Re: O rozpouštění ega během každodenních činností
Příspěvekod Lída » úte 30. dub 2019 15:07:36
Trini píše:
Tara píše:
Liduš, díky...ale jaxi pro mou mentalitu neuchopitelné..., protože je tam hodně toho konání, všímání, techniky..., vedené, podle mne, z ega...., z osobnostní jednotky....
Linda. píše:
Jenže k ochotě začít být takhle pozorný ke svým reakcím a odevzdávat je znovu a znovu Vesmírnému Bytí dojde – aspoň podle mé zkušenosti – teprve když jsme už totálně na dně, takže nám nic jiného nezbývá.
Ta její stále stejná reakce se dala čekat.
Jistě, vcelku mě tahle Evina reakce nepřekvapila, jenže poslední dobou se zmiňovala i o svých zdravotních problémech + bolestech fyzického těla a na její upřímnou prosbu
Tara píše:
Byla bych ti velmi vděčná, kdyby ses se mnou i dalšími, koho by to zajímalo, ale především se mnou, podělila o tvou cestu z nemoci, špatné pohyblivosti...
nebylo možné neodpovědět :donknow:
Pokusila jsem se opravdu poctivě popsat, co rozpouští osobní já + jak se to projevuje harmonizací a uzdravováním fyzického těla
Moje zkušenost je, že když upouštíme od své pýchy, objeví se možnost začít vidět cokoliv negativního, u sebe i u druhých, jako pohyb Vesmírné Energie, tj. projev všetvořícího Bytí. Přímo to tak vnímat – jako když uvidím vzdouvající se mořskou vlnu, která se vrhá na ostatní vlny, a uvědomím si, že ta vlna neexistuje samostatně jako něco zlého, co ubližuje ostatním vlnám: přímo vidím, že je to voda. V tom okamžiku se stane něco nečekaného: tím rozpoznáním se ta vlna sama od sebe sjednotí s oceánem – splyne s ním a zmizí.
Jak se tohle naučit, vysvětluje ve svých knihách Dr. David Hawkins, především v knize “Neulpívat: cesta odevzdávání“ https://www.goodreads.com/book/show/16098910-letting-go . Její český překlad je postupně publikovaný na http://www.hawkins.support/studijni-kni ... evzdavani/ . Dr. Hawkins zjistil vlastní zkušeností a pak i zkušenostmi svých pacientů, že je možné odevzdávat každou svou negativní myšlenku, pocit i bolest všetvořícímu Bytí, s úlevou a vděčností, neustále, trpělivě, znovu a znovu..., až najednou se i ty projevy, které běžně vnímáme jako negativní (u sebe i u druhých), začnou rozpoznávat jako projevy Jednoty, která tohle všechno ze Sebe Samé promítá. Uvědomovat si to nejen myšlenkově = obsahem levé mozkové hemisféry, protože samotná myšlenka a pochopení nemá sílu něco změnit, ale přímo to vnímat, vidět, že to tak je – pravou mozkovou hemisférou. Je to jako rozdíl mezi napsanou větou ´vítr fouká´ a přímým pozorováním foukajícího větru.
Když se ty jednotlivé negativní projevy v mysli začnou přímo vnímat jako pohyby jediné všetvořící Vesmírné Energie, může se začít dít i to, čemu se říká “zázraky“.
Souvisí to s vibrační výší energie, se kterou zareagujeme na cokoliv, co se děje, protože na té úrovni pokaždé automaticky zareaguje i naše tělo, všechny jeho orgány i buňky.
Naše první reakce na to co se právě děje bývá taková, jak jsme byli doteď zvyklí v takové situaci zareagovat, tedy často i negativní. I ta se dá ale plně přijmout, můžu tu reakci vnitřně vzít do náručí, i svůj případný odpor k ní, pokud se objevil, a pak je možné obojí uvidět jako pohyb všetvořící Jednoty. Tím se ta negace = reakce obsahující emoci nechuti, bolesti, smutku nebo hněvu beze stopy rozpustila, i její vliv na tělo, a může se pak objevit jiná reakce, věcnější, pokojnější, harmoničtější....
Vůbec to neznamená, že se mi to daří se vším, co ve vědomí vyvstane, protože jakmile si některou emoci neuvědomím, dojde k automatickému sebeztotožnění s ní, moje energetická hladina se tím okamžitě sníží a k odevzdání nedojde: na nízké energetické úrovni si na možnost to odevzdat prostě nevzpomenu. Zřejmě ale ty dřívější zdravotní poruchy – u mě kdysi dost těžká artritida – byly spouštěné konkrétním druhem emocí a ty jsem si postupně uvědomovala, takže bylo možné je odevzdávat a rozpustily se. Včetně jejich účinků na tělo.
Celé to tedy souvisí s energetickou úrovní našich reakcí a jejich podvědomých spouštěčů. Čím je jejich energie nižší, tím ničivější dopady má na naše tělo. A čím vyšší je energie naší aktuální reakce na to co se právě děje v nás i kolem nás, tím harmoničtější dopad to má na naše tělo a jeho zdravotní stav. Teď... teď... teď...
Jenže k ochotě začít být takhle pozorný ke svým reakcím a odevzdávat je znovu a znovu Vesmírnému Bytí dojde – aspoň podle mé zkušenosti – teprve když jsme už totálně na dně, takže nám nic jiného nezbývá.
Znovu se ale potvrdilo, že
diskutující jsou většinou ochotní vzít úvahu jen to, na co už sami hledají odpověď. A že proto je v diskusích naprosto běžné a v podstatě normální zareagovat spíš námitkami.
Každý z nás totiž usuzuje podle svých dosavadních zkušeností a promítá svoje dosavadní představy i do toho, s čím ještě zkušenost nemá. Pochopitelně.
Může pak i postupy, které ego rozpouštějí, např. i vipassanu – tj. všímavost k sebeztotožňování s obsahy vědomí a upouštění od něj - mylně považovat za aktivity ega.
SAMOZŘEJMĚ ŽE TO JSOU AKTIVITY EGA,
prozatím ale vůbec nevíš, jak to funguje spontánně bez tý aktivity ega,
protože furt dokola posedle praktikuješ vyčtený aktivity pro ego..
Ze mně blbce dělat nemůžeš,
páč já vím jak co funguje tak i tak...