Zdeněk píše:Jana píše:Můžeš to klidně takhle vidět, proč ne? Nicméně podstatné pro každého z nás je, dříve, než si začneme vytvářet představy o těch druhých, poznat sami sebe - beze stínů nevědomosti, bez iluze oddělenosti. A čím lépe sami sebe známe, tím víc je to všechno stejné. Proto s poznáním sebe známe každého a už netápeme v představách.
Jenomže to jsou jen vyčteniny. Jak do toho pasuje kupř.
rozhovor Nisargadatty s Alexandrem, ve kterém Maharadž realizaci Alexandra vůbec nepoznal. Ač se mu odehrávala přímo před jeho očima. Protože se utápěl v představě neuvěřitelně drzého Alexandra.
Ty se prostě stylizuješ do svých představ jak má vypadat osvícení, ale život jde jinudy. A tak tvůj stín roste, až tě semele.
Pro Tebe, Zdenku, to mohou být možná jen vyčteniny, to musíš vědět Ty sám, jestli tahle zkušenost tady je, nebo si ji jen představuješ. A vyčteniny to být nemusí. Stejně tak můžeš věřit, že víš, zda Maharadž poznával, kým Alexandr skutečně je.
Těžko je možné takovouhle věc vysvětlit, ale Bůh žádný stín nemá. Boží přítomnost je zcela beze stínu.
Je možné žít z hlavy, ze svých představ o těch druhých, a je možné zmizet v tichu srdce, kde není žádná časoprostorová omezenost.
Teď Ti o tom můžu psát, protože to jde, před pár dny bych Ti o něčem takovém psát nemohla, protože to nešlo.
Paradoxně, před pár dny bys mi nejspíš rozuměl mnohem lépe, než teď.
Asi by bylo možné pomocí
obrázku vysvětlit, jak se osobní prožívání ega - individuality - mění v žití Boží přítomnosti.
Bylo by však surové zvát někoho na manu nebeskou, když nevstoupí. Jak říká Salmo, je zapotřebí k tomu milost. A není to ničí vina, když ta milost chybí.