ne-činění (wu-wej) ano, či ne?

ne-činění (wu-wej) ano, či ne?

Nový příspěvekod danny » stř 05. srp 2020 15:27:33

mám takovou otázku: v dosti duchovních naukách (aspoň co mám tak načteno/naposloucháno) se prosazuje koncept nechat přijímat život tak jak plyne. V Asii ohledně toho i vytvořili filosofii "wu-wej". Tak přemýšlím, když jsem takhle před cca deseti lety impulsivně "sám od sebe" změnil práci a to mě přivedlo do těžších časů - a nyní (po úvaze s pro a proti) se taky docela impulsivně rozešel s partnerkou, jestli jsem neměl spíš "nechat, ať se to vyvrbí samo" a ono by to přišlo organičtěji, jemněji a "v pravou chvíli". Ale zase moje vlastní jednání, i prudké, je zahrnuto v osudu/co chce Bůh/"všem co je", takže potom ta obecná rada "plynout" by se měla nechat být?

Možná teď zobecňuju moc, ale v životě jsou rozhodnutí, kterých mám tendenci litovat, i když vím, že ta lítost je chyba, že se mám zaměřit na přítomnost... co si o tom myslíte?
danny
 
Příspěvky: 7
Registrován: pát 11. dub 2014 18:15:20

Re: ne-činění (wu-wej) ano, či ne?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 05. srp 2020 16:42:20

"Wu-wej" je nezasahování do přirozeného běhu věcí, spontánní jednání, které se plně neuvědoměle a prosto od záměrů přizpůsobuje příslušné situaci.
Neznamená to strčit hlavu do písku a nechat ať se to všechno převálcuje samo a neznamená to také jednat s jakýmkoliv záměrem.
Jinými slovy, dělat jen to nejlepší možné, co právě cítíš, jako správné, a nechat věcem volný průběh bez očekávání.
Návštěvník
 

Re: ne-činění (wu-wej) ano, či ne?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 06. srp 2020 15:53:04

danny píše: ... v životě jsou rozhodnutí, kterých mám tendenci litovat, i když vím, že ta lítost je chyba, že se mám zaměřit na přítomnost... co si o tom myslíte?


Zůstaňte uvolněně ve Vědomí.
V jakékoliv situaci dělejte přesně to co cítíte , že by jste měli dělat,
bez jakékoliv lítosti kvůli minulosti,
bez jakýchkoliv stížností na přítomnost,
bez jakýchkoliv očekávání v budoucnosti, a hlavně,
bez toho, aby jste kohokoliv obviňovali za to co udělal,
ani sebe ani nikoho jiného.
To vám umožní žít váš život ve stálém spojení se Zdrojem,
a přinese vám to štěstí skrze klid mysli: Sukha-Šanti.
Sukha-Šanti se stane vaším vlastním náboženstvím.
Když jsem udělal to, co jsem chtěl udělat,
bez pýchy a arogance,
bez viny a studu,
bez nenávisti ke komukoliv, (bez jakékoliv egoistické reakce)
s naprostou svobodou udělat cokoliv chci,
a s úplným pochopením, že nikdy nemůžu udělat chybu nebo spáchat hřích,
tak potom, pozoruji cokoliv co nastane, jako něco co se děje podle Kosmického řádu,
bez toho abych kohokoliv obviňoval.
Může být život jednodušší?
Nejvíce uklidňující slova, která vám mohu říct:
Nezáleží na tom, jestli předtím než zemřete budete Osvícení. Ať se jedná o psychopata nebo o mudrce, po smrti, ztotožněné vědomí obou, splyne se stejným Zdrojem. Oceánu nezáleží na tom jestli se do něj vlévá nejšpinavější voda nebo nejčistší voda Gangy.
Ramesh S. Balsekar
Návštěvník
 

Re: ne-činění (wu-wej) ano, či ne?

Nový příspěvekod Jana » pát 07. srp 2020 4:53:39

danny píše: Tak přemýšlím, když jsem takhle před cca deseti lety impulsivně "sám od sebe" změnil práci a to mě přivedlo do těžších časů - a nyní (po úvaze s pro a proti) se taky docela impulsivně rozešel s partnerkou, jestli jsem neměl spíš "nechat, ať se to vyvrbí samo" a ono by to přišlo organičtěji, jemněji a "v pravou chvíli". Ale zase moje vlastní jednání, i prudké, je zahrnuto v osudu/co chce Bůh/"všem co je", takže potom ta obecná rada "plynout" by se měla nechat být?

Možná teď zobecňuju moc, ale v životě jsou rozhodnutí, kterých mám tendenci litovat, i když vím, že ta lítost je chyba, že se mám zaměřit na přítomnost... co si o tom myslíte?

Stává se to hodně často při duchovním dozrávání a objevování, že to ONO, co člověk hledal, není ve vnějším světě, a jakoby ty benefity vnějšího světa se rozprchnou, všechny jistoty ho opustí, a z člověka, který "žil rozumně", měl měl svůj život pod kontrolou, se stává ztracený případ, bezdomovec, jako byl třeba na čas třeba Mooji, Tolle..

Zakoušením jednoty existence jako by mizelo centrum sebereflexe, i to, co si hlídá svůj osobní příběh.

Je tady vzácná příležitost zamilovat si to, co nemá formu, tvar, projev. Poznat to velmi zblízka. Být miláčkem života, aniž by to bylo závislé na čemkoliv dalším, co bys mohl od života chtít. Zakusit na ničem nezávislé štěstí a vděčnost jen z toho, že jsi.

Milovat to, co je, takové, jaké to je. Dát tomu k službám své srdce.

Život se tak stává požehnaným.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09


Zpět na Otázky a odpovědi

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků