miroslav píše:Jana píše:A viděl Bůh, že je to dobré – tím jsem tedy začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neb On to učinil.A jestliže si dovolím Boží dílo nehanět, nekritizovat, neopovrhovat tím, tak jak mohu nalézat nějakou skutečnou nedokonalost? Maximálně mohu vidět, že je něco iluzí, nepravdou, klamem, neúplným poznáním, ale na dokonalosti Dokonalého to nemá šanci nic ubrat.
Ano to je dobrý začátek. Jak otupit to věčné hledání nejlepšího a obavy ze všeho možného, spřátelení se se světem, uklidnění.
Všimni si, že k tomuhle Fráňa Drtikol dospěl po spoustě let meditací a efektem bylo samadhi, což je ve skutečnosti ne začátek, ale konec hledání.
V hluboké meditaci, která přesahuje mysl, není žádné ulpívání na myšlenkách, co je špatně, co kdo udělal špatně (tedy co Bůh udělal špatně, když to všechno stvořil).
Ale Pravda není takto jednoduchá, jednostranná.
Osobní pravdy jsou složité, z osobního pohledu se jeví něco jako dobré, něco jako zlé. Z pohledu Vesmíru takové dělení neexistuje. Život sám je zázračný a Jedno-Duchý.
Víš kdo nebo co je Bůh?
To se nedá vědět, to se dá jenom žít. Bůh je život. Nebo ještě lépe řečeno - z mého poznání - Bůh je Láska, nekonečná, věčná. Je absolutně celou existencí, Bytím, vším, co existuje.
Víš kdo nebo co jsi ty?
Taky se to nedá vědět, ale jen žít. Z výše napsaného může být jasno, že nejsem nic, co by bylo mimo to, co by mohlo být něčím dalším.
Jsou různé koncepty, kterými se lidé snaží překlenout tuto nevědomost. A to je dobré si uvědomovat a více pozorovat co jsi ty a co je svět kolem tebe.
Jednodušší, než vybírat si koncept, je sebrat odvahu a otevřít se Pravdě. Čím je mé tělo v porovnání s Vesmírem? V porovnání s nekonečnem prostoru? Čím je mé tělo, má osoba, v porovnání s věčností? Ničím. Nepostřehnutelným zábleskem světla.
Je možné poctivě prozkoumat každou myšlenku o sobě a dospět k závěru, že to není nic, co by mohlo být věčnou a nekonečnou neměnnou Boží Pravdou.
Nelze dospět k jiné moudrosti, než že "Nejsem nic".
Dívej se s tímhle poznáním na slova George Orwella:
Na tomto stupni tvého života je absolutně zbytečné, se všemi nakupenými sračkami ve tvé skříni, chodit okolo a snažit se sám sebe klamat svojí dokonalostí. Z toho syrového materiálu, který jsi analyzoval (tady také hovoří o pohřebišti), rosteš a získáváš energii. Zpracuješ se sám skrz naskrz, trháním a ničením, a nalezneš prázdnotu. Ta dovolí, aby vstoupil bůh.
Máš hotovo, není co řešit. Bůh nepotřeboval vstoupit, je tím vším. A tím že je Láskou, je naprosto dokonalý.
Ten, kdo se na Tebe dívá očima Lásky, nemůže tvrdit nic jiného, než že jsi Boží, Dokonalý.