podle mého řeznického.
Z Bytí a Vědomí plynoucí Blaženost.
Proto to nemůže být oddělené, je to stav Já.
A sem tam to probleskuje do já, tedy do ega.
Ego ale má tu výhodu, že si toto může uvědomit.
Není to nic složitého.
Pedro píše:V srdci není mysl vůbec, její sídlo, pokud ji budeš hledat, je v hlavě.
A hlava je kde?
Je snad mimo Bytí?
Proto mám rád princip jógy. Což je též naprosto jednoduchá věc.
Třeba i stání na hlavě a život v horách. Ale to není princip. To je cesta za principem.
Jak jsem psal své kamarádce. To niterné dění, co ti vyznívá v tý hlavě, je nemlich
v každým stejný. Děje se to nezávisle na tvým vědomí. Proto žiješ. Ne proto, že o tom koumáš,
na to jsme moc malí páni.
Ono tě to staví, ne ty to.
Touha.
Ne chtíč, ale Touha jakou má třeba malíř, zpěvák, umělec... vyjádřit svý srdce.
I krvácet, když tomu srdci dá svobodu, a ono zapomene...
A těšit se z každým, kdo se rozpomene.
I smutnit s těmi, kdo bloudí.
Dávat naději....
salmo1cz. píše:Berte to jenom jako řeznickou otázku.Kde berete jistotu, že UV nemá paměť?
Dovedete si představit DNA jako tón, žádná změť nekonečně písmen a čísel, ale jako tón.Vždyť jste nahrávali Basic na Atárko, didaktic, Sinclair.
salmo1cz. píše:Berte to jenom jako řeznickou otázku.Kde berete jistotu, že UV nemá paměť?
Dovedete si představit DNA jako tón, žádná změť nekonečně písmen a čísel, ale jako tón.Vždyť jste nahrávali Basic na Atárko, didaktic, Sinclair.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků