Přijmutí lásky druhého člověka

[Andrew]

Teprve v posledních dvou měsících se začínám otevírat lásce. Vidět svět přátelsky, lidi, dokonce i věci, už nevidím jako mrtvé objekty. Nemám už problém dát lásku ze sebe druhému. Oboustranně se vytváří vztah mezi mnou a universem/božstvím.

Zatím jsem ale nenašel způsob jak se otevřít přijmutí lásky druhého člověka.
Za ty léta v prostředí kde jsem žil, prostě tohle bylo typické jako tučnáci na Sahaře.
Jsem v tomhle hodně otupělý. Vím že vztah aby byl funkční musí být obousměrný. Tj. - dávat ale také přijímat.

A prostě pravdou je, že dnes nevěřím že bych pro někoho mohl něco znamenat.
Jsem si vědom, že tohle je mé současné nastavení... které lze změnit. A nebude to trvat dlouho... Amen.

Pokud by jste věděli nějakou lidskou radu, jak se otevřít přijímání, byl bych moc rád.


Před týdnem jsem poslouchal jednu nahrávku, která mne inspirovala dnes nakreslit toto:



Symbolizuje to můj dnešní stav.
Kdyby mi někdo řekl, že má o mě upřímný zájem, že mu na mě záleží, že mě podporuje, že mě přijímá takového jaký jsem, že rád tráví se mnou čas, že mě miluje...
Nebyl bych to schopen příjmout. Vyvstane myšlenka: Cože? Já jsem nemilovatelný. Já nemám netuším o čem to mluvíš.

Dnes jsem schopen dávat podporu, přijmou člověka, atd. atd... ale ne přijmout.
Kdyby mi to někdo tvrdil, neměl bych "koncept"/"cestu" jak to zpracovat. A jednoduše bych to bral jako zcela neutrální informaci bez významu.

[teonik]

ahoj
zamiloval jsem si universum tak,že mu můžu klidně i od plic vynadat...

Vím že vztah aby byl funkční musí být obousměrný. Tj. - dávat ale také přijímat.

není špatné dávat a přijímat,pokud si příliš nezačnu všímat bilance..kolik dávám a zda nepřijímám málo...

já si vystačím s jednosměrným vztahem,když můžu,dávám..a je to

Pokud by jste věděli nějakou lidskou radu, jak se otevřít přijímání, byl bych moc rád.

pěkné cvičení je,dělat si za den přehled,kolikrát jsem řekl:
děkuji,nechci
ne
to není pro mě
možná jindy

atd

a potom si o tom podumat:proč odmítám?
a druhý den se pokusit ten počet odmítnutí zmenšit

je to velké dobrodružství přijmout něco neznámého,z čeho jde i strach,co nemusím..atd

a paxi zase večer podumat,co jsem dostal?
mohu to rozmnožit a nabídnout dál?
a poděkovat

[teonik]

ahoj
zamiloval jsem si universum tak,že mu můžu klidně i od plic vynadat...

Vím že vztah aby byl funkční musí být obousměrný. Tj. - dávat ale také přijímat.

není špatné dávat a přijímat,pokud si příliš nezačnu všímat bilance..kolik dávám a zda nepřijímám málo...

já si vystačím s jednosměrným vztahem,když můžu,dávám..a je to

Pokud by jste věděli nějakou lidskou radu, jak se otevřít přijímání, byl bych moc rád.

pěkné cvičení je,dělat si za den přehled,kolikrát jsem řekl:
děkuji,nechci
ne
to není pro mě
možná jindy

atd

a potom si o tom podumat:proč odmítám?
a druhý den se pokusit ten počet odmítnutí zmenšit

je to velké dobrodružství přijmout něco neznámého,z čeho jde i strach,co nemusím..atd

a paxi zase večer podumat,co jsem dostal?
mohu to rozmnožit a nabídnout dál?
a poděkovat

[rosada]

Možná to teď bude OT, ale mě přijde, že to sem patří.
Dnes ráno mě přišel syn vzbudit s nadšením, že má pro mě překvapení, první reakce, mi po probuzení naskočila, bylo "ty máš děsně studené ruce, ty sis nevzal mikinu" - minulý týden nebyl kvůli kašli ve škole. Pak mi došlo, že on přišel s nadšením a já ho zpražila. Tohle je, ale naučená reakce, znám to z dětsví...
Ale díky tomu se mi podařilo pochopit, že i když rodiče se mnou takto zacházeli a já se cítila nemilovaná, oni mě vlastně milovali a měli o mě starost.

