Emoce

Emoce

Nový příspěvekod Pavla » stř 28. kvě 2014 9:20:20

Všechno je energie


Podle domorodého slovníku se celým stvořením pohybuje Duhový had... což je označení pro energii, která pochází ze Zdroje a pohybuje sevším stvořeným a je podstatou i lidské životní síly...
Kdybychom měli schopnosti vzpomenout si na naši Nekonečnost, snadno bychom si uvědomili, že Země, je školou emocí... Naše energie se liší od energie jiných věcí, jako je déšť nebo oheň a od jiných forem, jako jsou zvířata,rostliny... lidská energie je jedinečná. Lidé jsou zde, aby zažili zkušenost emocí a naše těla jsou prostředkem k získání emocionální moudrosti...
Všechny tělesné smysly jsou spojeny s emocemi... Ve skutečnosti je to naopak, emoce jsou základem všeho... Děti se rodí v klidném emocionálním stavu. Když vyrosteme, zvuk orlích křídel je nám buď příjemný, nebo lhostejný nebo nebo pociťujeme úzkost podle toho, jakou zkušenost jsme měli s orlem, nebo co jsme o něm slyšeli...

HNĚV
Když se člověk rozzlobí, místo aby volně plynul jako voda po kluzkých skalách, jeho životní energie se vytlačí na obě strany a stane se ostrou a špičatou. Zaaboří se do těla a zraní jeho vnitřníorgány. Stejně, jako zraňuje kopí a dá se těžko vytáhnout...

ZÁŠŤ a ZÁVIST
Zášť má taky špičatý hrot, ale obsahuje taky osten, který v člověku uváznea setrvá v něm mnohem déle. Zášť je ničivější, protože trvá déle.

STAROST
Závist,zášť, žárlivost nebo pocit viny jsou složitější než starosti, zauzlují se pod kůží nebo v žaludku a můžou zpomalit běh života.

SMUTEk
je jen malá porucha mysli. A žal je forma smutku, který je ve skutečnosti poutem lásky a může trvat po celý život toho člověka, který přežije toho druhého...

STRACh
všechno zastavuje. Narušuje průtok krve, srdeční tep, dýchání,mysšlení, zažívání - všechno... Sttrach je zajímavý v tom, že není ve skutečnosti lidský. Převzali jsme ho od zvířat, jimž slouží jako dobrý, dočasný prostředek k přežití. Žádné zvíře nežije v trvalém strachu. Lidé původně strach neznali. Věděli, že jsou Věční. Věděli, že každá bolest nebo nepříjemnost je dočasná. Teď se strach stal hlavní silou na planetě.

RADOST
Když je člověk šťastný, směje se, cítí se dobře, tělo volně přijímá a užívá energii.

KLID
Když se člověk odpojí od emocí jako například při pozorování bez posuzování, znamená toúplnou, hladkou, zdravou hodnotu života zvyšující energii.

Jako lidé jsme odpovědní za svoji energii a sebekázeň. Každý poznal,jaké to je nacházet se v negativním stavu,ale nepoučit se z toho, by nekükazovalo na zodpovědnost, zralost a moudrost. Je čas života a bezživotí. To, žečlověk dýchá neznamená ještě, že žije.
čas, po který člověk žije v hmotném projevu je rozdělený na to, kolik vteřin života prožije člověk v klidu, spokojený, když třeba někomupomůže, ve smíchu, radosti, kterou působí hudba.. je však také zaznamenáno, kolik času člověk stráví v hněvu, který nepomine, nebo nenávisti, kterou v sobě uchovává...

Každé slovo, které člověk vysloví se změní v páru a už ho nikdy nemůže vzít zpět... Jde říct :promiň...ale tím ho neodvolá. Člověk může něco dělat určitým způsobem, a přitom svůj záměr skrývat.

