David R. Hawkins, "Neulpívat: cesta odevzdávání"

[Pelvan]

Ahoj

Ještě bych chtěl podotknout, že toto byla poslední kniha autora. David R. Hawkins knihu vydal v roce 2012 a v témže roce zemřel.

Zdravím

[Pelvan]

Stručný obsah toho nejdůležitějšího v knize:

Dr. David R. Hawkins

Neulpívat / cesta odevzdávání

Uvolnit se / cesta prociťování

Nechat jít / stezka vzdání se, kapitulace

Mechanismus upouštění od ulpívání / technika odevzdávání

Uvolnit se / nechat probíhat

Proces odevzdávání probíhá automaticky, protože přirozeností mysli je hledat úlevu od bolesti a utrpení a zažívat hlubší spokojenost.

Vzdání se je jako náhlé zastavení vnitřního tlaku nebo opadnutí důležitosti. Je spojené s náhlým pocitem úlevy a lehkosti, s větší spokojeností a uvolněností. Je to aktuální mechanismus mysli a každý to příležitostně zažil.

Jak jedinečné by bylo, kdybych to mohl dělat neustále, kdekoliv a se vším, co se děje. Cítil bych se pořád svobodný a spokojený a už bych nikdy nebyl obtěžován svými emocemi. Právě toho se týká tato technika: zanechávat ulpívání vědomě a často.

Kdybych se mohl vzdát toho základního bolestného pocitu, který se určité bolestné vzpomínky týká, všechny myšlenky spojené s tím pocitem by se okamžitě rozplynuly a já bych mohl na tu událost zapomenout.

Je velmi cenné vědět, že všechny pocity, jakýkoliv pocit, je možné kdykoliv a kdekoliv v jediném okamžiku nechat být a že se to dá dělat nepřetržitě a bez jakékoliv námahy.

Osvobodit se ve svém životě od vnitřních konfliktů a ode všech očekávání znamená

dávat ostatním tu největší svobodu.

Máme tři hlavní způsoby, kterými manipulujeme s pocity: jejich potlačování, projevování pocitů a uhýbání před nimi. Probereme si jedno po druhém.

1)

Kvůli provinilosti a strachu se stává, že potlačíme vyvstávající emoci a popřeme její přítomnost v sobě. Místo abychom ji procítili, promítneme ji projekcí do okolí a do lidí kolem sebe. Máme dojem, jako by patřila ´jim´. ´Oni´ se pak stanou nepřáteli a mysl vyhledá a najde si ospravedlnění, aby mohla svou projekci posílit. Vina se přisoudí lidem, místům, institucím, stravě, klimatickým podmínkám, astrologickým událostem, sociálním podmínkám, osudu, Bohu, náhodě, ďáblu, cizincům, etnickým skupinám, politickým rivalům a dalším věcem mimo nás. Projekce je hlavním mechanismem, používaným v dnešním světě.

Základním pravidlem je, že se soustřeďujeme na to, co jsme potlačili.

2)

Emocionální projevy vedou za prvé k tomu, že dochází k jejich posilování a dodává jim to víc energie. A za druhé projevování emocí jen umožní odsunout jejich zbytek mimo vědomí.

Když své negativní pocity vychrlíme na ostatní, vnímají to jako útok a na oplátku jsou nuceni svoje emoce potlačit, projevit, nebo před nimi uhýbat: projevování negativity tak vede k poškozování a k ničení vztahů.

3)

Uhýbání před pocity je snahou vyhýbat se jim prostřednictvím rozptýlení. Toto unikání je páteří zábavního a alkoholového průmyslu a je i cestou workoholismu. Unikání a vyhýbání se vnitřnímu uvědomování je sociálně tolerovaný mechanismus. Můžeme uhýbat před svým vnitřním já a bránit se svým pocitům bezpočtem aktivit, z nichž mnohé se potom, když zesílí, mohou nakonec stát závislostmi.

Právě tyhle potlačené emoce nás činí zranitelnějšími vnějším stresem.

Zdroj ´stresu´ je ve skutečnosti vnitřní; není vnější, jak by lidé rádi věřili.

Co se stane, když (na rozdíl od tohoto manipulování s pocity) se přestaneme s emocí ztotožňovat?

Energie vytvářející emoci se navnímá a tím se bezprostředně odevzdá a čistým výsledkem je pak uvolnění. S neustálým odevzdáváním se nahromaděný tlak začne zmenšovat. Každý ví, že jakmile přestaneme na něčem lpět, začneme se okamžitě cítit líp. Tělo se fyziologicky změní. Zjišťujeme, že se zlepšilo zbarvení kůže, dýchání, tep, krevní tlak, svalové napětí, gastrointestinální funkce i chemické složení krve. Ve stavu vnitřní svobody se všechny funkce těla i orgánů vracejí do normálního, zdravého stavu. Okamžitě je k dispozici větší svalová síla. Představivost se zlepšuje a naše vnímání světa i sebe sama se mění k lepšímu. Cítíme se spokojenější, láskyplnější a tolerantnější.

Neulpět znamená uvědomit si pocit (emoci), nechat ho vyvstat, zůstávat s ním, dovolit mu probíhat a nechávat tomu volný průběh, aniž bychom ho chtěli změnit nebo cokoliv s ním udělat. Znamená to prostě připustit, aby tu ten pocit byl, a zaměřit se na propouštění energie za ním.

1)

Prvním krokem je dovolit si mít ten pocit, bez odporu k němu, bez jeho vybíjení navenek, bez obav z něj, bez odsuzování nebo moralizování o něm.

Znamená to upustit od posuzování a uvidět, že je to jen pocit. Tato technika znamená

být s tím pocitem a vzdát se veškeré snahy ho jakýmkoliv způsobem měnit.

Upustit od chtění pocitu odporovat. Odpor je tím, co dodává pocitu odolnost.

Pokud začnete s tímto procesem, zpozorujete, že máte strach a obviníte se za to, že máte pocity; bude tu odpor k pocitům obecně. Aby bylo snadnější dovolovat pocitům vyvstávat, je jednodušší nechávat být především reakce na to, že máte pocity. Ukázkovým příkladem je strach ze strachu. Nejprve nechte proběhnout strach nebo pocit viny z toho, že máte určitý pocit, a pak se věnujte dotyčnému pocitu.

2)

Když zanecháte odporu nebo snahy pocit změnit, nastane posun do dalšího pocitu s jemnějším pociťováním. Pocit, který není odmítaný, se rozpouští, protože ubývá jeho energie.

Když necháváte pocit probíhat, ignorujte všechny myšlenky. Zaměřte se na pocit samotný, ne na myšlenky. Myšlenky nemají konce, posilují sebe samy a plodí jen další myšlenky. Myšlenky jsou jen racionalizacemi mysli, která se pokouší zdůvodnit si přítomnost pocitu.


Až se víc obeznámíme s upouštěním od ulpívání, postřehneme, že

všechny negativní pocity jsou spojené s naším základním strachem, vztahujícím se k přežití, a že

všechny pocity jsou jen programy pro přežití, o kterých se mysl domnívá, že jsou nezbytné.

Technika upouštění od ulpívání tyto programy postupně ruší.

Upustit od ulpění znamená nemít žádné silné emoce, týkající se dané záležitosti:

„Pokud se to stane, je to v pořádku, a je také v pořádku, když se to nestane.“

Někdy jsme přestali lpět na pocitu a všimli jsme si, že pocit se vrátil nebo pokračuje. Stalo se to, protože je tam toho víc než jen to, od čeho se teď upustilo. Všechny ty pocity jsme ze svého života vytěsnili a může tu být spousta potlačené energie, která se potřebuje uvolnit a být přijata.

Kdykoliv ulpívání ustane, objeví se okamžitě lehčí, spokojenější pocit, skoro něco jako ´pohodovost´.

Tím, že se neustále přestává ulpívat, je možné v tomto stavu svobody zůstávat.

Pocity přicházejí a odcházejí a nakonec zjistíš, že Ty nejsi svými pocity, že skutečné ´Ty´ je jen jejich svědkem.

Upouštění od negativních pocitů je zničující pro ego, které se tomu na každém kroku brání. Může to mít za následek skeptický názor na techniku, může docházet k ´zapomínání´ odevzdávat, k náhlému růstu neochoty uvidět, co se děje, nebo k ventilování pocitů jejich projevováním a předváděním.

Řešením je nechávat prostě dál probíhat pocity, které v celém tom procesu máš. Ať tu ten odpor je, svému odporu neodporuj.

Jste svobodní. Nemusíte od toho ulpívání upustit. Nikdo vás nenutí. Podívejte se na strach, skrytý za odporem. Čeho se bojíte, pokud jde o tenhle proces? Jste ochotní se toho vzdát?

Nech proběhnout každý strach, jakmile se objeví a odpor se rozplyne.

Schopnost upouštět od ulpění je vrozená. Není to něco nového nebo cizorodého. Není to nějaká esoterická nauka, něčí představa nebo soubor přesvědčení. Je to pouhé používání naší vlastní vnitřní přirozenosti, které umožňuje stávat se svobodnějšími a spokojenějšími. Když necháváme věci probíhat, není užitečné ´hloubat´ o technice. Lepší je prostě to dělat. Nakonec se rozpoznává, že všechno to přemítání je vzpíráním se. Jsou to všechno představy, které si vytvořila mysl, aby nám bránila prožívat to, co ve skutečnosti je. Když jsme na nějakou dobu ode všeho upustili a začali prožívat to, co se skutečně děje, budeme se svému přemítání smát. Přemítání jsou padělky, pošetilá přesvědčení, která překrývají pravdu. Přemítání nás může zaměstnávat donekonečna. Jednoho dne zjistíme, že jsme přesně tam, kde jsme začali. Přemítání je jako zlaté rybky v akváriu; skutečné Já je jako voda. Skutečné Já je prostor mezi myšlenkami nebo přesněji řečeno pole tichého vědomí pod všemi myšlenkami.

[Absolutno]

Jen studuj , studuj Pelvane,

už sem ti to sice před několika lety říkal, že se stačí jen uvolnit a vše odevzdat,
ale asi jsi proto neměl moc pochopení v tý záplatě zásad a kyselin,
a tvářil ses povýšeně,
někteří lidé jsou tak vyblblí z toho života, že potřebují na život knihy,
tak studuj, když nerozumíš vlastnímu životu...


Jenže,
vlastní (nepřevzatá) praxe je více než tuny vokopčený teorie...