Ale zpátky k tobě, píšeš, že už umíš dát lásku ze sebe. Zkus jestli se umíš do té lásky zahrnout ty sám. Zkus si dát lásku sám sobě. Tak si můžeš vyzkoušet jak dávání, tak přijímání. Pokud dokážeš přijmout svou lásku (a nemusí to být lehké - pro mě nebylo a chvíli to trvalo, no možná ještě trvá), pak dokážeš přijmout lásku i od druhých.
"Já jsem ten první pro svou lásku"

[teonik]

milovat sám sebe je moc fajn,vřele doporučuju

vlastně si ted vzpomínám,jaxs tam někde psal,že nevíš,co by druhé lidi mělo na tobě zajímat,či tak něco....

co to znamená MILOVAT SEBE?

myslím,že mít zájem o to,se poznat a dělat to s nadšením a radostí

[Petra]

Kdyby mi někdo řekl, že má o mě upřímný zájem, že mu na mě záleží, že mě podporuje, že mě přijímá takového jaký jsem, že rád tráví se mnou čas, že mě miluje...
Nebyl bych to schopen příjmout.

To vidím jako rozumné. Lidi toho kolikrát namluví a voda teče... Za nějaký čas začnou obvykle mluvit něco jiného..
Opravdové lásce se otevřeš, neměj strach.

Vyvstane myšlenka: Cože? Já jsem nemilovatelný. Já nemám netuším o čem to mluvíš.

Toto je problém. Proč se nemáš rád? Co se ti na tobě nelíbí?

Dnes jsem schopen dávat podporu, přijmou člověka, atd. atd...

To je krásné.
Vnímám tě jako jednoho z nejupřimnějších zde ve foru a že tvoje srdce se začíná otvírat...
Když v tom budeš pokračovat, tak časem zjistíš, že svět ti nemůže tvoje otázky uspokojivě zodpovědět.
U mě to tak bylo... A pak se stal zázrak a zodpověděly se samy.

[Andrew]

Andrew, neodpovím Ti, co máš dělat, ale pouze prozkoumám, co děláš Ty se mnou. Ve skutečnosti jsi mým učitelem.

Při setkání s Tebou, si uvědomuju velmi jemnou energii, to způsobuje, že energie ve mně také velmi zjemní, je , dalo by se říct, dost rezervovaná. Při setkání s někým, jehož srdce je otevřené, vroucí, vřelé, není žádný problém, aby mé srdce hořelo naplno a tavilo všechny bariery, které mezi námi vytváří mysl.

Při setkání s Tebou má mysl tichne, nesetkávám se s Tebou v mém srdci, ale v jakémsi prázdnu mysli, kterého se srdce netroufá dotýkat.

I tohle je krásné, Andrew.

Takže Ti díky.

A to je dobře nebo špatně, že se nesetkáváš s mnou v srdci?
Znamená to že musím prvně zapálit lásku v mém srdci?

[Andrew]

Odpověď už přišla, opět srze intuici a za pomocí vnitřního dítěte.

Aby jste rozuměli používám spojení se svým vnitřním dítětem, nebo mladším já... v dnešním případě ve věku 2-4 let.

Já neznám jestli je nějaký rozdíl mezi vnitřním dítětěm a mladším já, či jestli je skutečné nebo je to část identity v mysli nebo povědomí...
Ani netuším nic o technikách věkové regresse...

Prostě poslouchám svou intuici a ta mě neklame.


Možná někdy popíši co jsem třeba dnes dělal, kam mě to zavelo a co mi to řeklo...
Je to zvláštní když dopělý mladý muž se vrací na úroveň 2-4 let...
Je to pro mě obrovský dar se s ním spojovat. Ono je plné lásky, nezpoutané, a nezasrané egem... a především ještě jednou - je plné lásky. Všechno co dělá naplnuje tou láskou, vše co dělá je hrou, je zábavou, každý den je pro něj vzrušující dobrodružství...
A to je můj sen.
A právě to vnitřní dítě mi pomáhá odblokovávat věci které se staly mezi mým ranným dětstvím až dneškem.
Posílám všechnu negativitu pryč. Bez dalších emocí, a cítím jak každý den toho nesu míň a míň, má láska vzrůstá. Děje se něco nádherného, báječného, a jsem za to z celého srdce i bytosti šťastný.
God Bless You

[rosada]

To je zvláštní, když jsem ti psala o dávání lásky sobě, tak jsem chtěla připsat jako jednu z možností, ať si při tom představíš sebe jako malé dítě /vnitřní dítě a tomu dáš svou lásku a o ně pečuješ.
A ono to tak je. A ono pečuje o tebe, jsi v dobrých rukou :-)
Nemusíš to dítě zařazovat do nějakých kontextů... jsi to prostě ty ... jde je o tu emoci, o ten proces a je úplně jedno jak jeho jednotlivé prvky nazýváš.

[Návštěvník]

Pohlazením druhého bezděčně hladím i svoje vnitřní dítě
a to samé platí i o facce... kritických pocitech... odmítání

[Honzam]

Možná někdy popíši co jsem třeba dnes dělal, kam mě to zavelo a co mi to řeklo...

Že mu nejsou 2-4 roky, ale že je tím nesmrtelným vědomím?

[Andrew]

Možná někdy popíši co jsem třeba dnes dělal, kam mě to zavelo a co mi to řeklo...

Že mu nejsou 2-4 roky, ale že je tím nesmrtelným vědomím?

Honzame, je to možné, kadždopádně já v dětěch vidím něco co dospělý nemá. Vidím život, úsměv, energii...

v porovnání typický dospělý vz dítě, je právě ten dospělý paradoxně tím ne-dospělým, protože není šťastný, ať má pět minionů na účtě, dům za 7mil, krásný auto, dva tituly před a za jménem, a další fancy things... je nešťastný a musel na tom pracovat celý život!

[Honzam]

Možná někdy popíši co jsem třeba dnes dělal, kam mě to zavelo a co mi to řeklo...

Že mu nejsou 2-4 roky, ale že je tím nesmrtelným vědomím?

Honzame, je to možné, kadždopádně já v dětěch vidím něco co dospělý nemá. Vidím život, úsměv, energii...

v porovnání typický dospělý vz dítě, je právě ten dospělý paradoxně tím ne-dospělým, protože není šťastný, ať má pět minionů na účtě, dům za 7mil, krásný auto, dva tituly před a za jménem, a další fancy things... je nešťastný a musel na tom pracovat celý život!

Dospělý to taky má. Často pečlivě schované za egem. Když se díváš očima dítěte, vidíš sebe v každém.

[Andrew]

Dospělý to taky má. Často pečlivě schované za egem. Když se díváš očima dítěte, vidíš sebe v každém.

Ano já to teď začínám rozpoznávat.
Každým dnem to je stále silnější.
Ale někdy to ztratím. Když vidím něco co mě otupí, jako násilí...

[Honzam]

The first thing a baby does when born is cry.
It does so because the Soul is conscious of what it has been born into and is in a state of disbelief
(you are more conscious of what you are and where you are during/right after birth than you are
now).
The Soul makes the body cry because it is the first time it came to this physical realm (although
this is a very limited number) or because it realises it has returned through reincarnation, after
failing in the former life (which is a vast majority).
The Soul itself is not the one crying (it is unfamiliar with these functions in it ́s original state) yet
the impulses it gives makes the body cry.
It cries "without a reason" for days, weeks, months, untill the consciousness has lost it ́s power,
be it through natural processes or the influence of parents and these days even medication...
That is when the human is truly born, after they forget who they are, where they are, some forget
faster than others.

- The Revelations of an Elite family Insider 2005
http://www.scribd.com/doc/403303/The-Revelations-of-an-Elite-Family-Insider-2005

[Návštěvník]