Čím je energie subtilnější, tím blíže je Zdroji Věčné Jednoty. Pozorovat všechno včetně vztahů, rituálů, potravy, učení, zábavy a dokonce i přístřeší, kdy žiješ a pozoruj, jak se subtilní energie zvyšuje... Zanedlouho uvidíš, že můžeš hovořit, utěšovat, být oporou, milovat, aniž by jsi něcodělal nebo říkal... Jdemilovat očima, Blízkost není vždy nutná.
Pavla
 
Příspěvky: 784
Registrován: stř 19. bře 2014 13:01:44

Re: Emoce

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 19. pro 2015 20:10:09

Emoce jako pták, který letí oblohou

Je možné emoce nechat proudit - přijít a odejít, aniž bychom na nich ulpívali nebo se jim bránili?

Obrázek


Nejlepší reakcí na negativní emoci je nechat jí její vlastní svobodu přetrváváním v nedvojném uvědomování, prostém uchopování a odporu. Dokážeme-li to, emoce skrze nás projdou jako pták, který letí prostorem; nezanechává za sebou žádnou stopu. Emoce povstává a následně se spontánně rozpouští do prázdnoty. (z knihy Tibetská jóga snu a spánku)

Když jsem si četl tento text od tibetského lámy Tenzina Wangyal Rinpočeho, pomyslel jsem si: ,,No jasně, tohle dokážu.“ Neboť poté, co jsem byl skoro celý svůj život voděn za nos a unášen takzvaně negativními emocemi, jsem nalezl Bezhlavou cestu.

I když v situaci, kdy jsem chycen do velkého kola samsáry, nemám žádnou svobodnou volbu, mohu přeci jen kdykoli z tohoto kola vystoupit, pro začátek i třeba jen na moment. (Anebo si vezměme analogii křesťanského kříže: Svůj život prožívám jako horizontální, časem omezenou cestu skrze pozitivní a negativní vlivy, z které nemohu uniknout, ale přesto mohu v každém okamžiku procitnout do vertikality (do toho ,,Kdo skutečně jsem“), která protíná horizontálu jako čisté Vědomí sjednocené s Bohem.)

A co že je ta Bezhlavá cesta? Co třeba jen pochopení, zážitek toho, že nemám žádnou hlavu a tedy žádný nos, za který bych mohl být voděn?

Nemůže to být už snažší. Stačí jen povšimnout si zřejmého, toho, co se tak štědře nabízí, kdykoli se vzdám všech domněnek o tom, kým jsem a co je svět a vidím pak vše ,,očima dítěte“.

Odpověď na nejodhalenější tajemství světa je přímo před mým nosem, který jsem nikdy neměl. To se mi potvrzuje, kdykoli pohlédnu dolů a vidím ty malé nohy stojící na tom, co se zdá být prknama nastojato, dolů na zkracující se nohy, na pas, hrudník, na všechno vzhůru nohama - dolů až k... čemu? K tomu oslňujícímu ničemu, kde jsem si dříve představoval svou hlavu.

Když do toho vstoupím obráceným způsobem a pohlédnu pomalu vzhůru, zatímco vstupuji do tohoto jasného a prázdného vědomí, tak vidím, že toto nic je ve skutečnosti až po okraj naplněno tím, co tu je - což je v tomto případě mé vzhůru nohama obrácené tělo a podlaha. Pohlédnu-li pozorněji a dále, tak se k tomu přidávají i ploty, stromy, kopce i hory v dáli na horizontu.

Abych změřil záběr tohoto mého jednoho obrovského oka, roztahuji paže do stran, a zatímco hledím přímo před sebe, lehce je předsunu, takže jsou na okraji mého zorného pole. Nyní držím tento obrovský prostor a všechno, co tento prostor obsahuje. Vidím, jak veliký jsem, mé ruce jsou rozprostřeny na konec světa a ještě za něj.

Obrázek

Dívám-li se tímto způsobem, mohu přivítat všechno, čím jsem, každičký detail této pestrobarevné a úchvatné scenérie, a co víc, vidím, co teď vlastně připomínám. Což je zároveň šokující i fascinující - neboť jsem ve tvaru kříže. Tyto ruce nejsou mými rukami, jsou Jeho. Toto tělo, a každý kousek jeho magického zjevení, které se odehrává přede mnou, je v Něm, a je to On.

Jak k tomu došlo? Co jsem musel udělat, abych si zasloužil takovýto dar? Prostě jsem jen uhnul z cesty, roztáhl paže, podíval se, a zbytek mi byl dán zadarmo.

A teď, když hledím ještě dál, vidím modrou oblohu v celé šíři, osamělý mrak po ní pluje, a k východu krouží jestřáb výš a výš za sluncem. Myšlenky, emoce, vše co vidím a slyším a čeho se dotýkám. To vše mnou jen prochází.

Z knihy The Light That I am, J.C. Amberchele, překlad: Martin K
http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... -292875145
Návštěvník
 

Re: Emoce

Nový příspěvekod Jana » pát 23. srp 2019 8:03:23

Obrázek
(video)

Psycholožka: Emoce můžou způsobit fyzické bolesti, ...

Tělo, mysl a emoce. Každý z nás je tvořen třemi základními částmi, které musí být v souladu, a pak je nám dobře, říká psycholožka a psychoterapeutka Barbora Janečková. Všechno, co zažijeme, se nám zapisuje do tělové paměti. Může to způsobovat bolesti a ovlivňovat podvědomě naše chování a my s tím musíme pracovat. Důležité je poznávání toho, jak se cítíme. Lidé často říkají, že jsou naštvaní, ale vlastně jsou strašně smutní.


:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11928
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Emoce

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 14. dub 2020 17:31:19

Návštěvník
 

Re: Emoce

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. srp 2020 11:38:59

Obrázek

Můžeš vysvětlit, jak se rušivé emoce mění v buddhovské moudrosti a co znamenají?

Při pozorování rušivých emocí je velice důležitý pohled.

Z perspektivy orla jde vždy o moudrost, z pohledu krtka vidíme rušivé emoce.

Protože jen málo lidí využívá perspektivy orla, prožívá většina hněv, závist atd.

Ale pokud nepřistoupíme na hru těchto rušivých emocí, necháme-li je v mysli vzniknout a zase se do ní vrátit, pak vzniká nová dimenze, získáme novou zkušenost podobnou přeměně uhelného prachu na diamant.

Když se znovu rozpustí hněv, vzniká moudrost podobná zrcadlu.

Obdobně jako zrcadlo ukazuje vše, co se děje. Vidíme věci a poznáváme je jako to, čím jsou. Nic jim nepřidáváme, ani neubíráme. Tato schopnost vidět jasně je připodobňována jasnosti diamantu.

U pýchy máme na jedné straně možnost přeměnit pýchu „Já jsem lepší než vy!“ v úžasnou pýchu „My všichni jsme skvělí!“.
A na druhé straně, když se v mysli znovu rozpustí pýcha, pak zjistíme, že vše je složené z mnoha podmínek.

Nic nevzniká samo od sebe, vše spolu souvisí. Tomu říkáme vyrovnávající moudrost, protože touto moudrostí získává vše stejnou příchuť bohatství jako šperky, které samy od sebe září.

Když se do mysli znovu vrací touha, pak vzniká rozlišující moudrost, tedy schopnost rozlišovat. Díky ní jsme schopní vidět věci jednotlivě i jako součást celku. Je to velice ženská moudrost, moudrost matky, která vždy ví, co mají ti malí za lubem.

Naproti tomu ze závisti vzniká moudrost prožitku, schopnost rozeznat, které příčiny měly jaké následky.

A nakonec můžeme přeměnit v moudrost i samotnou nevědomost, a sice ve „všepronikající moudrost“. Nejprve tu sedíme a nerozumíme vůbec ničemu a pak najednou mizí tyto závoje dírou v zemi nebo jako mraky, které se rozpouští.

Dokážeme prožít události nejen očima a ušima, ale plně, plnohodnotně. Víme, kdo volá, když zvoní telefon, myslíme na přítele a v poštovní schránce od něj najdeme dopis.
Návštěvník
 

Re: Emoce

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 13. zář 2020 21:20:17


ROZDÍL MEZI POCITEM A EMOCÍ
Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků